Domů     Lásku jsem přece jenom potkala
Lásku jsem přece jenom potkala
5 minut čtení

Kdyby mi tehdy někdo řekl, že zase bude dobře, jen bych rezignovaně mávla rukou. Ale přišel poslední den roku a všechno bylo jinak.

Kdo prožil osamělé Vánoce a Silvestra, ví, o čem mluvím. Ale moje maminka, která už není mezi námi, mě učila, že naděje umírá poslední. Tehdy jsem byla docela opuštěná. Táhlo mi na padesát a byla jsem čerstvě rozvedená.

Syn studoval vysokou školu, bydlel na koleji a napsal mi dopis, že tam protentokrát zůstane i během Vánoc. Dopis byl krátký jako úřední oznámení. Byl v tom vzdor, vyčítal mi, že jsem manželství nezachránila. Jaký paradox.

Namísto toho, aby zazlíval otci, že od nás odešel, vyčítal naopak mně, že jsem ho nedokázala zastavit. Nevím, co přesně si představoval. Že jeho otce připoutám k radiátoru ústředního topení?

Po dvaceti letech našeho soužití, a myslím, že ne nespokojeného, si našel milenku, a já už nedokázala poslouchat jeho školácké výmluvy.

Už jsem nehodlala předstírat, že nic nevím, a jednoho pochmurného večera jsem vyštěkla, ať si hlavně už vybere, jestli ona, nebo já. No a můj bývalý muž si tedy vybral.

Vánoční zvyky jsem zazdila

Proti svým osamělým svátkům jsem tedy soukromě protestovala tím způsobem, že jsem poprvé v životě nejedla a nepřipravovala kapra se salátem. O Štědrém dnu a Božím hodu jsem se zabavila tím, že jsem si četla detektivku. Ani ven jsem nešla, nechtělo se mi civět na šťastné rodinky s dětmi.

Ohlédnutí zpět

Největší krize si mě vyčíhala kupodivu až na Silvestra. Možná to zní legračně a dětinsky, ale patřila jsem odjakživa k těm, kteří si do nového roku dávají předsevzetí a bilancují, co se během toho uplynulého přihodilo, a zda vše, co učinili, bylo správné.

Tentokrát jsem si nebyla jista, zdali jsem skutečně měla na manžela zaječet: „Buď ona, nebo já!“ Co když k zásadnímu rozhodnutí potřeboval daleko více času?

Poslední den roku

Jak už jsem řekla, největší depresi jsem cítila v poslední den roku. Bylo mi ještě daleko hůř než na Štědrý den, a to jsem se cítila rovněž pěkně pod psa.

Navíc už od rána bylo slyšet, jak se lidé dobře baví, zpívají, pouštějí hudbu, odpalují všelijaké rachejtle, vtipkují. Hned po probuzení jsem si pustila televizi, abych se necítila tak sama. Pak jsem se rozhodla otevřít si víno, což jsem neměla dělat.

Zjistila jsem totiž, že sama lahev zbavit zátky nedokážu, vždycky to dělal manžel. Nezbylo než pokorně zazvonit na sousedy, a když otevřeli, hned jsem zaznamenala, že je celá rodina hezky pohromadě.

Soused poslal syna pro vývrtku, dcera s maminkou se přišly podívat, kdo to přišel. Srdečně mě zvali na slivovici a na chlebíčky – ale já nemohla, cítila jsem, že se mi do očí hrnou slzy, raději jsem odmítla s tím, že čekám návštěvu.

Zdvořile se tedy se mnou rozloučili a já jsem si v jejich očích přečetla, že mým slovům ani za mák nevěří a dobře vědí, že budu sama jako opuštěný pes.

Předsevzetí

Před půlnocí zatelefonoval bratranec a jedna kolegyně. Zavolala jsem synovi, bezvýsledně. Vyšla jsem na balkon. Dívala jsem se na černé nebe a barevné ohňostroje vybuchujících světel. Byla jsem nešťastná.

Napadlo mě, že bych si měla jako obvykle dát nějaké novoroční předsevzetí. Co bych opravdu chtěla? Nebýt sama. To by znamenalo dát si předsevzetí, že si v novém roce najdu přítele.

Nevesele jsem se tomu zasmála, oblékla si zimník, zabalila se do šály a vyšla ven. Byla studená noc plná hvězd, sníh nepadal, mrzlo.

Sledovala jsem hru novoročních světel na obloze, široko daleko nebyla ani noha, lidé si připíjeli v obývacích pokojích, odpalovali rachejtle na balkonech nebo volali:

„Ať žije nový rok!“ Ať žije, pomyslela jsem si smutně a usedla na opuštěnou lavičku, studenou jako led. Zamrazilo mě při představě, že takhle budu slavit, pokud se dá takové slovo vůbec použít, už každý nadcházející nový rok. Příšerná vidina!

Setkání na lavičce

Roztřásla jsem se zimou a napůl se zvedla, že půjdu domů. Všimla jsem si muže asi tak mého věku, který mířil k lavičce. Představil se a popřál mi hezký nový rok. Prý že je ze sousedního vchodu. No ano, připadal mi povědomý.

Nejspíš jsme se čas od času potkávali, ale nic jsme o sobě nevěděli. Až teď, na studené lavičce v první den nového roku, jsme se spolu dali do řeči. Všimla jsem si, že pomalu a nenápadně začalo sněžit. Muž si také stěžoval na osamělost.

Řekl, že je rozvedený, že se mu do bytu chtěli nahrnout kamarádi a slavit s ním konec roku, ale odmítl, prostě neměl náladu. Chtěl být sám. Na oplátku jsem přiznala, že jsem sama být nechtěla, ale nic jiného mi nezbylo.

Došel domů pro šampaňské, připili jsme si. Pak jsme jen seděli, chvílemi si povídali, dokud nás zima nepřiměla vrátit se do svých domovů.

Našla jsem lásku

Pochopitelně jsme si vyměnili telefonní čísla. A tak mi začátek nového roku a dětinské novoroční předsevzetí vyčarovaly přítele. Od té doby jsme spolu, už skoro čtyři roky. Ne snad že bychom se chtěli brát, k tomu nemáme odvahu, ale je nám spolu dobře. A k tomu žádné razítko nepotřebujeme.

Mirka K. (53), Náchod

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud