Domů     Poslechl maminku, a šel mě doprovodit
Poslechl maminku, a šel mě doprovodit
3 minuty čtení

Hlášení obecního rozhlasu vyděsilo tehdy kdekoho. Samotnou mě k domku u lesa nechtěli pustit, a tak jsem vyfasovala osobního strážce.

Nikdy mi nevadilo, že mám barák na samotě, vždyť je to můj rodný dům, jsem tu zvyklá. A zas taková samota to není, do obce by kamenem dohodil. Mám tu svůj klid a já si na klidu zakládám.

Občas přijedou na návštěvu syn se snachou a s vnoučaty, což mi dělává radost, ale když za nimi zapadnou dveře, okouzleně poslouchám to ticho, rušené jen zpěvem ptáků a bubláním nedalekého potůčku. „Ty se tam bez chlapa vážně nebojíš?“ diví se ženské z vesnice.

Čeho bych se bála? Sem by žádný kriminálník nezabloudil, je to tu odlehlé až strach. Nic dramatického se tu neděje, jak je rok dlouhý.

Sama nepůjdeš!

Až jednou. Z obecního rozhlasu se ozvalo: „Mimořádné hlášení. Upozorňujeme občany naší obce, že tu byl dnes v brzkých ranních hodinách spatřen medvěd hnědý. Žádáme občany, aby dbali zvýšené osobní bezpečnosti. Pozor, důležité upozornění:

Před medvědem neutíkejte, dohoní vás.“ Zrovna jsem vycházela s nákupem z koloniálu, když se to linulo z amplionů. Ženské lomily rukama: „A co teda máme dělat, když ho uvidíme?“ To nikdo netušil.

Závozník, který přivezl pečivo, nám řekl, že medvěd byl spatřen poblíž obecního úřadu, a tak se žertovalo, že má v úmyslu zažádat o trvalý pobyt. „Medvěd, to není žádná legrace,“ lamentovala sousedka.

„Je to šelma.“ Obrátila se na mě a zavelela, že je vyloučeno, abych se pustila domů sama. „Řeknu synovi, aby tě doprovodil. Samotnou tě tam nepustím.“ Protestovala jsem, nechtělo se mi jít s jejím mrzutým Tondou, starým mládencem, ale nedala jinak.

Tonda s flintou

Ač jsem přidala do kroku, za chvíli mě dohonil Tonda s flintou, zvyklý poslechnout matku na slovo. Cesta byla trochu strašidelná. Padla mlha, fičel vítr, medvěda bychom nezaznamenali, dokud by nám neskočil na záda.

Když jsme pronikli k baráčku, aniž nás sežral, pozvala jsem Tondu na čaj. A abych mu udělala radost, pochválila jsem ho za statečnost. Sundal si flintu se slovy, že je beztak k ničemu, neboť má upilovanou hlaveň.

Ač jsme se znali od dětství, poprvé v životě jsme si pořádně popovídali. Když konečně vyšlo slunce, sedli jsme si ven na lavičku a pozorovali okolí. Huňáč se neukázal, a tak jsme spolu bezstarostně hovořili skoro až do večera.

Za to, že jsme se záhy vzali, vděčíme medvědovi. Zní to jako nadsázka, ale je to pravda.

Dana (67), Břeclavsko

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.