Domů     Kapky deště nám přinesly štěstí
Kapky deště nám přinesly štěstí
3 minuty čtení

Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí.

Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme.

A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nevěděla, ani když jsem se vdávala doopravdy.

Nečekané oznámení

Tehdy mi bylo devatenáct, znali jsme se sotva několik měsíců a už mi gynekolog prozradil báječnou novinku a vypsal těhotenský průkaz. No nazdar, řekla jsem si v duchu, bylo to zrovna ve chvíli, kdy mi lékař s úsměvem gratuloval.

Budu mít dítě s klukem, o kterém vím, jaké má jméno a příjmení, jak se jmenuje ulice, v níž s rodiči bydlí, a továrna, kde pracuje. Proboha, není to trochu málo? Co o něm ještě říct?

Byl vysoký, sympatický, měl hezký úsměv, modré oči, uměl i pár písniček na kytaru. Bude tohle pro život ve dvou stačit?

Uplakaný duben

S letní svatbou jsem se mohla rozloučit. Vdávala jsem se začátkem dubna. Horší den si snad ani neumím představit. Tál sníh, do toho pršelo. Byla jsem ve čtvrtém měsíci, nešťastná, ošklivá, oteklá a v depresi.

Na svatební šaty jsem si musela obléknout bílý kabátek, kdepak letní louka a jemná krajka. Na to ráno, kdy jsem si šaty oblékala, se dobře pamatuji. Ležely na posteli, já stála nad nimi a brečela, slzy kapaly na látku. Máma povídá: „Umokříš si je.

Jednou ses rozhodla, že se budeš vdávat, tak nebreč.“ Naříkala jsem: „Já jsem se nerozhodla. Já musím!“ Když jsem se pak podívala do okna, rozbrečela jsem se ještě víc. Duben brečel rovněž. „Chtěla jsem letní svatbu,“ vzlykala jsem.

Odmítala jsem se obléknout, tvrdohlavě seděla na posteli v noční košili a netušila, co si počnu. Do pokojíku střídavě vstupovali blízcí příbuzní, máma, táta, babičky, a upozorňovali, že už bych se měla obléknout a uhánět na radnici.

Nechala jsem se přemluvit

„Nikam nejdu!“ hulákala jsem. Příbuzní postupně propadali hysterickým záchvatům, ženy ječely, muži třískali dveřmi. V zoufalství zavolali ženicha. Sice mě nesměl vidět, zato vydatně bušil na dveře mého pokojíčku. „Nejdu!“ zařvala jsem vzdorně.

Začal mě přemlouvat. Nekřičel, nemlátil věcmi, jen mě laskavě přesvědčoval, že to spolu zvládneme, že budeme mít hezkou svatbu a hezký život a že se z nás stanou, ač jsme na to mladí, vzorní rodiče. To přemlouvání se mi líbilo, nakonec jsem se poslušně oblékla.

Při pohledu z okna mě napadlo, že nám možná opravdu prší štěstí. A ukázalo se, že to byla pravda. S Mirkem jsme spolu už skoro padesát let.

Anna H. (67), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může