S rodinou jsem se přestěhovala do staršího domu. Dcera Hanka si vybrala největší pokoj. Něco s ním ale nebylo v pořádku.

Mladší bratříček Vojta byl ještě takové šídlo a nenechal Hanku chvíli v klidu. Ta proto dostala možnost vybrat si v domě jeden ze tří volných pokojů. Vzala si ten největší a my jí ho královsky zařídili. My měli ložnici na konci chodby a Vojta byl hned vedle nás.

Dceru vyděsila noční návštěva

S manželem Viktorem jsme se chvástali, jak dobře jsme to vymysleli a děti se konečně nebudou hádat. Jenže už po první noci měla Hanka zase nějaký problém. Ráno jsem ji našla spát v obýváku. „Proč nespíš u sebe v pokoji?“ ptala jsem se udiveně.

Podívala se na mě velmi unavenýma očima a řekla: „Mami, já se v tom pokoji bojím. Něco se mi v noci stalo.“ „Co se ti stalo? Ty si musíš pořád něco vymýšlet, viď?“ pokárala jsem ji. Ona mi to ale chtěla říct.

„V noci ke mně přišla holčička, mohlo jí být tak šest let. Stála u postele a v ruce držela fotku. Na té byla ona sama. Stále dokola opakovala jméno Livie. Já chtěla spát, ale ona tam pořád stála,“ vyprávěla Hanka. „Utekla jsem do obýváku a lehla si na sedačku.

Zničehonic přišla i ta holka a to jméno křičela nahlas. Já se tak bála, že jsem jen seděla. Ji to asi naštvalo, a tak začala shazovat věci z poliček. Byla jako šílená,“ dokončila dcera svůj příběh a rozbrečela se.

V pokoji už nechtěla spát

Rozhlédla jsem se po obýváku, ale žádný nepořádek jsem neviděla. „To byl asi jen zlý sen, který tě vyhnal sem. To přejde, neboj se,“ utěšovala jsem ji. Když měla jít večer spát, prosila mě, abych ji nenutila jít do pokoje. Já byla ale přísná.

„Je to tvůj pokoj, tak si nevymýšlej a koukej v něm spát. Už jsi veliká holka,“ vykázala jsem ji. Sklopila hlavu a zavřela za sebou dveře.

Ozval se vyděšený křik

Šla jsem spát v deset hodin. Kolem jedné mě ale vzbudil Hančin vřískot. Běžela jsem k ní do pokoje, ale byl zamčený. Nemohla jsem se tam dostat. Křičela jsem přes dveře, aby mi okamžitě otevřela. Ona ale dál jen pištěla.

Přiběhl Viktor a snažil se dveře vyrazit. Pak nastalo ticho. Cvakl zámek dveří a my vběhli dovnitř.

Pokoj jsme zamkli

Hanka ležela na zemi celá ledová. Měla zapadlé oči. Byl to děsivý pohled. Hystericky jsme se ji snažili probudit, protože se zdálo, že spí s otevřenýma očima. Zabalili jsme ji do deky a přenesli k nám.

Málem jsme volali sanitku, ale Hanka najednou přišla k sobě. Velmi slabým hlasem zašeptala: „Už za mnou zase byla Livie. Snažila se mě udusit. Já už do toho pokoje nechci, nebo mě zničí.“ S Viktorem jsme se na sebe podívali a bylo jasné, že se něco děje.

Další noc jsem šla spát do pokoje já. Nevěřila jsem, že by se mi tam něco přihodilo, ale chtěla jsem Hance věřit. Livie tam skutečně byla. Pokoj jsme vyklidili a zamkli. Je to jediný pokoj v domě, který obcházíme. Od té doby už všichni spíme klidně.

Lenka M. (60), Písecko