Když jsme se se sestrou přestěhovaly zpátky do domku po našich rodičích, okukoval nás zpoza plotu pěkný chlap.

Nenapadlo nás, že se z něho stane jednou taková noční můra. Byl samá ochota, že prý když něco budeme potřebovat, je nám k službám.

Máme svá tajemství

Pořád vyzvídal, jak je to možné, že takové pěkné ženské jsou v domě samy. Nějak se nám nechtělo vytahovat naše životy před neznámým člověkem. Co je někomu do toho, že Marii utekl manžel s asistentkou a ten můj propadl alkoholu?

„Šťouráme my se snad v jeho životě?“ uvažovala Marie. „Jak to, že v domě bydlí ten chlap sám? Ví o něm někdo něco?“ ptala se dál.

Dělal nám chutě

Naši by určitě věděli, ale zeptat se jich už nemůžeme. Léta jsme žily jinde, ale v domku, ze kterého jsme kdysi dávno prchaly za dobrodružstvím života, jsme se zabydlely až teď. Jsme tady vlastně takové cizinky. Zvonek u vrátek nás vytrhl z uvažování.

Za vrátky stál soused a v ruce měl nějaký podnos. Šklebil se na nás od ucha k uchu a prý jestli si nedáme kouzelně lahodné jitrničky, jeho vlastní výroba.

Dokáže cokoliv

Z podnosu to vonělo, ještě před chvílí musely být v hrnci. Kdepak, prý nedělal zabijačku, ale jenom jitrnice. Má na to speciální rodinný recept od svých rodičů. Jen potřebujete kvalitní suroviny a jde to úplně samo.

„Za domem mám udírnu, to si také pošmáknete,“ sliboval. Prý dokáže cokoliv uvařit, býval přece šéfkuchařem v jednom vyhlášeném hotelu. Ale z místa ho měl vyštípat nějaký mladíček, syn majitelky.

Mistr všeho

Pokukoval pořád přes plot a pak se vytasil s nabídkou, že nám ošetří stromy. Odborně je prořeže, aby měly skvělou úrodu, prý je v tom mistr. Při zmínce, že byl šéfem zahradnictví, než ho vyštípaly ženské, kterým šéfoval, Marie málem vyprskla smíchy.

„Krásně se usmíváte,“ hodnotil její grimasu, jíž se snažila to pobavení zakrýt. Marie za nabídku poděkovala, že si to ještě rozmyslíme. „On je snad mistr všeho,“ smála se pak Marie doma. „Jenomže ho odevšad někdo vyštípal,“ přidala jsem se.

Ať se ukáže!

„Za to nic nedáme,“ navrhla jsem Marii, že souseda pustíme, aby své zahradnické umění předvedl. „Stejně se to musí udělat a ani jedna z nás to neumí,“ souhlasila Marie. Se sousedem to dohodla, prý na ni víc bere. „Ať se předvede,“ rozhodla.

Když s ním práci dohadovala, byl soused v sedmém nebi. A udělá nám to za sousedskou cenu, tedy že to budeme mít grátis. „Můžeme takhle vykořisťoval souseda?“ ptala jsem se sestry. „Můžeme!“ potvrdila. „Ať se ukáže,“ souhlasila jsem a obě jsme na sebe spiklenecky mrkly.

Docela to uměl

Nestačily jsme se divit, když přišel na ty stromy. Jen v nátělníku, aby byly vidět jeho svaly, se předváděl jako nějaký manekýn. A tu a tam hodil po Marii okem. Byl si jistý, že to zabírá a funguje. Faktem je, že to s těmi stromy docela uměl.

„On asi nekecal,“ poznamenala jsem. Jenže on pokukoval zpoza plotu pak každý den. Přistihly jsme ho, jak se kouká do oken. „Co chce tak asi vidět?“ zlobila se Marie. Začala jí ta jeho pozornost vadit. „Zval nás na grilování,“ řekla, když se vrátila ze zahrady.

„Řekla jsem, že nemáme čas!“ Kývla jsem. A začaly jsme přemýšlet, jak je sousedovy pozornosti zbavit.

Jana P. (58), Přelouč