Neviděla jsem to, co viděli ostatní. V mých očích byl roztomilý. Tvrdil, že nemá v životě štěstí a že mu všichni křivdí.
Teprve jeho úraz mi otevřel oči. Můj syn byl jen rozmazlený fracek! A to bolelo! Měla jsem ho natruc všem. Rodičům i příteli, který mi dal po dlouhé známosti kopačky. Pořídila jsem si dítě za svobodna. Rodiče mi to měli za zlé, ale já nedbala.
A měla jsem pak snahu ve všem syna obhajovat. Dovolila jsem mu všechno, jen aby byl šťastný a spokojený. Aby mu nechyběl otec a taky prarodiče, kteří o něho nestáli. Ríša jakoby pro ně neexistoval.
Měla jsem o něho strach
V pubertě začal dost vyvádět, ale já mu zase vše odpouštěla. Dvakrát změnil školu, a jednou dostal za jakési výtržnictví dokonce trest obecně prospěšných prací. Když začal pracovat coby řidič náklaďáku, myslela jsem, že už bude klid.
Opravdu byl, ale jen pár let. Ríša vystřídal nesčetně známostí, a jednou se dokonce málem oženil. Ta jeho mu utekla jen pár dnů před svatbou. Tehdy jsem jí to měla za zlé, ale dnes už ji dokážu pochopit. Zkazila by si s tím holomkem život! Potom přišel úraz.
Autonehoda. Byla jsem strachy bez sebe, když jsem se to dozvěděla. Ríša měl zlomenou nohu a ruku, otřes mozku. Podle lékaře měl štěstí, že nedopadl hůř.
Jen mě využíval
Hned z nemocnice jsem si ho nastěhovala k sobě, abych se o něho postarala. Byla to práce na celý den. „Mami, podej mi, přines mi, kup mi…“ znělo od rána do večera. Vyvařovala jsem mu jeho oblíbená jídla, pekla jeho oblíbené moučníky.
Ríšův stav se lepšil, ale jeho chování ne. Nikdy mi ani nepoděkoval, natož aby přispěl z nemocenské na chod domácnosti. Nenapadlo ho, že můj důchod nestačí na jeho drahé choutky. Potrpěl si totiž na plody moře, exotické ovoce a taky značkovou čokoládu.
Byla jsem tak udřená, že se mi únavou chtělo plakat. „Richarde, vstávej. Vždyť už ti nic není,“ pobízela jsem ho, ale on jako kdyby mě neslyšel. Musela jsem tedy zvolit úplně jinou, tvrdší taktiku.
Matka macecha
Začala jsem vařit skromná jídla. Krupicovou kaši, bramborovou polévku a k večeři chleba se sádlem a cibulí. Šklebil se, ale ani chuť na něco lepšího ho z postele nezvedla. Zbývalo poslední řešení. Koupila jsem si týdenní dovolenou. V hotelu a s plnou penzí.
Sbalila jsem kufr a řekla mu ahoj. Lednice byla téměř prázdná a ve spíži se na zemi povaloval jen pytlík brambor. Zabouchla jsem za sebou dveře a odjela pryč. Byla jsem ze sebe tak nadšená! Konečně ze mě všechno spadlo.
Celý týden jsem jen spala, jedla a máčela se ve vaně s minerálkou. Nádhera! Po návratu mě čekalo vytoužené překvapení. Synáček byl pryč! Vrátil se do práce. Prý tam dostane v závodní kuchyni alespoň teplý oběd!
Věra S. (69), Teplice
