Celé mládí jsem se potýkala s nálepkou, že jsem „socka“. Holka ze špatné rodiny. O dobrou partii jsem kvůli své pověsti nemohla zakopnout.
Od dětství jsem se toužila zbavit této nespravedlivé nálepky, proto jsem se zapřísáhla, že si najdu dobrého chlapa, se kterým uteču co nejdále od své rodiny a začnu s ním jiný život.
Že prostě musím dostat od osudu šanci vymanit se ze začarovaného kruhu rodinného prokletí.
Seznámení na koncertě
S Pepíkem jsme se seznámili na koncertě jedné kapely v pražském klubu. Byl statný, svalnatý, přitažlivý. Stál těsně vedle mě a celou dobu se na mě culil.
Neznal moji rodinu
Po chvilce společného křepčení se ke mně naklonil a zeptal se, jestli půjdeme na panáka. Nadšeně jsem kývla a pak už jsme se ruku v ruce proplétali davem k baru. Začali jsme si povídat a rozuměli jsme si. Byla jsem ráda, že nezná můj původ. Že netuší, z jakých poměrů pocházím.
Odradit se nenechal
Ten večer jsem si poprvé intenzivně přála, ať noc nikdy neskončí. Jenže se tam objevila moje sestra Tonča a udělala mi hroznou ostudu. Nějací kluci Pepíkovi pověděli, co jsme za povedenou rodinku a že není o co stát. Chtělo se mi brečet.
Pepíka to ale kupodivu neodradilo. A když jsme se rozloučili, v duchu jsem prosila boha, ať se mi ozve. A bůh mě vyslyšel. Hned v poledne druhý den stál Pepík před mou prací.
Splnil se mi sen
Netrvalo dlouho a začali jsme spolu chodit. Já o něm nic nevěděla. Jen to, že bydlí ve městě, padesát kilometrů za Prahou. Když mi nabídl, abych se přestěhovala k němu, splnil se mi můj sen.
Zlé pomluvy?
Byla jsem zamilovaná, vše šlo jako po drátkách. Ovšem jen do okamžiku, kdy se ke mně najednou při cestě z práce k autobusu přiřítila Tonča s mámou a mladšími brášky.
Nenechali mě ani nadechnout a už spustili: ,,To ti, ty káčo, nevadí, že je ten tvůj kriminálník? Děláš celé rodině ostudu!“
Pověděl mi svůj příběh
Otočila jsem se na podpatku a běžela k autobusu. Pokřikovali na mě celou dobu, než jsem odjela. Doma jsem se svalila do křesla. Chvíli jsem koukala do zdi a pak brečela. Když Pepík přišel, našel mě uplakanou a hned se zděšeně ptal, co se stalo.
Popsala jsem mu nepříjemnou situaci s mou rodinou. On si ke mně sedl a začal v klidu vyprávět, jak se věci mají. Měl bouřlivé mládí. Byl v partičce, kde se hodně pilo, a jednou ho kamarádi vyhecovali, aby zavolal na letiště, že unese letadlo. Hloupý vtip. Jenže se to neobešlo bez následků.
Bouřlivé mládí
Pepík totiž v tu dobu měl podmínku za napadení veřejného činitele, během rvačky v hospodě podrazil nohy policistovi. A tak se vězení nevyhnul a trest byl přísný.
Soud mu vyměřil osm let za mřížemi. Za vzorné chování ho propustili o něco dříve. Chtěl začít žít jinak a lépe. Přál si, aby to bylo se mnou.
Dala jsem nám šanci
Najednou jsem chápala, proč vůbec neřešil moji rodinu, proč mu vůbec ty pomluvy nevadily. Proč o své minulosti nerad mluvil. Mlčky jsem přemýšlela, co dál. A rozhodla jsem se, že chci s Pepíkem zůstat. Poslechla jsem svoji intuici a nakonec nelitovala.
Minulost jsme nechali být
Jediné, co jsem si přála okamžitě změnit, bylo místo bydliště. Odstěhovali jsme se hodně daleko a uvěřili našemu novému začátku. Vyplatilo se. Protože Pepík je skvělý muž a teď už i báječný táta. Jeho minulost nám už naštěstí nikdo nepřipomíná. Udělali jsme za ní tlustou čáru a jsme šťastní.
Lenka V. (50), Orlické hory
