S manželem jsme se přistěhovali před 45 lety. A hned jsme si s Kateřinou a Karlem padli do oka. Bohužel, jak jsme zůstaly pak samy, přátelství vzalo zasvé.

Byli jsme ještě mladí, když jsme se přestěhovali do chatové oblasti, kde jsme budovali rodinný dům, tak jako sousedé okolo. Kateřina s Karlem nám byli věkově nejblíž, a navíc jsme bydleli vedle sebe.

Měli jsme spoustu společných zájmů, naše děti, které se později narodily, si spolu hrály. Prostě ideál. Malovali jsme si, jak se nám tady bude krásně žít.

Byly jsme si oporou

Lepší sousedy jsme si nemohli přát. Navštěvovali jsme se, jezdili jsme spolu na dovolenou, hlídali si děti, a když život přinášel různá úskalí, my s Katkou jsme si vzájemně dělaly vrby, když nás muži zlobili.

Bylo skvělé se někomu vyzpovídat ze všech svých radostí a smutků, měla jsem absolutní důvěru k té, která mi byla blíž než vlastní sestra.

Vydrželi jsme mnohé

Karel zlobil víc. Bohužel jeho nevěry zašly tak daleko, že si ještě jinde pořídil děti, takže se s Katkou rozvedl. S manželem jsme jí maximálně pomáhali. Jak byla zlomená, dost často nadávala na chlapy, což mi nepřišlo fér vůči mému muži.

Nerada jsem to poslouchala, ale snažila jsem se kamarádku chápat. Věřila jsem, že ji ten vztek jednou přejde a zase se uklidní.

Přišla láska

Roky plynuly. Můj muž bohužel zemřel poměrně brzy, onkologická nemoc mu zkrátila život. S Katkou jsme si byly blíž, brala jsem to tak, že mi je oporou ona.

Jenže zatímco ona stále nechtěla chlapy už nikdy ani vidět, já po pěti letech od odchodu muže pocítila něco krásného. S Davidem jsme se od prvního okamžiku, co jsme se potkali, magicky přitahovali. Zamilovala jsem se jako puberťačka a byla jsem zase neuvěřitelně šťastná.

Nepřála mi to

V opojení euforie jsem jí vše řekla, nenapadlo mne, že ta nenávist vůči mužům je stále silná. „Ale prosím tě, snad se nechceš vázat, to stejně nemá cenu.“ I to mi říkávala. Samozřejmě že žádné štěstí není ideální, i náš vztah s Davidem měl trhlinu. Byl ženatý.

Oba jsme věděli, že jednou musí přijít zásadní rozhodnutí, zatím jsme ale vztah tajili. Věděla o něm jen Katka. Bohužel.

Zničilo nás to

Nějak se stalo, že se o našem románku dozvěděla Davidova žena. A bohužel všechny indicie vedly ke Katce.

Ta samozřejmě vše tajila, ale její nejisté odpovědi, pohled kamsi do neznáma, hlavně ne do mých očí, pokaždé říkala i leccos jiného, mne utvrdily, že to udělala. Proč? Chtěla mi ublížit? To asi ne.

Spíš mě chtěla mít pro sebe jako kámošku a nový muž jí udělal čáru přes rozpočet. S Davidem to bohužel muselo skončit. Katce jsem to nemohla odpustit. Bydlely jsme vedle sebe, ale ani jsme se nezdravily. V obchodě jsme se sobě vyhýbaly.

Sousedům pro srandu

Po pár letech jsem chtěla udělat krok ke smíru. Jenže ona, místo toho, aby se mi omluvila, přešla rovnou do útoku. Prý nemohla žít ve lži a můj vztah byl amorální. Že mi to neřekla tehdy? Zase jen výmluva a lži.

Nechápu, že jsem s takovým člověkem byla po tolik let nejbližší kamarádkou. Snad taková nebyla. Dnes stále žijeme vedle sebe, ale jedna druhé se sobě vyhýbáme. A ostatní sousedé z toho mají srandu, protože vědí, o co jde. Kdo jim to ale jako první řekl, že?

Jana L. (68), Zlín