Nikdy bych nevěřila, že se ta zlá holka někdy změní. Byla sobecká, povýšená, nikomu nepřála nic dobrého. Jednou změnila šatník a stal se snad zázrak.

Už jako malá bývala Martina zlá a sobecká. Slyšela jsem o ní jen to nejhorší, a to nejen od spolužaček, ale i od její starší sestry Agáty. Byl to užalovaný, rozmazlený fracek. V dětství si vybrečela na rodičích několik zvířat, o které se pak nikdy nestarala.

Vždycky za ni musela všechno udělat Agáta. A její špatné vlastnosti s ní rostly. Když k nám nastoupila do kanceláře, dokázala během jediného měsíce rozložit náš skvělý kolektiv a po půl roce celou firmu.

Její oblíbená barva byla šedozelená a k tomu přidávala většinou bílou. Působila v tom studená jako led. Mnohdy jsem si říkala, že by jí pořádná lekce od života neuškodila.

Tolik záviděla

Nikdy by mě ale nenapadlo, že by se mohla změnit. Přesto se to stalo. Jedné z kolegyň – Aničce – se tehdy poštěstilo vyjet s manželem do Jugoslávie. Martina jí to hrozně záviděla. Marně se snažila o to povolení několik let. Vždycky jí ho zamítli. Nejspíš proto, že měla příbuzné v Rakousku.

Anička se vrátila z Jugoslávie nadšená a hlavně naprosto skvěle oblečená. Ukazovala nám úžasné fotky, ale i hadříky, co si pořídila. Všech možných barev, zejména růžovou milovala. Proto neodolala a koupila si nádherné společenské šaty jako pro Růženku.

A k nim růžové brýle a růžové korále. Martina ji pozorovala nenávistně. Anička najednou prohlásila, že ty nádherné růžové šaty si už asi neužije, protože je ve třetím měsíci těhotenství a bude je muset prodat, protože bude potřebovat peníze pro miminko.

Martině se rozzářily oči a vyhrkla rychle, aby jí nikdo nepředběhl: „Za kolik?“ Po chvíli se domluvily a Martina si nesla vítězně nejen šaty, ale vyhandlovala i růžové brýle a korále.

Nasadila si růžové brýle

Do konce pracovní doby už nepromluvila, seděla u svého stolu a pracovala. Pak si nasadila na nos nové růžové brýle a odkráčela domů. Jaké ale bylo naše překvapení, když druhý den vplula do kanceláře s úsměvem na tváři.

Byl to najednou úplně jiný člověk. Jako by jí ta růžová barva vyhnala z duše zlého démona. I když se růžové brýle časem rozbily, korále přetrhly a šaty jí už dávno neseděly, Martina už zůstala navždy v pohodě. Dodnes se přátelíme.

Libuše (60), Žatecko