Propadala jsem beznaději, mému muži už nebylo pomoci. A co si bez něho počnu? Budu se muset vystěhovat z domu, kdo mi pomůže?

Se svým mužem jsem prožila velkou lásku. Když se nám narodila dvě krásná dítka, říkali jsme si, že jsme dokonalá rodina. Člověk ale nemůže mít všechno, naše děti se nenáviděly. Rodinný krb vzplál strašnou válkou.

Peklo na zemi

Pořídili jsme si domek se zahradou, aby měly obě děti dostatek prostoru. Zadlužili jsme se téměř do konce života. Ale co bychom pro své děti neudělali?! Ti dva se ale vzájemně vyhledávali i v tom velkém prostoru, aby mohli bojovat dál a ničit nám nervy.

Zejména manžel si to hrozně bral, viděla jsem, jak ho to ničí. Syn šel nakonec studovat Vysokou školu ekonomickou do Prahy a jeho sestra veterinu do Brna. Do své války tak ve finále zatáhli i Čechy a Moravu.

Uštvali tatínka

I když vyletěli z hnízda, větší klid jsme neměli. Oni se dokázali ničit a pomlouvat i na dálku. A do té své zášti zatahovali nás. Bylo to strašné a nekonečné! Roky běžely a nic se na jejich vztahu neměnilo.

Když slavil manžel šedesát, přál si moc na své oslavě obě děti i s vnoučaty. Přijeli. A skončilo to fiaskem. Manželovo srdce to nevydrželo. Rovnou z oslavy ho odvezla sanitka a lékaři mu nedávali moc šancí. Byla jsem vyděšená. Ten dům bez manžela nesplatím!

Vezmou nám ho! Syn měl hypotéku a dcera dluhy. Exekutoři si smlsnou! Když manžela pustili do domácí péče, připravili mě lékaři na nejhorší, dávali mu maximálně půl roku života.

Mocný lék

Dětem jsem to suše oznámila a nic jim nevyčítala. Už jsem prostě rezignovala. O víkendu ale zazvonil zvonek u vrátek. Nevěřila jsem očím, stáli tam vedle sebe. Syn a dcera. Nejdříve ve mně hrklo, že je k tátovi nepustím, protože se zase pohádají.

Jenže oni se chovali k sobě tak mile, že jsem nebyla schopná odporu. Jen jsem zírala, jak se usmířili. Vědomí, že táta je na smrtelné posteli, jim konečně otevřelo oči. Na to jsme čekali celý život a nevěřili, že se ten zázrak stane.

Pochopila jsem, jak je láska mocná léčitelka. Zacelila tu strašnou ránu v manželově srdci. I když se nezahojilo zcela, manžel je tu s námi doteď. Neuvěřitelné usmíření našich dětí, které už naštěstí zůstalo, mu dává sílu!

Martina (62), Příbramsko