Moje dcera se trápí a já jí nemohu pomoci. Musí si to vyřešit sama. Ta bezmoc je však strašná, o to horší, když dotyčný nedá na vaše rady a řítí se do problému.

Tereza nám nikdy nepředstavovala své chlapce. Prý až to bude vážné, někoho přivede. A přivedla. Dana, který se zdál jako sympaťák. Mladí se vzali, z čehož jsme ani jedni z rodičů nebyli nadšení, protože jsme si mysleli, že mají dost času. Ale vše se zdálo zalité sluncem.

Zeťák se nám zdál jako slušňák

Brzy po svatbě se jim narodila dvojčata, rodinka si našla pěkný dům, s jejich financováním jsme jako rodiče pomohli. Dan byl šikovný, vyšvihl se ve firmě rychle na vedoucí místo. Tereza tak mohla zůstat doma. Když se pak chtěla uplatnit, moc se jí nedařilo. Žádná práce nebyla dost dobrá, a tak zaměstnavatele střídala.

Nevycházelo to, jak chtěla

Má dcera netrpěla nedostatkem sebevědomí, takže si z pracovních nezdarů nic nedělala. Akorát nehledala chybu u sebe, ale spíš u druhých. A místo toho, aby se spokojila s dobrou, klidnou a slušně placenou prací, chtěla stále víc. Její nálady pak musel snášet Dan, rovněž také děti leccos vnímaly.

Pomlouvala ho dokonce i před dětmi

V manželství Terezy a Dana tak došlo k velkým problémům, z velké lásky už nic nezbylo. Tereza necítila v Danovi oporu, navíc neunesla jeho úspěch.

Měla pocit, že je v jejich vztahu ta druhá, ačkoli Dan měl pocit, že se musí jako živitel postarat, proto i tak makal. Jenže ona se mu prý začala mstít. Tvrdila, že kvůli práci zanedbává ji i děti, že jako manžel je k ničemu.

Nechtěla jsem se do toho plést, když jsem do toho neviděla. Tvrdila to však i před kluky, kteří tátu zbožňovali, a ona mohla být ráda, že to není jako v jiných rodinách.

Zničila si idylický vztah, který jí záviděli

Nechápala jsem tu velkou nenávist Terezy, proto jsem si myslela, že za tím musí být něco víc. Až po nějaké době si Dan našel únik v podobě milenky. Prý to udělal, až když už dál nemohl snášet nálady Terezy, které gradovaly.

Ona sama tvrdila, že měl milenky určitě i dřív. Dan dokonce začal uvažovat o rozvodu, prý se v takovém prostředí nedá žít. Tereza nepřestává, naopak. Bohužel ve všem žijí ty dvě nevinné dětičky.

Je připravena se mstít

Ti dva se stále nerozvádějí. „Nic mu nedaruju, bude koukat, pan Úspěšný,“ nadává Tereza u mě v kuchyni. Stále jí kladu na srdce, ať myslí na děti. „Myslím, proto chci všechno ubránit pro nás,“ nechápe, jak to myslím. To dusno nepomáhá.

Mluvím do ní jako do dubu. Nenechá si poradit, ještě si myslí, že jsem na straně zeťáka. Nevnímá, že jí chci pomoct, neuvědomuje si, co špatného se může stát.

Odnesou to akorát ty nevinné dětičky

Rozvod je asi nemine, jenže ani jeden se nehodlají vzdát toho, co vybudovali. Tahanice jsou už teď, když si pomyslně dělí majetek. A právě ty děti. Staly jejich středobodem, dokonce mám pocit, že oba se skrze ně chtějí mstít tomu druhému.

Je to smutné, bolavé, přitom ti dva měli dar, že se milovali, Dan rodinu zabezpečil, měli se krásně. Kdo to dnes může říct? Nyní je vše pryč a nastává velmi hořké období, z něhož nemůže vzejít vítěz. Když ty dva vidím, jen se zničí. A my rodiče nemůžeme nijak pomoct.

Simona V. (65), Liberec