Jsem toho názoru, že dokud je člověk zdravý a plný elánu, měl by si vydělat co nejvíce peněz. Musí myslet na zadní kolečka.

Moje sousedka Dita je ale můj pravý opak. Pohodářka, která si chce jen užívat. Po skončení střední školy už dál studovat nechtěla. Má ráda klid. Našla si špatně placenou práci v kanceláři, kde vykonává administrativní činnost.

Práce ji ale prý baví, protože na ni nejsou kladeny vysoké nároky. Prý se nepředře, a tak jí to vyhovuje. Po práci jde domů, kde sleduje jen seriály nebo tlachá s kamarádkami.

Bohužel si oblíbila i mě, a není týden, aby se ke mně nevetřela a nehustila do mě ty své kecy!

Umí si jen stěžovat

Obě bydlíme v bytě, na který platíme hypotéku. Jí zůstal po rozvodu a splatit jí zbývá už jen málo, přesto to pro ni je obrovský problém. Zatímco já si na ni hravě vydělám, jí po stržení částky na platbu toho mnoho nezbude.

Já se svou povahou bych si nikdy u nikoho nestěžovala, že se mám špatně a že na něco nemám peníze. Prostě makám, jak nejvíc dokážu, a podle toho žiju. A když nemám, přizpůsobím tomu výdaje nebo si najdu přivýdělek. Ona si chodí stěžovat mamince!

„Mami, dnes je fakt těžká doba. Zaplatím hypotéku a mám skoro po výplatě. Ani na dovolenou nemůžu,“ klidně mi vykládá, jak to umí se svojí mámou. Dělá při tom gesta, jako by hrála divalo.

Brečí u mámy

Naposledy přišla ubrečená a lehce pod parou. „Představ si, že máma mi už nechce posílat peníze,“ fňukala. To mě rozlítilo! „Ty si bereš peníze od mámy, která je stará, nemocná a v důchodu? To se nestydíš?“ vyjela jsem na ni.

Dita se zarazila a zkřivil se jí obličej: „Tobě se to říká, máš všechno!“ vyčetla mi a teprve v té chvíli mi došlo, že všechno byla jen hra.

Ona si totiž patrně bláhově myslela, že na mě zkusí stejnou hru jako na svoji matku a na její hypotéku jí začnu posílat peníze já! Že se nad ní snad smiluji. Jenže já jsem nespadla z višně na hlavu!

Když viděla, že neuspěje a jak jsem naštvaná, rychle se rozloučila a vypadla. Naštěstí se mi od té doby vyhýbala.

Matky se zbavila

Po nějaké době jsem zjistila, že se v domě někdo stěhuje. Od dobře informované další sousedky jsem zjistila, že Dita si poradila jinak.

Když jí máma nechtěla přispívat, protože měla zdravotní problémy a úspory se jí beztak tenčily, šoupla chudáka mámu do domova důchodců. Svůj byt pronajala, aby měla na hypotéku a sama se nastěhovala do maminčina bytu.

Naprosto se nestydí

Když jsem ji potkala na chodbě, jak si ještě odnáší poslední zbytky svých věcí, neměla jsem vůbec chuť se s ní bavit, ale nakonec mi to nedalo: „Jak se cítíš, Dito?“ zeptala jsem se. Chvíli na mě nechápavě koukala a pak jenom sykla:

„Závidíš, viď?“ Na to už jsem neměla co říci. Je mi z té ženské špatně. Je dobře, že mi nadobro zmizí z očí. Třeba jí to osud jednou vrátí, až na stará kolena zůstane úplně sama.

Renata N. (55), Ústí nad Labem