Domů     Našli jsme k sobě zase cestu
Našli jsme k sobě zase cestu
4 minuty čtení

Moje manželství se mi zdálo poslední dobou nudné a fádní. Rozhodla jsem se ho něčím ozvláštnit, probudit někdejší vřelou lásku.

Manžel na mě sotva promluvil, natož aby se na mě podíval. Jen mručel a mumlal si něco pod fousy. Četl si noviny a zíral na televizi. Jako bychom byli dva cizí lidé. Jako bychom spolu neprožili skoro celý život. Ale nemyslel to zle. Jen se prostě tak nějak uzavřel do sebe.

Práce mu chyběla

S tím vousiskem, co si pod něj jen mrmlal, to naštěstí bylo jen takové rčení, protože jsem neoholené tváře odjaktěživa nesnášela. Vždycky, když jsem uviděla nějakého zarostlého chlapa, jsem si představovala, co všechno v těch vousech má. Brrr.

Toho bych doma nechtěla. Můj muž byl čistotný a dbal na sebe. Vždy hladce oholený, navoněný. To se mu nedalo upřít! Jen byl prostě bez nálady. Ani jsem se mu moc nedivila. Ocitl se v předčasném důchodu, aniž by o to stál.

Ale jeho podnik, kde pracoval snad od nepaměti, zeštíhloval, jak tomu říkali. Ve skutečnosti šlo o to, zbavit se letitých zaměstnanců a uspořit na výplaty těm mladším. On to chápal a podvolil se.

Byl z něho morous

Radost z tohoto kroku ale vůbec neměl. Moje utěšování, že si alespoň odpočine a bude mít konečně čas na svoje koníčky, ho nechávalo chladným. S těmi jeho zájmy to bylo právě naopak. To, čemu se dříve věnoval po večerech a nocích, ho už vůbec nezajímalo.

Měla bych mít radost, že už neslepoval takové ty lodě v láhvi nebo miniatury lokomotiv. Lepidlo bylo vždycky cítit po celém bytě, což se mi z duše protivilo. Ale on teď jen seděl u televize a já si nebyla jistá, zda vůbec ví, co sleduje.

Vždyť ani nevykřikl gól, když nějaký padl. Natož politika. Vždycky se hádal a argumentoval, teď jen mlčel a mlčel.

Dostala jsem radu

„Není v depresi?“ ptala se mě kolegyně, když jsem jí, jako obvykle v polední pauze, líčila, co se u nás doma děje, vlastně spíš, co se u nás neděje. „Chtělo by to nějaké rozptýlení, změnu stereotypu,“ nabádala mě a já hned začala přemýšlet, co by to mělo být.

Nic drahého, nic, kvůli čemu bych toho svého bručouna musela tahat ven. Něco jednoduchého a milého. Trvalo jen malou chvilku, než nás to s kolegyní skoro společně napadlo. „Udělej mu černou hodinku!

Zapal svíčku, přichystej pohoštění, pusť nějakou muziku, kterou jste poslouchali zamlada. To by bylo, aby se nedojal!“ Byla jsem nadšená a hned týž večer tu hodinku přichystala.

Trochu nechápal

Po večeři jsem ztlumila světla a udělala vše, co jsme my, chytré hlavinky, vymyslely. Manžel si zprvu ničeho nevšiml, a potom se zeptal, zda nevypadly pojistky. Romantik! Potom si ale všiml pohoštění i hudby. „Co to má znamenat?

To si tě jako mám namlouvat?“ zeptal se a já se naštvala. Běžela jsem si do skříňky pro čokoládu, na stres. To jsem ji vždycky moc potřebovala. Byla pro mě něco jako antibiotika na angínu. V tom přítmí jsem narazila do skříně a bouchla se do hlavy. „Au! To je ale bolest!“ zakřičela jsem.

Byla to rána

Teprve to ho dojalo. Pro tu čokoládu mi došel, ale cestou zpět, asi jak moc pospíchal, zakopl o práh, který už dlouho sliboval spravit. „Au, hrozně to bolí,“ skučel po mém vzoru a já mu ten výron chtěla zabandážovat.

Musela jsem vylézt na židli, protože kvůli všetečným vnoučatům jsme schovali lékárničku úplně nahoru. Jak to dopadlo, asi nemusím říkat. Židle pode mnou praskla a já se zhroutila na zem.

Nejhezčí večer

Kupodivu se mi nic nestalo, ale manžel se začal smát. Ležela jsem bezmocně na koberci a koukala odspodu na manžela. Viděla jsem jeho břicho a taky vytahané tepláky. Musela jsem se začít smát. S tímhle chlapem jsem se pokoušela o romantiku?

Já, velryba, pod kterou praskne židle? Smáli jsme se, až nám tekly slzy. Zrovna hrála oblíbená písnička našich dětí „Není nutno, aby bylo veselo…“. Smáli jsme se dlouho. Potom jsme snědli chlebíčky a vypili víno. Večer jsme si navzdory zraněním užili znamenitě!

Příště ale při té černé hodince necháme pro jistotu svítit všechna světla, co v bytě máme!

Tereza N. (61), Zlín

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud