Nikdy jsem snachu neměla ráda. Prostě mi neseděla. Koukala se na mě tak nějak úkosem a s mým synem jednala, jako by byl její sluha.

Pořád mě jen peskovala a nic jí nebylo dost dobré. To by nebylo to nejhorší, kdyby stejně nejednala i se svým manželem, mým synem. Ani on se jí ničím nezavděčil. Jako by byl pro ni jen kus hadru.

S ničím nebyla spokojená

Vyčítala mu, že coby učitel málo vydělává. A taky že je tlustý. Vážil necelých osmdesát kilo při výšce skoro sto devadesát centimetrů. No, jen měl trochu bříško. Ale kdo ho skoro v padesáti nemá? A pleš.

Ta byla terčem jejího posměchu snad pokaždé, kdy jsme se viděli. Jako by za nedostatek vlasů někdo mohl! Jediným, na koho si netroufala, byl můj muž. Na toho se tvářila příjemně. On ji ale měl prokouknutou. Byl si její proradnosti vědom, ale jen krčil rameny.

Nechtěl synovi dělat problémy. Prý je to jen jejich věc a my se do toho nemáme míchat. Měl pravdu, tak jsem jí ty drzosti trpěla. Jen v zájmu syna, nikoho jiného.

Koukala jsem vyjeveně

Byla hrozně sebevědomá, ale také to nebyla žádná modelka. Zadek se jí skoro nevešel do křesla a knoflíčky na halence praskaly. Nosila minisukně a vypadala v nich směšně. Hrála si prostě na mladou.

Jednou jsem k nim šla na návštěvu, vnučka měla narozeniny a slavila je doma. Jinak jsem k nim moc nechodila, také proč. Abych zase poslouchala nějaké urážky? Nesla jsem v náručí velkou krabici s dárkem a v ruce ještě objemnou kabelu.

Skoro jsem neviděla na cestu. Na chodbě jsem si ještě ani nerozsvítila, když jsem málem zakopla o objímající se dvojici. Vůbec si mě nevšimli, jak byli zabraní do toho hubičkování.

Zprvu jsem si myslela, že je to vnučka s přítelem, ale k mému překvapení to byla snacha s nějakým cizím chlapem.

Má pletky se sousedem

Později se ukázalo, že to byl soused z jiného patra. „Co tady děláš?“ vyhrkla a já se údivem nezmohla na odpověď. Vždyť mě sama pozvala! Moc dobře věděla, že přinesu nejen dárek, ale i dort, který jsem vždycky pekla jen já.

A taky chlebíčky a nějakou tu lahvinku. Snacha od sebe odstrčila toho neznámého chlapa a tvářila se jakoby nic. Já ale ne. „Tak bys nás mohla představit, ne?“

Byla v pasti

Ironicky jsem dodala, že manželovi svého přítele už jistě ukázala. „Určitě měl radost, že máš tak švarného přítele!“ Snacha mě popadla za předloktí a chvějícím se hlasem mě zapřísahala, abych nic neříkala. „Mamko, byl to jen takový omyl.

Nic s ním nemám!“ Tvrdila a já se jen křivě pousmála. To vypadá jinak! Bylo jasné, že jí nevěřím ani slovo a že ji mám v hrsti. A také jsem toho náležitě využila.

„Od teď budeš na syna hodná. Budeš hrát hodnou manželku. Jinak mu všechno řeknu!“ Úplně jsem cítila, jak se mě zmocňuje škodolibá radost.

Nejsem na to pyšná, ale bylo to tak. Svůj triumf jsem si vychutnávala! Ona si to ale zasloužila. Měla to za všechno to ponižování a zpupnost. K mému údivu se ale opravdu začala snažit. Dokonce synovi začala vyvařovat i péct.

Seká dobrotu

Asi nechtěla skončit coby rozvedená ženská, a ještě chudá. Pracovala totiž jen na půl úvazku, tak penězi zrovna neoplývala. Jen těmi od mého syna. Synáček byl na vrcholu blaha. Ani tomu nemohl uvěřit. Jeho žena se konečně změnila k lepšímu. A potom, že se zázraky nedějí!

Jindra (71), Uherské Hradiště