Domů     O lásku svých rodičů jsem musela bojovat
O lásku svých rodičů jsem musela bojovat
3 minuty čtení

Naši začali mluvit o rozvodu. Byla jsem rozmazlený jedináček a představa, že by se mi najednou zhroutil domov, byla pro mě zničující.

Když mi naši opatrně naznačili, že se budou rozvádět, zhroutil se mi svět. Pocit jistoty splaskl jako propíchnutý balonek. Ještě nikdy v životě jsem se necítila tak mizerně. Nevěřila jsem svým uším. Nevěřila jsem, že to myslí vážně.

Můj domov, milovaný přístav, útočiště, ostrov, kam se člověk může schovat před zlým světem, se potápěl. Bylo mi sedmnáct, byla jsem zhýčkaný jedináček a věděla jsem, že jsem pro rodiče nesmírně důležitá, že jsem pro ně všechno.

„To mi přece nemůžete udělat!“ křičela jsem a upírala na ně oči raněné laně. Provinile krčili rameny. „Někdy je lepší se rozejít a zůstat přáteli, než se nesmyslně zraňovat a zkracovat si tak život,“ vysvětlovali. Hučeli do mě, ať se je snažím pochopit.

„Jak bych něco takového mohla pochopit?“ opakovala jsem. Hodila jsem si do igelitky pyžamo a řasenku a šla spát k babičce.

Její jméno

I babička byla toho mínění, že do toho nemůžu mluvit, že to je věc jen a jen mých rodičů. „Ale vždyť je to můj domov, můj život,“ brečela jsem. Bezradně krčila rameny. „Některé věci si člověk nemůže vydupat,“ mínila. Byla to moudrá žena.

Povídaly jsme si až do půlnoci. Můj názor nezměnila. Domnívala jsem se, že se naši mají pořád rádi a že to nejde jen tak vygumovat. Že by to byla škoda.

A že jsou v současné době plni nějakých pocitů křivdy, ale postupem času jistě znovu zjistí, že to, co vybudovali, by byl hřích zbořit. Dokola jsem jim to opakovala, nechtěli mě poslouchat.

A tu jsem se od dcery naší sousedky dozvěděla, že táta měl, nebo pořád ještě má, milenku. K mému úžasu znala její jméno.

Šokovaná

Vlítla jsem na ni. Nebyla o moc starší než já. Myslela jsem, že mě vyhodí. Byla ale natolik šokovaná, že mlčky ustoupila a nechala mě proběhnout do obýváku, kde jsem se utábořila s výrazem soudce. „Kvůli tobě přijdu o domov!“ vmetla jsem té potvoře do tváře.

Místo aby mi vrazila facku, usedla vedle mě a rozplakala se. „To jsem nechtěla. Naši se taky rozvedli,“ štkala. „Necháš tátu na pokoji?“ zasyčela jsem velitelsky. „Už jsme se rozešli,“ zašeptala.

„Nebylo to nic vážného, jen krátký románek.“ Přesně tak jsem to reprodukovala mámě. Připadala jsem si jako Mistr Jan Hus. Pravda vítězí! „Už to dávno skončilo, mami,“ vzlykala jsem. „Udělal chybu.

Odpusť mu.“ Ač babička tvrdila, že některé věci si člověk nemůže vydupat, mně se to povedlo. Naši se nerozvedli. Jejich láska trvala ještě dlouho.

Lenka (60), Havlíčkův Brod

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.