V těch překrásných zlatých špercích se usídlilo strašné zlo, které trýznilo celou naši rodinu. Začalo nám ničit život a šířilo strach z toho, co bude!
Rány osudu udeří asi v každé rodině, tak už to v životě chodí. Po dlouhém a klidném období přišla studená sprcha. Jenže posléze se z ní stala hotová průtrž mračen a neštěstí se na nás valila ze všech stran.
Naše šťastná rodina se proměnila v divokou smečku šelem, které se na sebe vrhaly kvůli maličkostem. Vztahy se prudce zhoršovaly a nechutné konflikty zanechávaly nesmazatelné rány na duši.
Začalo to, když bylo dceři šestnáct a synovi třináct. Naší rodinou zmítaly neustálé hádky. Obě děti odešly úderem osmnácti z domova. Manžel dostal dva infarkty za sebou. Po tom druhém ležel v nemocnici dlouho.
Zůstala jsem sama. Špatně jsem spala, nechutnalo mi jíst a nakonec jsem se sesypala v práci. Domů mě tehdy doprovodila kolegyně Mirka. Až do té doby jsem nevěděla, že jejím koníčkem je ezoterika.
Kyvadlo, odpověz!
Seděly jsme doma v obývacím pokoji a já otevřela lahvinku, aby se nám zlepšila nálada. Mirka se rozhlížela po bytě se zájmem a pak se najednou zamyslela. Z kabelky vytáhla pouzdro a z něho kyvadlo. Pohrávala si s ním v ruce.
I když ho zastavila, po chvíli ukazovalo stejný směr, jako by ho táhl magnet k našemu sekretáři. „Co je v té skříňce?“ zeptala se. Řekla jsem, že všechno možné, hlavně různá lejstra, a také šperkovnice.
Mirka mi na to odpověděla s vážnou tváří, že náš rodinný problém vězí tam. Zmatená jsem otevřela sekretář a kyvadlo namířilo svůj hrot ke šperkovnici. „Můžou za to ty šperky!“ měla Mirka jasno.
Ty šperky koupil kdysi manžel, chtěli jsme do něčeho investovat peníze, protože doba byla nejistá. Nechal si na ně udělat odhad a kup to byl velmi výhodný. Nejspíš od nějakého starožitníka, kde jinde by je vzal?
Komu patřily šperky?
Když jsem se zamyslela ještě víc, došlo mi, že naše rodinné problémy začaly přesně v době, kdy se ty šperky u nás doma objevily. To byla voda na mlýn kolegyně Mirky.
„Musíme nutně zjistit, komu patřily, protože je v nich velké zlo, a možná dokonce prokletí,“ řekla. Když se jich zbavíme, může se všechno zlé kolem nás zase zlepšit, říkala jsem si. Druhý den jsem běžela za manželem do nemocnice…
Prokleté zlato
S adresou starožitníka, kterou mi muž dal, a všemi šperky jsem běžela zjistit původního majitele. Starožitník si vzpomněl. Ty šperky byly zabaveny jedné staré paní exekutorem, včetně jejího zlatého zásnubního prstenu. Ten koupil sám starožitník pro svou ženu.
„Chudinka si ho ani neužila, měsíc nato se zabila v autě,“ vzdychl. Jak jsem to slyšela, uprosila jsem ho, ať si šperky od nás okamžitě vezme a dá do prodeje. Tím dnem se naše neštěstí skutečně prolomilo. Zdraví manžela se začalo lepšit a s dětmi jsme se brzy zázračně usmířili.
Iveta (62), Ostrava
