Na svojí práci si moc zakládá, ale teď ji kvůli nemoci nemůže vykonávat. Abych ho zachránila, pracuji za svého muže!
Když někomu řeknu, jakou má můj muž profesi, myslí si, že překládá nějaké romány. Vždycky se mě zeptá, co je to za knížku a kdo ji napsal. Já ale musím každého zklamat. Manžel nepřekládá bestselery, on se zabývá technickými texty.
Místo románů návody
Překládá návody k použití třeba pračky či ledničky. A taky nejrůznější návody stavebnic i třeba stolních her. Jeho ambicí byly samozřejmě ty romány. Vždy miloval španělské autory a taky mu cizí jazyky dobře šly.
Uměl jich několik, ale nakonec skončil u těch technických překladů. Kvůli penězům, jak jinak. Postavili jsme si domek a taky hodně cestovali. Myslím, že jsme našim dětem dokázali dopřát hezké dětství a našim rodičům hezké stáří.
Bydleli u nás a já se o ně starala. O maminku i tchyni, mimochodem moc hodnou ženskou. Dokonce by se dalo říct, že na mě byla občas hodnější než ta moje. Ale to bylo tím, že maminka byla náročná i na sebe.
Manžel vždycky vysedával u okna ve své staré kancelářské židli, vedle sebe lupu a slovník. A také nezbytný hrnek silné kávy.
Potřeboval ticho a klid
Kdysi měl na stole i popelník, ale dokázal přestat kouřit, k mému velkému nadšení. Hodně potom přibral, ale i na to jsme společně vyzráli. Ke svačince jsem mu oloupala jablíčko nebo nakrájela mrkev. Aby měl co chroupat a nemlsal čokoládu.
On totiž, když mu hořely termíny, musel pracovat celou noc a potom pokračovat ve dne. Je jasné, že celou noc o hladu být nemohl. A dopoledne taky ne. Já musela být ticho jako myška, abych ho nevyrušovala. To mi dělalo největší problém.
Byla jsem zvyklá pouštět si nahlas rádio i televizi, nebo si dokonce prozpěvovat. To jsem měla po svojí mamince. Co ta uměla písniček! Těch lidových i populárních. U všech si pamatovala texty i melodii. Moc jsem ji za to obdivovala. Uměla udržet dobrou náladu, i když k ní vlastně nebyl žádný důvod.
Maminka je můj vzor
Táta nám umřel a maminka dřela od rána do večera a nikdy si ani slůvkem nestěžovala. Byla a je mým velkým vzorem. No, manžel tak dlouho vysedával, až se propracoval k operaci páteře kvůli vyhřezlým plotýnkám a nemocným ledvinám.
Skončil v nemocnici a nejhorší na tom bylo, že musel ležet bez polštáře na zádech. To se to potom těžko překládá. Nějaká cesta by se našla, ale on nemohl. Bylo mu zle a na práci neměl ani pomyšlení. Byl z toho úplně na dně.
Neustále mluvil jen o tom, že o svoji práci přijde a nebude mít co dělat. Už jsem to nemohla vydržet. „Víš co? Vezmu to za tebe. Španělsky za ty roky umím obstojně a zbytek nastuduji. No a ty mi potom pomůžeš s tím, co nezvládnu.“
Trochu jsem si pomohla
K mému údivu okamžitě souhlasil. Asi z toho zoufalství, jinak by mě ke své práci nepustil ani na sto metrů. Zasedla jsem k jeho stolu a začala. Samozřejmě to nebylo takové, jak jsem předpokládala. Zamrzla jsem už na první větě. Bylo mi do pláče.
Potom mě napadlo, že v každém návodu se budou určitá slova opakovat. Něco bude podobné, a něco dokonce úplně stejné. Třeba nějaké fráze ohledně bezpečnosti a tak… Vytáhla jsem staré překlady a červeně vyznačila podobné odstavce. Vida, půlka byla hotová!
S tou druhou jsem zápasila celou noc. Nejhorší byly motory. Tomu jsem nerozuměla ani v češtině, natož v cizím jazyce! Na návštěvu za manželem jsem odcházela s deseti větami, s kterými jsem nebyla schopná hnout. Byla jsem napnutá, jak tu moji snahu ohodnotí. Jestli to vůbec bylo k něčemu.
Už v tom není sám
Manžel si dal můj výtvor před oči, zdvihl ruce do výšky a dal se do čtení. Potom se začal smát a později už smíchy dokonce brečel. Dotklo se mě to, ale zároveň jsem byla ráda, že má díky mně tak dobrou náladu. „Teda, Martinko, takhle jsem se dlouho nepobavil!
Ale není to tak špatné na začátečnici. Máš talent,“ pochválil mě a hned jsme se společně dali do opravování. Takhle to šlo, než se dal trochu do kupy. Jeho práce byla zachráněna a zdraví taky. Překládáme společně a jde nám to pěkně od ruky.
Za odměnu mám slíbenou dovolenou. Hádejte kde…
Martina T. (64), Zlín
