Domů     Místo rozvodu operace
Místo rozvodu operace
4 minuty čtení

Tragická nehoda nám zachránila manželství. Když tak o tom přemýšlím, jsem ráda, že se to stalo i přes tu hroznou bolest a mé utrpení.

Po odchodu dětí naše manželství nějak odkvetlo. To prázdno mezi námi jsme nebyli schopni ničím vyplnit. Vlastně jsme spolu posledních dvacet let komunikovali převážně jen o dětech a řešili jsme provoz domácnosti. Neměli jsme prakticky žádné společné zájmy.

Sportu jsme se nevěnovali, manžel byl workoholik a já měla ráda koncerty, zatímco on ve volných chvílích chodil na ryby. Já ryby nikdy ráda neměla! Dlouho jsme se snažili krizi ustát, ale nedařilo se. Neměli jsme nějak ani kde navázat. Prostě to nešlo.

Začalo to dávno

Ve chvíli, kdy jsme spolu nedokázali prohodit jedinou kloudnou větu, bylo jasné, že je čas se rozejít. Uvědomila jsem si, že to, co teď prožíváme, začalo už kdysi dávno.

Začalo to, když s námi Libor nechtěl trávit čas a vlastně se ani moc nevěnoval našim dětem. Ty tím trpěly a já měla vztek. Vždycky měl na práci něco důležitějšího než mě. Ve mně jeho nezájem vyvolával navíc pocit méněcennosti, což s sebou neslo hádky a výčitky.

Když už se manžel přemohl a někam jsme vyrazili, stejně jsme se stihli pětkrát pohádat.

Přestali jsme se milovat

Celou tu dobu jsme ale spolu souzněli alespoň v posteli. Tam jsme celé roky naše spory urovnávali. Před pěti lety se k tomu ale přidal i nesoulad v posteli. V tu chvíli mi bylo jasné, že tu máme manželskou krizi, protože se sexem jsme to dlouho nevzdávali.

Jenže nakonec i během něj jsme se dokázali pohádat. Jednoho dne jsme se pohádali tak, že Libor odešel s peřinami do vedlejšího pokoje po dětech a už se do naší společné postele nevrátil. Tím začalo naše oddělené spaní.

Chtěli jsme to řešit

Už jsme se potkávali jen ráno u snídaně a večer. Jinak jsme si každý žil tak nějak po svém. Když k nám přijela na návštěvu dcera nebo syn, tvářili jsme se, že je všechno v pořádku.

Myslím si, že to jediné se nám snad dařilo, ale sotva za nimi zaklaply dveře, buď jsme se hned pohádali, nebo už na sebe nepromluvili ani slovo. Jednoho dne jsem dokonce navrhla, spíš jen jako jedovatou poznámku, že potřebujeme odbornou pomoc.

Manžel ovšem k mému údivu souhlasil. Do poradny jsme docházeli rok. Zdálo se, že nás terapeutka nakopla tím správným směrem. Otevřela nám oči a ukázala, jak se k sobě máme chovat.

Naděje pohasla

Byla jsem šťastná a měla jsem pocit, že naše manželství chytlo druhý dech a že se blýská na lepší časy. Nevím, jestli jsem klamala sama sebe, nebo můj manžel mě. Něco mezi námi stále chybělo. Možná láska nebo kus vášně.

Byl to Libor, kdo jednoho dne řekl, že to nemá cenu. ,,Myslím si, že náš čas vypršel. Máme spolu krásnou dceru a syna, postavili jsme si dům. Odvedli jsme společně kus práce, ale je čas, abychom šli od sebe. Já v našem manželství už jen trpím,“ přiznal.

Měla jsem napřed velký vztek, ale ve finále jsem mu dala za pravdu. Rozvod byl jediným řešením. Vždyť já měla naprosto stejné pocity.

Nehoda mě zastavila

Manžel tedy podal žádost o rozvod a já už čekala jen na rozvodové papíry. Měli jsme se dostavit na schůzku u právního zástupce. Rozvod pak už měl být jen otázkou času a nesporný. Až mě děsilo, jak je snadné ukončit mnohaleté manželství.

Byla jsem nervózní, protože to byl milník, se kterým jsem nebyla úplně ztotožněná. Schůzka se měla konat v jedenáct hodin dopoledne. Jela jsem na ni z práce. Vzala jsem to přes dálnici v domnění, že to bude rychlejší.

Už ani nevím, jak se to semlelo, ale na schůzku jsem nedorazila. Stala jsem se účastníkem ošklivé dopravní nehody.

Viděla jsem ho plakat

Když za mnou přijel manžel do nemocnice a viděl, v jakém jsem stavu, rozbrečel se. Po několika letech jsem toho tvrdého Libora viděla plakat. Prosil toho nahoře, abych přežila. Nemohla jsem sice mluvit, ale jeho slova jsem slyšela. ,,Odpusť mi to, prosím.

Já se nechci rozvádět. Jsi to nejcennější, co mám. Nechci a nemůžu o tebe přijít,“ šeptal. V nemocnici jsem si pobyla čtvrt roku. Byla jsem totiž rozbitá na kousky. Zvládla jsem tři operace a potom náročnou rehabilitaci.

Manžel za mnou pravidelně chodil a povzbuzoval mě. Až po nehodě našlo naše manželství ten správný směr. Až když o mě málem přišel, uvědomil si, jakou mám pro něj hodnotu.

Dana V. (56), Nový Jičín

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může