Domů     Našli jsme k sobě zase cestu
Našli jsme k sobě zase cestu
4 minuty čtení

Moje manželství se mi zdálo poslední dobou nudné a fádní. Rozhodla jsem se ho něčím ozvláštnit, probudit někdejší vřelou lásku.

Manžel na mě sotva promluvil, natož aby se na mě podíval. Jen mručel a mumlal si něco pod fousy. Četl si noviny a zíral na televizi. Jako bychom byli dva cizí lidé. Jako bychom spolu neprožili skoro celý život. Ale nemyslel to zle. Jen se prostě tak nějak uzavřel do sebe.

Práce mu chyběla

S tím vousiskem, co si pod něj jen mrmlal, to naštěstí bylo jen takové rčení, protože jsem neoholené tváře odjaktěživa nesnášela. Vždycky, když jsem uviděla nějakého zarostlého chlapa, jsem si představovala, co všechno v těch vousech má. Brrr.

Toho bych doma nechtěla. Můj muž byl čistotný a dbal na sebe. Vždy hladce oholený, navoněný. To se mu nedalo upřít! Jen byl prostě bez nálady. Ani jsem se mu moc nedivila. Ocitl se v předčasném důchodu, aniž by o to stál.

Ale jeho podnik, kde pracoval snad od nepaměti, zeštíhloval, jak tomu říkali. Ve skutečnosti šlo o to, zbavit se letitých zaměstnanců a uspořit na výplaty těm mladším. On to chápal a podvolil se.

Byl z něho morous

Radost z tohoto kroku ale vůbec neměl. Moje utěšování, že si alespoň odpočine a bude mít konečně čas na svoje koníčky, ho nechávalo chladným. S těmi jeho zájmy to bylo právě naopak. To, čemu se dříve věnoval po večerech a nocích, ho už vůbec nezajímalo.

Měla bych mít radost, že už neslepoval takové ty lodě v láhvi nebo miniatury lokomotiv. Lepidlo bylo vždycky cítit po celém bytě, což se mi z duše protivilo. Ale on teď jen seděl u televize a já si nebyla jistá, zda vůbec ví, co sleduje.

Vždyť ani nevykřikl gól, když nějaký padl. Natož politika. Vždycky se hádal a argumentoval, teď jen mlčel a mlčel.

Dostala jsem radu

„Není v depresi?“ ptala se mě kolegyně, když jsem jí, jako obvykle v polední pauze, líčila, co se u nás doma děje, vlastně spíš, co se u nás neděje. „Chtělo by to nějaké rozptýlení, změnu stereotypu,“ nabádala mě a já hned začala přemýšlet, co by to mělo být.

Nic drahého, nic, kvůli čemu bych toho svého bručouna musela tahat ven. Něco jednoduchého a milého. Trvalo jen malou chvilku, než nás to s kolegyní skoro společně napadlo. „Udělej mu černou hodinku!

Zapal svíčku, přichystej pohoštění, pusť nějakou muziku, kterou jste poslouchali zamlada. To by bylo, aby se nedojal!“ Byla jsem nadšená a hned týž večer tu hodinku přichystala.

Trochu nechápal

Po večeři jsem ztlumila světla a udělala vše, co jsme my, chytré hlavinky, vymyslely. Manžel si zprvu ničeho nevšiml, a potom se zeptal, zda nevypadly pojistky. Romantik! Potom si ale všiml pohoštění i hudby. „Co to má znamenat?

To si tě jako mám namlouvat?“ zeptal se a já se naštvala. Běžela jsem si do skříňky pro čokoládu, na stres. To jsem ji vždycky moc potřebovala. Byla pro mě něco jako antibiotika na angínu. V tom přítmí jsem narazila do skříně a bouchla se do hlavy. „Au! To je ale bolest!“ zakřičela jsem.

Byla to rána

Teprve to ho dojalo. Pro tu čokoládu mi došel, ale cestou zpět, asi jak moc pospíchal, zakopl o práh, který už dlouho sliboval spravit. „Au, hrozně to bolí,“ skučel po mém vzoru a já mu ten výron chtěla zabandážovat.

Musela jsem vylézt na židli, protože kvůli všetečným vnoučatům jsme schovali lékárničku úplně nahoru. Jak to dopadlo, asi nemusím říkat. Židle pode mnou praskla a já se zhroutila na zem.

Nejhezčí večer

Kupodivu se mi nic nestalo, ale manžel se začal smát. Ležela jsem bezmocně na koberci a koukala odspodu na manžela. Viděla jsem jeho břicho a taky vytahané tepláky. Musela jsem se začít smát. S tímhle chlapem jsem se pokoušela o romantiku?

Já, velryba, pod kterou praskne židle? Smáli jsme se, až nám tekly slzy. Zrovna hrála oblíbená písnička našich dětí „Není nutno, aby bylo veselo…“. Smáli jsme se dlouho. Potom jsme snědli chlebíčky a vypili víno. Večer jsme si navzdory zraněním užili znamenitě!

Příště ale při té černé hodince necháme pro jistotu svítit všechna světla, co v bytě máme!

Tereza N. (61), Zlín

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.