Před spaním jsem myslela na svého syna tak usilovně, že se najednou objevil naproti mně. V tu chvíli se mu prý v cizině zdál sen o mně a o domově.

Tento příběh se mi přihodil před dvaceti lety. Bylo to zvláštní propojení mezi mnou jako matkou a mým synem Jakubem, který byl dlouhodobě v cizině.

Pracoval až za oceánem a neviděli jsme se už přes rok, ani na Vánoce bohužel nepřijel. Měli jsme spolu vždycky úžasný vztah a často se nám stalo, že dříve, než jeden řekl větu, vyslovil ji ten druhý.

Dokázali jsme si téměř číst myšlenky a cítit, když se jeden z nás dostal do potíží nebo byl smutný. O to víc mě trápil fakt, že mám svého milovaného syna tak daleko. Bylo to těsně před Vánocemi, když už bylo jisté, že Jakub nepřiletí z té hrozné dálky.

Seděl u postele

Ležela jsem v posteli vedle manžela, který už dávno spal, a myslela na to, jak těžké a smutné to budou svátky, když naše dítě s námi nebude. A v tu chvíli se mi najednou stala ta zvláštní věc.

Na křesle vedle postele jsem najednou uviděla sedět svého syna. Vypadal jako průhledná hmota. Já jsem však s jistotou věděla, že to je Jakub. Krve by se ve mně nedořezal. Je to snad přelud, říkala jsem si.

Pokud ano, byl tak krásný! Byla jsem nadšená, že svého syna vidím. A tak jsme si spolu začali povídat. Během našeho rozhovoru se probudil manžel a zeptal se mě, proč nespím a s kým to mluvím.

Prý mu to nepřipadalo, jako bych mluvila ze spaní, ale jako běžný dialog, až na to, že slyšel jen můj hlas. V tom se obraz mého syna rozplynul. Nadšeně jsem muži řekla, že jsem mluvila se synem, že se už na nás těší.

Naše duše

Nevěřil mi. Popisovala jsem mu podrobně, co jsem viděla. Manžel nakonec řekl, že se mi to určitě zdálo. Bylo to ale tak skutečné… Snažila jsem se znovu syna přivolat, ale už se mi to nepodařilo. Když za několik měsíců přiletěl, všechno jsem mu vyprávěla.

Uvědomil si, že přesně v tu dobu na nás taky intenzivně myslel, na to, jak nebude na Vánoce doma. Pak si po obědě zdříml a zdálo se mu, jak sedí u mé postele a povídáme si. Časově to přesně sedělo, když jsme spočítali časový posun.

Ten zvláštní zážitek mě utvrdil v tom, že se může duše ve spánku odpojit od těla a cestovat za svými milovanými. A dokonce s nimi hovořit. Nikdo mi to nevěří, ale já jsem přesvědčená, že tomu tak je. Jiné vysvětlení nemám!

Hana (68), Jihlava