Chodila jsem jako tělo bez duše a nic si nepamatovala. Dodnes jsem přesvědčená, že se do mě vtělila jedna zlá čarodějka, aby se mi pomstila.
Moje kamarádka Lucka byla docela normální holka. Vždycky měla slabost pro knihy plné magie, čar a kouzel, což bylo v našem věku docela normální. Lucce to ale vydrželo i v dospělosti. Ráda se obklopovala kouzelnými kameny, učila se zaříkadla a vyráběla amulety.
Dlouho jsem tuto její zálibu brala jako podivný koníček, který nikomu neubližoval. Pak si ale Lucka našla novou kamarádku, která se černé magii věnovala mnohem hlouběji. Začaly spolu trávit hodně času.
Na chvíli jsem se k nim i přidala, ale ta neznámá holka se mi vůbec nezamlouvala. Říkala si Jamba. Měla dlouhé havraní vlasy spojené do širokých pramenů, tvář jí svítila bělobou, oči měla až nelidsky světlé, podmalované černými linkami.
Smála se hlasitě jako čarodějnice a uměla uprostřed smíchu náhle zmlknout a přivřít oči jako kočka, čímž mě pokaždé znejistěla.
Byla jsem stále slabší
Tvrdila mi, že umí z lidí vysát energii, a já se tomu z plna hrdla zasmála. Hned druhý den mi však bylo slabo. Přisuzovala jsem to prochladnutí, ale ten stav mi běžné nastydnutí nepřipomínal. Tělo mi zvláštně sláblo den za dnem o něco víc.
Pila jsem bylinkové čaje, spala jsem deset hodin denně. Jedno ráno jsem se přistihla, jak stojím pod ledovou sprchou. Zvláštní bylo, že jsem necítila skoro žádný chlad.
Na hlavě jsem si vytvořila zvláštní drdol, který nikdy nenosím, a pak jsem si chtěla udělat čaj, jenomže uběhla hodina jako nic a já si zase nepamatovala, jak jsem se dostala do sklepa. To už jsem měla opravdu strach a chtěla si zavolat záchranku.
Ruce mě ale neposlouchaly a dál se hrabaly ve sklepě v krámech po babičce. Vytáhla jsem staré zrcadlo ve zlatém rámu a odnesla ho do bytu. Sedla jsem si před něj a mezi nás postavila zapálenou svíčku. Moje vědomí všechno sledovalo jakoby na dálku.
Opakovala jsem zaříkávadlo
S očima upřenýma do vlastního odrazu jsem si začala něco temným hlasem opakovat a za chvíli celá místnost zmizela. Viděla jsem jen světlo ze svíčky a tvář před sebou, která nebyla moje. Věděla jsem, čí je, ale nemohla jsem tomu uvěřit.
Poznala jsem před sebou Jambu! Nevím, kolik uteklo času, ale najednou ve dveřích zachrastily klíče a objevil se můj přítel. Našel mě ležet v předsíni u zrcadla a okamžitě mě odvezl na pohotovost.
Pan doktor si mého blouznění o Jambě nevšímal a diagnostikoval mi dehydrataci, sníženou hladinu cukru v krvi a celkové vyčerpání organismu. Jamba dosáhla svého, uvěřila jsem jejím schopnostem.
I když jsem po čase začala pochybovat o tom, zda to nebyly jen halucinace z vyčerpání a nemoci. Lucie se brzy přestala s tou holkou vídat, protože na ni prý začala být sprostá.
Eva R. (50), Brno
