Domů     Když přijde máj, vzpomínám na dávnou svatbu
Když přijde máj, vzpomínám na dávnou svatbu

Byl zázrak, že jsme si vůbec dokázali naplánovat oddavky. Rodiny trvaly na tom, že musí být levné, aby se nevyhazovaly peníze oknem.

Tak se nám zase už přiblížil máj, lásky čas, a to já pokaždé vzpomínám na naši dávnou svatbu. Nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Byl skoro zázrak, že jsme se do­opravdy vzali a že všechno dobře dopadlo. A že jsme spolu vydrželi takových let!

Přitom to vypadalo, že se zabijeme hned na začátku a náš příběh nebude mít pokračování. Pocházíme s manželem z téže malé vesničky, znali jsme se prakticky od narození, znaly se i naše rodiny.

Tam prostě znal každý každého, vědělo se, co kdo vaří k večeři, co pěstuje na zahrádce, zda má hluboko do kapsy a jak ve škole prospívají jeho ratolesti, kdo je šprt, kdo propadá.

Nikdy by mě nenapadlo, že budu chodit zrovna s Pepou, koukala jsem po úplně jiných mladících.

V třešňovce

Pepa koktal, šilhal a byl o půl hlavy menší než já. Najednou však, jako mávnutím kouzelného proutku, z toho všeho vyrostl a přes noc se stal pohledným frajerem. A aby to ještě znásobil, pořídil si motorku zvanou fichtl. Byla jsem ztracená.

Vše se odehrávalo v magickém období Velikonoc, kdy rozkvétá zlaté kapradí a ukazuje cestu k pokladům ukrytým ve skalách. Potom dny pospíchaly k máji, rozkvétaly třešně a šeříky a nezamiloval se jen beznadějný suchar. Všichni ostatní se zamilovali.

Bylo to bezstarostné období. Zrovna jsem, byť s odřenými lokty, odmaturovala a Pepa získal výuční list. Užívali jsme si posledních dnů volna, posledních prázdnin. Záhy nám měl začít dospělý život a všelijaké s tím související starosti.

Do našich objetí padaly třešňové a jabloňové květy jako v nějaké pohádce. Vypadalo to na lásku na celý život, a zčistajasna to skončilo. Došli jsme k názoru, že se k sobě nehodíme, v jednom kuse jsme se hádali.

V létě jsem měla nastoupit na místní národní výbor jako děvče pro všechno, a usilovala jsem, aby se zanedbané prostory vymalovaly, protože se tam nemalovalo sto let.

Poprosila jsem Pepu, zda by se toho nezhostil, a dodala, že by se mi líbilo vymalovat to růžově. A už jsme byli v sobě. Pepa volal, že jsem zešílela, růžovej národní výbor! No kdo to kdy viděl? Já křičela, ať na mě nekřičí. Tak to bylo se vším.

Začala jsem za Pepovými zády chodit s Frantou, připadal mi daleko mírnější než Pepa, skoro neřval. Pepa netušil, že chodím s Frantou, domníval se, že stále chodíme spolu.

Když nás pak viděl v třešňovce, jak Franta češe a hází mi sladké třešně přímo do úst, příšerně zuřil.

Taková hanba!

Nazval mě prostitutkou, řekl to ale hůř, a dodal, že mě už nikdy v životě nechce vidět. To bylo těžko proveditelné i vzhledem k tomu, že bydlel v naší ulici o tři domy dál. Odpověděla jsem, že ho nenávidím a že Frantovi nesahá ani po kotníky.

Zhruba někdy v tomto období jsem zjistila, že jsem v jiném stavu – s Pepou. Neuměla jsem si představit, jak mu to za daných okolností sdělím.

Přerušila jsem slibně se rozvíjející známost s Frantou a plně se soustředila na plán, jak povědět Pepovi, že bude tatínkem. Taky našim jsem to musela říct. Ani tady to neproběhlo bez potíží. „A kdy bude svatba?“ zajímala se máma.

„Svatba nebude, my jsme se rozešli, protože si vůbec nerozumíme,“ odvětila jsem popravdě. Máma se rozbrečela. Vzlykala, že tu ostudu nepřežije. Neprovdaná dcera s dítětem, taková hanba! „To bych se na to podíval!“ vzkřikl taťka-cholerik. „Svatba bude, i kdybych měl ženicha třeba zastřelit!“

Táta s flintou

Vydal se horečně pátrat ve své myslivecké výbavě, která flinta by byla nejvhodnější. Máma jen vrtěla hlavou a šeptala mi: „Vidíš ho, cvoka. Taky si vůbec nerozumíme. A žijeme spolu pětadvacet let. Vezmi si z nás příklad. Bez svatby to nejde.

Co by tomu řekla Blažková odnaproti? A Strouhalová z pojízdné prodejny? Nebo Hejhal z pastoušky?“ Zaječela jsem: „Tak ať si ho vezme Hejhal z pastoušky!“ a práskla dveřmi. Vnitřním zrakem jsem viděla, jak se nade mnou stahují mračna.

Kolem proběhl táta s flintou, uháněl k domku, kde bydlela Pepova rodina. Bezmocně jsem zavřela oči a čekala, kdy se ozvou první výstřely. Bylo ale ticho.

Když táta po několika hodinách s flintou dorazil domů, chmurně pravil, že Pepova rodina je přesvědčena, že dítě není Pepovo, ale Frantovo. A Frantova rodina s ním rovnou vyrazila dveře, ač byl ozbrojen.

Z jeho pušky si dělali hloupou legraci a ptali se, zda to náhodou není dřevěná rekvizita zdejších nepříliš nadaných amatérských herců.

Kamínky na okno

Během návratu se zhrzený otec krátce zastavil v hospodě, kde situaci rozebíral s místními dvěma opilci a obecním bláznem.

Čtyřlístek dospěl k názoru, že v této prekérní situaci je svatba nevyhnutelná, ač prozatím nebylo zcela jasné, kdo by měl stanout na místě ženicha. Resumé mi přišel táta sdělit do koupelny, kde jsem prodlévala, neboť mi bylo špatně fyzicky i duševně.

Události se po tátově odvážném zásahu daly do pohybu. Kolem půlnoci mi někdo házel kamínky na okno. Byl to Pepa. Divně se kymácel, zdálo se, že také on se zastavil v místní laciné restauraci. A dal si rozhodně víc, než jen „jedno od cesty“, jak rád říkával.

„Hele, a fakt je to dítě moje?“ vysíleně škytal. „Ještě jednou se takhle zeptáš, a hodím ti na kebuli květináč!“ zaječela jsem rozčileně. Jak říkám, vůbec jsme si nerozuměli. A měli jsme se brát a ještě k tomu vychovávat dítě.

Téměř zázrak

Jakýmsi zázrakem se obě naše rodiny domluvily na všem kolem svatby, ač to bylo téměř nad lidské síly. Otcové byli vzteklouni a obě matky byly přesvědčené, že jejich zlatíčko má na oddavky ještě spoustu času a že si pravděpodobně zničí život.

Všichni dohromady se shodli jen na jediném: že nehodlají vyhazovat peníze oknem a že je nutné, aby byl svatební obřad co nejlevnější. Vybrečela jsem rybník jen kvůli tomu, aby objednali ve městě v cukrárně alespoň žloutkové věnečky a větrníky.

Víc jsem nezmohla. Dohodlo se, že levná hostina proběhne u nás v obýváku a že ji zajistí moje máma, tchyně Růžena a teta Monča. Ani jedna z nich nebyla bůhvíjaká kuchařka.

Mámu vařit nebavilo, tchyně to nenáviděla a teta Monča vařila ráda, ale mizerně, což se jí nikdo neodvážil říci do očí. Do všeobecného zmatku jsem čas od času dostávala plačtivé záchvaty, během nichž jsem vykřikovala: „Já si toho pitomce nevezmu!“

Ani nevím

„Žádnou svatbu nepořádejte, radši zůstanu sama s dítětem, než abych živořila s tím nesnesitelným troubou!“ Máma na mě pak dělala psst a tchyně těžce vzdychala a zlostně po mně loupala očima.

Jako holčička jsem si mockrát představovala svou svatbu a pokaždé jsem ve svých snech bývala nádherná nevěsta v krajkách.

Obřad se odehrával na zámku na břehu jezera a hostina v zámeckých komnatách, nikoli v malém pokojíku vedle kuchyně, kde matky a teta Monča míchaly ne dvakrát povedený guláš. Teta Monča se pokusila upéci dvoupatrový dort, který se však sesypal jako hrad z písku.

Když jsme se pěšky odebrali na národní výbor, byla jsem nešťastná a při­opilá větším množstvím vaječného koňaku. A když se mě předseda zeptal, zda si beru Pepu dobrovolně, rozhostilo se ticho. Pípla jsem, že ani nevím. Pepa vyjekl a hosté se rozšuměli.

Tak jsem raději řekla, že ano. Cestou na hostinu jsme se kvůli tomu hádali jako psi. Ale věřte tomu, nebo ne, i přes tak tragickou svatbu to nakonec dobře dopadlo.

Žijeme spolu dodnes, a spokojeně. Vychovali jsme tři děti a dnes se radujeme z vnoučat. I když jsem tomu před lety nevěřila, Pepa zkrátka byl, je a bude, muž mého života.

Jana (63), jižní Čechy

reklama
Související články
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
19.5.2024
Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná. V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky. Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají.
13.5.2024
Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Byl to takový velikonoční zázrak. Naši rodinu v okolí každý dobře znal. Babička s maminkou pracovaly v samoobsluze a snad žádný jejich zákazník neopomenul o Velikonocích na naše stavení s pomlázkou zazvonit. Stejně to bylo i v případě tatínka, který v nedaleké obci vedl fotbalové mužstvo
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Las Médulas: Při zlaté horečce Římané zničili celé pohoří
historyplus.cz
Las Médulas: Při zlaté horečce Římané zničili celé pohoří
V břidlicovém pohoří Las Médulas v severozápadním Španělsku je k vidění mnoho červenohnědých skal nejroztodivnějších tvarů. Bizarní krajina však není hříčkou přírody, jak by se mohlo zdát, ale dílem člověka. Kdysi tu býval rozlehlý horský masiv, který Římané kvůli zlatu rozvrtali do současné podoby…   Římská říše je závislá na zlatě…Potřebuje ho k financování válečných výbojů i k
HI-TECH kuchyně
rezidenceonline.cz
HI-TECH kuchyně
Také pro jednu z nejdůležitějších součástí obytného prostoru je důležitá harmonie designu a technologií. Jen tak kuchyně získá nejen potřebnou funkčnost a komfort, ale také moderní estetickou přitažlivost. Jedním z nejvýraznějších trendů v kuchyňském designu je použití pastelových barev, jako je pudrově růžová, šeříková, broskvová nebo vanilková. Ostatně tři ze jmenovaných odstínů se staly uznávanými
Proměna chleba a vína v maso a krev: Opravdu se někdy takový zázrak stal?
enigmaplus.cz
Proměna chleba a vína v maso a krev: Opravdu se někdy takový zázrak stal?
Křesťanský obřad, který připomíná události poslední večeře Ježíše Krista, se označuje pojmem eucharistie. Ve své podstatě jde o rituální konzumaci chleba a vína, aby byly připomenuty tělo a krev Ježíš
Z hlubin temného lesa nám ukázaly cestu veverky
skutecnepribehy.cz
Z hlubin temného lesa nám ukázaly cestu veverky
Zabloudily jsme s vnučkou na houbách. Už se začalo stmívat. Kde se vzaly, tu se vzaly ‒ dvě veverky přiskákaly. Vyvedly nás z lesa ven. Byla jsem už rok vdova, manžel mi zemřel na infarkt. Krátce před jeho smrtí jsme koupili domek na okraji vísky v Lužických horách. Já houbařila a chodila do lesa na výlety, on pobýval jen
Gigantická exploze ve vesmíru. Její konec je v nedohlednu
21stoleti.cz
Gigantická exploze ve vesmíru. Její konec je v nedohlednu
Že vesmír je poněkud děsivé místo, ukazuje několik posledních astronomických objevů. V květnu astronomové oznámili pozorování hvězdy, která právě polyká jednu ze svých vlastních planet. Krátce předtím
Vaječné muffiny se sýrem
tisicereceptu.cz
Vaječné muffiny se sýrem
Hledáte inspiraci pro netradiční snídani? Připravte své rodině vejce, samozřejmě s pořádnou dávkou slaniny. Suroviny 10 plátků anglické slaniny 1 červená paprika 2 hrsti jarní cibulky 10 vaje
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
iluxus.cz
Večer se značkou Norqain v hodinářství Koscom
Ve středu 22. května uspořádalo renomované hodinářství Koscom večer věnovaný švýcarské značce Norqain. Ta je úzce spojená s hokejem, a tak měla akce návaznost na aktuálně probíhající Mistrovství světa
Kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti
epochanacestach.cz
Kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti
Rožnov leží pod Radhoštěm, a ten bychom rozhodně na svých cestách po tomto kraji minout neměli. Na jeho vrcholku stojí výjimečná kaple svatého Cyrila a Metoděje s byzantskou kopulí, vysvěcená už v roce 1898. Je to jedna z nejvýše položených církevních staveb na našem území a přestože si toho na první pohled sotva povšimneme, stojí jednou polovinou na
Srbský král tušil nebezpečí smrti
epochaplus.cz
Srbský král tušil nebezpečí smrti
Když Alexandr I. Karađorđević (1888–1934) usedá 17. října 1921 na trůn Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, nemá jednoduchou pozici. „Jednota Srbů, Chorvatů a Slovinců, která vznikla v ovzduší poválečné euforie, se ukázala v praxi jako těžko realizovatelná. Jak zajistit soužití národů, jež jsou sice stejného původu, ale jejich osudy se od pozdního středověku rozcházely? Ještě
Pohřbili kancléře zaživa?
epochalnisvet.cz
Pohřbili kancléře zaživa?
„To ne! Proboha ne!“ vykřikne kancléř a celý vyděšený se posadí na posteli. Ten příšerný sen se mu zdál už potřetí! Je v něm pohřben do rakve, v níž ovšem po pár dnech obživne!   Svého času je prakticky nejmocnějším mužem v zemi. Je mu něco málo přes 40 let, a už má za sebou funkci diplomata, císařského
Jsi mi nevěrný Rančáku? Tak o tohle přijdeš!
nasehvezdy.cz
Jsi mi nevěrný Rančáku? Tak o tohle přijdeš!
Herečce ze seriálu Ulice Anetě Krejčíková (33) už prý s partnerem, tělocvikářem Ondřejem Rančákem (39), dochází trpělivost. Ze všech stran se k ní dostávají různé povídačky, jak si kde dopisoval a d
Pravdu jsme zjistily až po letech
nejsemsama.cz
Pravdu jsme zjistily až po letech
Někdy stačí domněnka k tomu, aby se rozbilo krásné přátelství. Je snadné někoho obvinit a pak se urazit a přestat s ním mluvit. Vím to až moc dobře, prožila jsem si to na vlastní kůži a dodnes toho lituji. Nikdo jiný to nevěděl Romana byla moje velká kamarádka už od mateřské školky. Od první do deváté třídy