Když jsem se vdávala, bylo mi dvacet. Sladkých dvacet? Netuším. Jen jsem tehdy spíš tušila, že to není to pravé.
Vdávat jsem se musela, jak se říká. Čekala jsem miminko a sousedé by mě lynčovali, kdybych jim do vsi přivedla levobočka. S manželem jsme spolu byli 23 let, ovšem klapat to přestalo už po pěti letech. Začal pít, nesnažil se. Ale rozvést se?
To by bylo to samé jako s tím levobočkem. Tak jsme zůstali spolu a měli ještě jedno dítě. Později jsem si říkala, že kvůli dětem s manželem zůstanu. A on spoléhal na to, že až děti dospějí, už nebudu chtít nic měnit. Spletl se. Požádala jsem o rozvod.
Nový život, nový nádech
Začala jsem od nuly. Po podepsání rozvodových papírů jsem najednou byla volná jako pták. Zvláštní, jak to působí na psychiku. Že se s tím podpisem znovu nadechnete. Když jsem byla dítě, byla pro mne rozvedená žena spíš k politování.
A v mém věku, to už tehdy pro mne byla stará žena a neslušelo by se, aby vábila muže. Tak jsem byla vychovávaná. Jenže najednou jsem se v té situaci ocitla já. A měla jsem po zbytek života zůstat sama? Ve 43 letech?
Kde ho hledat?
Nesváděla jsem cíleně muže, oni sami se mi nabízeli. Uvědomila jsem si, že můžu znovu žít. Začít od nuly, to není prohra, ale šance. Chodit po barech a flirtovat, to pro mě nebylo, naštěstí jsem měla možnost seznámit se i jinde.
Někdy to bylo dobré, jindy to byla katastrofa. Pravda, moc zkušeností s muži jsem neměla. Když jsem byla mladá, tak byli i tak nějak slušnější.
Jenže když si žena po letech z menšího města vyrazí do Prahy, tak musí působit jako mimozemšťanka a lákat různá individua. Říkala jsem si, jestli to budu ještě umět. Flirtovat. Jako vdaná jsem na to neměla ani pomyšlení.
Když jsem si ale vyrazila s kamarádkou, měly jsme kolem sebe hned plno mužů a já si uvědomila, že flirtování člověk používá, i když je vdaný či ženatý.
Proč jsou proutníci proutníky?
Zkrátka, když vám je někdo sympatický, tak se s ním mile bavíte. Jenže pod rouškou galantnosti se může skrývat i vypočítavost. Ano, i já potkala proutníky. Proč se jim říká proutníci?
Řekla bych, že je to podle proutkařů, kteří mají kus klacku na to, aby jim ukázal, kde je voda. V mém vysvětlení tedy žena. Proutníci mají šestý smysl na ty ženy, které snadno a rychle podlehnou. A o to jim jde. Pobavit se, udělat si čárku a jít dál.
Měla jsem různé svobodné či rozvedené kamarádky, takže společně jsme občas někam vyrazily. Jednou jsme potkaly skupinku mužů, s nimiž jsme protančili, propili a propovídali celou noc. Já jsem si rozuměla s Karlem. Byl velmi galantní.
Uměl na sebe strhnout pozornost. Dokonce takovou, že se mi kamarádky ztratily. Měla jsem oči jen pro Karla.
Ukázalo se, že má jiné
S Karlem jsme se začali stýkat. Choval se jako gentleman, to jsem moc nezažívala. Co jsem postrádala u svého muže, toho více jsem našla u Karla. Prožila jsem několik týdnů romance, která najednou ochladla tak rychle, jako přišla.
Stýkal se i s jinými ženami, a protože je často obměňoval, bylo na čase vyměnit i mne. Byla jsem zklamaná, ale ne zamilovaná,
tak jsem šla dál. Za Petrem. Mužem, kterého jsem potkala na jedné společenské akci. Vyměnili jsme si kontakty. Už ze začátku mě bombardoval e-maily. Byl milý a sympatický. Leč moc internetu je velká a já si ho tehdy „googlila“, jak říkají má vnoučata.
Hvězda z televize
O Petrovi jsem si něco zjistila. Mimo jiné i to, že se dostal na stránku, kde se scházely zhrzené ženy a psaly zde o nevěrnících. Petr tady měl své čestné místo. Říkala jsem si, že se nenechám zviklat. Byl tak pozorný. Bodejť ne, když po mně něco chtěl.
To přišlo ostatně až pak. Jeho postupy v získávání si žen byly stejné. Stejné věty při seznamování, stejná místa setkávání. Ty dámy si to na onom fóru předávaly. „Ahoj, tady Petr.
Kdybys chtěla vědět jaký, tak tento…“ psal a přidal stránku, kde se prezentovalo jeho povolání. Jevil se jako slušný podnikatel, dokonce byl několikrát v televizi.
Už se nenapálím
I na to hrál, že je slavný. Když dosáhl svého, postupně tu ženu vytěsňoval ze svého života. Naštěstí mne to poučilo provždy. Sukničkáři se chovají prakticky stejně. Dělají vše možné i nemožné.
Skoro to vypadá, jako by byla nějaká tajná škola pro sukničkáře, kde se všichni učí to samé. Proto je třeba zbystřit. Rozhodla jsem se tedy navždy změnit svůj život. Změnila jsem zaměstnání, vyměnila byt. Začala jsem s čistým štítem.
Proradná kamarádka
V nové práci jsem potkala i partu přátel, která držela pohromadě. Mezi nimi byla i Radka. Také byla nová, proto jsme si hned sedly. Docela hodně jsme se bavily, kamarádily jsme se spolu, jezdily jsme i na dovolené. „Chlapy nepotřebujeme,“ pronesla.
Věřila jsem jí. Na co muž, když jsem se vždy spálila? Bohužel Radka si ode mě začala půjčovat peníze. Pak ji vyhodili z práce. Když jsem se domáhala svých financí, stále se vymlouvala, že za chvíli je bude mít. Neměla nikdy.
Mé děti to tak nenechaly a jely za ní. Našly si, kde bydlela. A světe, div se, pobýval tam s ní i její manžel. Prostě mi sprostě lhala. Asi jsem magnet na špatné lidi, a je jedno, zda jde o chlapy, nebo kamarádky.
Liběna J. (64), Kladno
