Domů     Byli jsme jen my dva, Adam a já, proti celému světu
Byli jsme jen my dva, Adam a já, proti celému světu
8 minut čtení

Mateřská láska je od počátku věků tím nejpevnějším poutem. Vypiplat z dítěte muže a pak ho muset přenechat nějaké jiné, to může být pro matku skoro k nepřežití.

Manžel se upil, když byly synovi, mému milovanému Adámkovi, tři roky. V té době se ze mě stala tvrdá ženská, pochopila jsem, že se se mnou život mazlit nebude a že co si nevydupu ze země, to nebudu mít. Na lásku jsem už nevěřila.

S manželem jsem prožila peklo na zemi, ještě roky po jeho smrti se mi v noci zdávalo, jak k ránu odemyká, zuří, že mu to jde ztuha, rozbíjí, na co přijde, a řve na mě ty nejhorší nadávky. Jak se modlím, aby nevzbudil Adámka.

Zbyli jsme si pak jen my dva, Adam a já, jen my dva proti celému světu. Nevím, čím jsem si to zasloužila, byla jsem pracovitá, poctivá ženská, vzorná hospodyně, dobrá máma. Tak proč já? Co jsem komu udělala?

Svět se proti mně spikl, ukázal mi zatraceně nevlídnou tvář, a kdo by se tedy divil, že jsem rovněž neplýtvala úsměvy?

Musela jsem překonat trauma z děsivého života s agresivním alkoholikem a po jeho smrti se rychle zmátořit, dělat synovi mámu i tátu zároveň, a aby se měl tak dobře jako vrstevníci z úplných rodin, kromě práce na poště si přibrat i několik brigád.

Byla jsem jako soumar. Ale pyšná na sebe i na Adámka. Dělal mi radost.

Dobrý dojem

Vystudoval vysokou školu. Tehdy jsem byla nejpyšnější máma na světě. Žádnou dívku mi během studií nikdy nepředstavil, byla jsem mu za to vděčná. Vidina, že bude po jeho boku stát jiná žena než já, byla pro mě nesnesitelná.

Modlila jsem se, ať se to nestane, ať se věnuje jen práci, ať i nadále bydlí se mnou. S nikým jiným si přece nemůže tak dokonale rozumět, byli jsme jako bratr a sestra, jako dvojčata. Ale přece se to stalo. Jednoho dne ji přivedl a mně se zatmělo před očima.

Věděla jsem, že s ní musím promluvit, snažit se dělat dobrý dojem, zachovat dekorum, ale bylo to tak nepředstavitelně těžké. Dělaly se mi mžitky před očima, špatně se mi dýchalo, divže jsem se neskácela k zemi.

„Je ti něco, mami?“ zeptal se Adámek, topil se v rozpacích. To mě vzpamatovalo a dokázala jsem aspoň říct své jméno. Na úsměv jsem se, myslím, nezmohla. Ať si ta coura nemyslí, že se na ni budu smát, když mi přišla ukrást to nejcennější na světě.

Jako nůž

Ta svatba bylo snad to nejhorší, co jsem zažila, počítajíc v to i roky s alkoholikem. Kradla mi ho před očima, zarývalo se mi to do srdce jako nůž. Co je to za hroznou ženskou? Co na ní můj Adámek vidí?

Byla obyčejná, žádná Claudia Cardinale, žádná Adina Mandlová, jen fádní holka bez jiskry, taková upípaná slečinka, pouhá středoškolačka. Co si bude můj vzdělaný chlapec povídat s pipkou z ekonomky?

Co se tam naučila, psát na stroji a spočítat si, kolik utratila u řezníka? No ano, sesypala jsem se tam, volali záchranku, svatbu jsem sakumprásk zkazila. Ležela jsem na zemi, pak mě Adámek s dalšími posadili na židli a vystavili desítkám vyčítavých očí.

Hosté si něco šeptali, nejspíš že jsem tu veselku zkazila naschvál. Dnes vím, že měli pravdu. Zmocnil se mě takový vztek, že jsem sebou prostě sekla jak malé, vzdorovité děcko, které si v duchu říká: To máte za to! Abyste věděli! Za to, co jste mi udělali!

V nemocnici si mě nechali přes noc na pozorování, ráno mě propustili. Zatelefonovala jsem Adamovi, aby pro mě urychleně přijel. Ale ano, věděla jsem, že je to jejich první manželské ráno a že jim ho ukázkově zkazím. Adam pro mě skutečně přijel.

Byl to vzorný syn a věděl, že jsem mu obětovala celý dosavadní život. A že mi tudíž něco dluží.

Očarovaná

Byla jsem mizerná tchyně. Ta nejhorší. Ale měla jsem těžký život, to mě omlouvá. Nebo neomlouvá? Jmenovala se Mirka, a jak říkám, byla obyčejná, taková šedivá myška. Hubená, ustrašená. Myslím, že se mě bála od okamžiku, kdy mě poprvé spatřila. Byla směšná.

Proč se bát staré babky? Pravda, chovala jsem se k ní nevlídně, povýšeně, mrzutě, bývala jsem k ní nespravedlivá, někdy jsem na ni křičela. Nebydleli u mě, měli vlastní byt.

Ale občas jsme se vídali a často jsem se synem telefonovala a přikazovala mu, aby okamžitě přijel, že mám nějaký problém, třeba rozbitou televizi nebo pračku nebo zdravotní potíže.

Jak říkám, můj vzorný syn jakživ neváhal ani minutu, pokaždé u mě za chvíli zvonil, i když jsem ho odvolala třeba z výletu nebo od nedělního oběda. Za dva roky od svatby se narodilo první dítě, Helenka. A za další rok Matěj.

Úplně mi vyrazilo dech, když jsem se ocitla zas jednou po tolika letech v porodnici a prohlížela si vnučku a potom vnuka. To se nedá vyprávět, to se musí prožít. Ty děti jako by mě očarovaly. Matěj byl celý táta.

Najednou se mi vrátilo mládí a nejhezčí časy, kdy můj syn patřil jenom mně. Všechno to hezké bylo jako zázrakem zpátky.

Po doktorech

Byla jsem hrdá babička, vozila jsem kočárek, chodila s dětmi do parku, půjčovali mi je často a bez zbytečných řečí. Na stará kolena jsem rozkvetla, cítila jsem se spokojená tak, jako už dlouho ne. A děti ke mně přilnuly.

Povídala jsem jim pohádky nebo všelijaké mravo­učné historky, co kdysi povídala moje máma mně, lovila jsem je v paměti, a jakkoli zastaralé byly, měly úspěch. Mirka šla brzy do práce, peněz nebylo nazbyt, a získala ve mně občasnou chůvu a pomocnici.

Pravda, nešetřila jsem, co se týká její domácnosti, kritikou, rozčílilo mě leccos, prach na skříni, koprovka bez chuti anebo skvrnka na Helenčině sukýnce, ale nad dětmi jsem se samou blažeností rozplývala. A pak se to stalo. Rozvod.

Adam si našel jinou a stěhoval se k ní. „Tak to už ty dětičky neuvidíte!“ zděšeně spráskla ruce sousedka. „Ona vám je už nebude půjčovat.“ Krve by se ve mně nedořezal. „Cože?“ koktala jsem. „Přesně to se stalo Vaníčkový z prvního patra,“ objasňovala.

„Mladí se rozvedli a snacha tchyni ze msty oznámila, že vnuka už neuvidí. Chudák paní se z toho div nezbláznila. Chodí po psychiatrech a je na práškách.“

Na dně jámy

Tak to se pode mnou podlomila kolena. Je konec. Nikdy už děti neuvidím. Mirka je dá do školky a mě pošle k čertu. Na Helenku a Matěje budu už jenom koukat přes plot, jak si hrají s dětmi na pískovišti.

Mirka se vdá podruhé a spolu s tím cizím chlapem mě pokaždé odeženou, když budu stát přede dveřmi a škemrat, ať si děti smím aspoň pohladit. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, napadlo mě. Zmítala jsem se na dně té jámy a věděla, že si to zasloužím.

Skončím taky na psychiatrii. Dobře mi tak. Klepala jsem se jako list, polykala prášky od sousedky a sbírala odvahu objevit se u snachy a zjistit, co mě čeká. Byla jsem hluboce přesvědčena, že se mi bude chtít pomstít. Živá duše by se jí nedivila.

Ale už to nebylo možné odkládat. Asi tak potřetí v životě jsem si kápla do čaje po ránu trošku rumu, na kuráž, a vydala se pro ortel. Zazvonila jsem, Mirka otevřela, všimla jsem si, že má uplakané oči.

Taková nejsem

Teď na mě začne řvát, že jsme ji oba zničili, Adam i já, zabouchne dveře a neuvidím děti ani na vteřinu, honilo se mi hlavou. Místo toho řekla: „Pojďte dál, dnes už jdu normálně do práce, děti se těší, že je vezmete do parku.

K obědu ohřejte rizoto.“ Zapotácela jsem se, musela jsem si sednout. „Není vám dobře?“ zajímala se. „Ty se na mě,“ zajíkla jsem se, „nezlobíš?“ Pokrčila rameny: „Děti vás mají rády. Proč bych se měla zlobit?

Vy jste nás ne­opustila, to Adam odešel.“ Rozplakala jsem se. „Bála jsem se, že mi je už nebudeš půjčovat,“ vzlykala jsem a otírala si slzy kapesníkem, který mi dala. „Taková nejsem,“ ohradila se. „Jak bych jim to vysvětlila?

Pokaždé se na vás těší.“ To už obě přiběhly, pověsily se na mě a prosily, abych je vzala na hřiště. Nedívala jsem se na ně, ale na Mirku, a usmívala jsem se navzdory slzám. Když jsem ji pak cestou do dětského pokoje míjela, chtěla jsem jí říct, že ji mám ráda.

Nenašla jsem k tomu odvahu, tak jsem ji aspoň poprvé v životě pohladila po vlasech.

Bohunka (69), Český Těšín

Související články
3 minuty čtení
Trápila jsem se otázkou, zda mladým vyklidit pole a nechat jim svůj dům, nebo zůstat a bojovat. Nakonec jsem se rozhodla. Nikam se nehnu! Už zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu břečku do dřezu a znovu zapnula rychlovarnou konvici – ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit. A nic! Zaťala jsem bezmocně ruce v pěst. Zase jsem byl
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
enigmaplus.cz
Fotografie od jezera Loch Ness: Žert, nebo skutečnost?
V roce 1972 svět žasne nad fotografiemi amerického hudebníka a vědce Roberta Rinese (1922–2009) pořízenými u jezera Loch Ness. [gallery ids="158512,158511,158513"] Zřetelně je na nich vidět útv
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
epochalnisvet.cz
Kámasútra v kameni: Zachycují indické chrámy orgie?
Nepřehlédnutelné jsou už z dálky, skutečné překvapení nabízí ale až detailní pohled na jejich fasády. Chrámy v indickém Khadžuráhu totiž mají velmi nezvyklou výzdobu. Jejich zdi jsou poseté stovkami reliéfů, které zachycují divoké sexuální praktiky.   Britský vojenský geodet Cornet James Franklin nevěří vlastním očím. V roce 1819 totiž v džungli střední Indie objevuje pozapomenuté chrámové
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
21stoleti.cz
Stanfordský vězeňský experiment: Když se z dozorců vyklubou tyrani!
Z jedné skupiny dobrovolníků se stanou vězni a z druhé jejich věznitelé. Tak lze popsat základ experimentu, realizovaného v létě 1971 na kalifornské Stanford University. Cílem bylo sledovat, jak se ch
Barvy podzimu ve špercích LOEE
iluxus.cz
Barvy podzimu ve špercích LOEE
Podzim je obdobím, kdy příroda maluje své nejkrásnější tóny – zlatavé, cihlově červené, hořčicově žluté, borovicově zelené. A my se chceme obklopovat teplými barvami, které podtrhují emoce, eleganci i
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
skutecnepribehy.cz
Studánka u lesa léčila lidi i zvířata
Nevěřila jsem, že dokáže energie místa uzdravovat. Až mi poradila bylinkářka léčivou studánku. Viděla jsem tu vodu pít divokou zvěř, a tak jsem ji zkusila. Od chvíle, co zemřel můj muž, začalo se všechno v mém životě hroutit. Syn se odstěhoval do daleké ciziny a já zůstala sama. Do toho mě začalo trápit zdraví. Lékaři mi sdělili, že
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
nasehvezdy.cz
Kvůli Ulici to má u Novákové doma vřít
Nečekaný příchod herečky Sandry Novákové (43) do seriálu Ulice okamžitě vyvolal vlnu nevole mezi fanoušky, ale očividně měl také rychlý dopad na její manželství s režisérem Vojtěchem Moravcem (38).
Perfektně naložení utopenci
tisicereceptu.cz
Perfektně naložení utopenci
Na utopence nutně potřebujete dvě základní věci – kvalitní buřty a poctivě kyselý lák. Po popíjení se budou hodit. Ingredience 20 ks kvalitních špekáčků náplň 3 feferonky nakrájené na kolečka
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
historyplus.cz
Zašlá sláva: Perličky z lázeňského života
Zcestovalý panovník Edwarda VII. chytla u srdce česká příroda Britský král Edward VII. (1841–1910) rád cestuje. Do světa vyráží reprezentovat svou zemi, jednat se státníky nebo ze zdravotních důvodů. Mariánské Lázně poprvé navštíví v roce 1897, tedy v době, kdy ještě nesedí na trůnu (vládl od ledna 1901). A byť se záměrně ubytuje pod jiným jménem, jeho
Letadlo těžší než vzduch
epochaplus.cz
Letadlo těžší než vzduch
Už nejstarší mýty vypráví o létání. S křídly to zkouší už Ikaros, který ale vyletí příliš blízko slunci, jež jej spálí. Křídla se i v průběhu středověku a novověku staví z peří, ale i z jiných materiálů, a odvážní vynálezci s nimi skáčou z věží a pod věžemi si lámou nohy. I Leonardo da Vinci (1452–1519) propadne létání a navrhne hned
Už vám není dvacet? A co má být?
nejsemsama.cz
Už vám není dvacet? A co má být?
Právě nyní nejlépe víte, že zralá pleť chce pravidelnou péči, něhu a respekt. My vám zase prozradíme ty nejlepší triky. Spolu se středním věkem přichází i menopauza, kdy dochází ke snížení tvorby ženských hormonů estrogenu a progesteronu. To má mimo jiné vliv i na pleť a pokožku. Asi nejčastěji se menopauza na pokožce projeví suchostí. Proto je potřeba
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i