David byl hezounek, který si myslel, že se za ním otočí každá žena. Když nastoupil do naší firmy, hned jsem ho prokoukla.

Moje šéfová hýřila nadšením, když nám říkala, že budeme mít nového kolegu. Povedlo se jí ho přetáhnout od konkurence a hodně si slibovala od jeho zkušeností a kreativity. „A navíc je to fešák,“ dodala a všechny kolegyně se zahihňaly. Jenom já ne.

Tohle pro mě bylo varování, že dorazí namistrovaný týpek, který toho málo udělá, zato hodně prokecá. A to jsem tedy rozhodně nepotřebovala. David přišel asi za týden a dal si kolečko po firmě, aby se se všemi seznámil.

Všechny okouzlil

V každé kanceláři se zdržel chvilku a zřejmě jim povídal něco vtipného, protože jsem slyšela pravidelné výbuchy smíchu. Nedokázala jsem se na nic soustředit, jen jsem útrpně čekala, až to budu mít za sebou.

Pak se ozvalo rázné zaklepání, a než jsem stihla něco říct, otevřely se dveře. Dovnitř vešel usměvavý chlápek, ale i kdyby mi přinesl modré z nebe na zlatém podnosu, já byla naladěna negativně.

Neušlo mu to, ale stejně udržel úsměv. Pronesl několik formálních vět a naštěstí se zdržel vtípků. Pak mou kancelář kvapem opustil. Stejně mi to nezlepšilo náladu.

A když jsem se pak dozvěděla, že se vyptává, proč jsem takový morous, rozhodla jsem se, že ho budu

nenávidět. David se zřejmě ve firmě dobře uvedl, protože jeho jméno bylo skloňováno na všech poradách.

Vybuchla jsem

Nechápala jsem, co na něm vidí. Jistě, uměl vzít za práci, ale proč je taková hvězda? Jednou jsem si po dlouhém dni šla udělat kafe do kuchyňky a narazila na dvě kolegyně, které si něco šeptaly. Jakmile jsem zaslechla jméno toho idiota, bouchly mi saze.

Spustila jsem tirádu o tom, co na něm vidí. Kolegyně zmlkly a udiveně na mě koukaly. Samozřejmě se to rozneslo a druhý den jsem na sobě cítila pohledy všech z firmy. To mě samozřejmě vytáčelo ještě víc.

David se mi raději vyhýbal a komunikoval se mnou výhradně e-mailem. Odpovídala jsem mu tak, že mezi řádky musel cítit, co si o něm myslím.

Poslední kapkou bylo, když jsem zjistila, že Davidovi svěřili přípravu obřího projektu, o kterém se u nás mluvilo už půl roku.

Dozvěděla jsem se to jako poslední, někdy v pátek odpoledne, a v té chvíli jsem byla připravena odejít z práce a hledat si něco nového.

Odpoledne na pouti

Abych o víkendu přišla na jiné myšlenky, vyrazila jsem na pouť. K mému zděšení jsem zjistila, že na pouť vyrazil i David. Motali se kolem něj dva kluci a jedna holka, bylo jim kolem deseti let. Otočila jsem se k nim zády, ale nepomohlo to.

Jakmile kluci spatřili jídlo, chtěli po Davidovi, ať jim něco koupí. „Dobrý den,“ oslovil mě, když se postavili do řady za mě. Holčička chtěla vědět, kdo jsem, tak jí David šeptem vykládal, že mě zná z práce.

„Strejdo, vy se spolu nekamarádíte?“ zeptala se zamyšleně. „Nemůžeš být kamarád s každým, to asi nejde,“ povzdechl si David. „Tatínek má pravdu, ne každý může být tvůj kamarád. Ale z toho si nedělej těžkou hlavu, určitě máš kamarádek dost,“ mrkla jsem na ni.

Holčička mi pak vyložila, že David není její táta, ale strejda. A každý víkend jí i bráchy bere ven, protože máma má spoustu práce.

Něco se změnilo

V té chvíli se něco změnilo a já uviděla Davida v jiném světle. Došlo mi, že moje nenávist byla možná jen obranou, protože on byl opravdu hezký a zřejmě i moc milý. Chtěla jsem mu to vynahradit, a tak jsem odpoledne strávila s ním a jeho partou.

Moc jsem si to užila a musím říct, že to nebyl jediný společný víkend. Jsme spolu už několik měsíců a je nám spolu moc dobře. A doufám, že nám to vydrží ještě hodně let.

Jana P. (50), Břeclav