Příběhů se špatným koncem, kdy se pes lekl dělobuchů, utekl nebo ho přejelo auto, je každoročně dost. Taková zkušenost neminula ani nás.
Náš pes Maxík se nikdy dělbuchů nebál, až do okamžiku, kdy jednou v klidu ležel a vyspával u okna a někdo nám hodil petardu přímo na parapet. To byla rána!
I když to bylo za sklem, prásklo to našemu Maxíkovi rovnou u hlavy, a od té doby jsme začali prožívat peklo.
Je známo, že zvířata mají mnohem citlivější sluch, než lidé – hluk z ohňostrojů je pro ně mnohem silnější a přináší jim velkou bolest i nesmírný strach. Náš Max se začal bát každé rány, i když třeba spadla na zem jen obyčejná sklenice.
Problémy se srdíčkem
Silvestr prožíval ve stresu, klepal se a schovával všude, kam se dalo. Snažili jsme se ho poslední den v roce unavit dlouhou procházkou a dávali mu večer tišící prostředky. Ale štvalo nás to, bylo nám toho našeho pejska líto.
Před dvěma lety, když bylo Maxovi deset let, se u něho navíc objevily problémy se srdcem. Říkali jsme si, že to je určitě následek děsivého stresu, který každý rok prožívá. Předloni na Silvestra byla u nás dcera s vnučkou, která má dvouletého psíka Aladina.
S naším Maxem se měli rádi, dokázali si krásně hrát a dokonce i dovádět. S mladým štěnětem Aladinem jako by se našemu psímu seniorovi vracela radost ze života. Ten večer a noc jsme byli připraveni, jako každý silvestr, na půlnoc.
To nikdo nečekal
Max se zdál klidnější, než roky předtím. Před půlnocí naštěstí usnul a Aladin se výbuchů zatím nebál stejně, jako kdysi náš Maxík. Byli jsme tak vděční, že tentokrát jsme silvestrovské oslavy zvládli a Maxík nezažíval žádný zbytečný stres.
Druhý den jsme se po obědě vydali s pejsky na novoroční procházku. Už jsme byli na okraji města a scházelo málo, aby nás pohltil les a jeho příjemné cestičky. Tu někdo v naší těsné blízkost odpálil salvu petard. Srdce se mi málem zastavilo úlekem, jaký to byl rachot.
Skupince mladých výrostků půlnoc zjevně nestačila. Odpálili petardy ve chvíli, kdy jsme procházeli kolem, a nejspíš se těšili, jak se lekneme. Max i Aladin se hrozně vyděsili a snažili se někam ukrýt. Malý Aladin zalezl pod hromadu dřeva, velký Max se tam ale nevešel.
Lidská bezcitnost
Křičela jsem na tu omladinu nepříčetně, ale jen jsem přidávala polínka k jejich škodolibé radosti. Chtěli jsme pokračovat dál v cestě, ale Max najednou padl na bok a začal těžce dýchat. Sundala jsem bundu a zabalila jej do ní.
Vnučka vylákala Aladina z jeho skrýše, a spěchali jsme domů. Známý veterinář přijel, aby se na našeho pejska podíval. S Maxem to bylo vážné, jeho srdíčko takový šok neuneslo a už se mu nedalo pomoci. Zemřel mi v náručí, zbytečně, jen kvůli lidské bezcitnosti.
Aladin seděl vedle nás a svého psího kamaráda olizoval, aby mu jeho odchod usnadnil. Několik dní poté jsme se dozvěděli, že na následky strachu z ohňostrojů zemřel i kůň z nedaleké vesnice. Od té doby nenávidím silvestrovské oslavy.
Jana (69), Bohumín
