Byla jsem po těžké nehodě, možná proto jsem dokázala vnímat bytosti, které tento svět už opustily. Ve staré nemocnici jich prý bylo hodně.
V našem městě bývaly kdysi dvě nemocnice. Ta stará pocházela ještě z dob první světové války. Druhá byla nová, nezatížená minulostí.
Z té staré se později stal ústav pro dlouhodobě nemocné, já ji ale ještě zažila, když fungovala vedle LDN také jako plně funkční nemocnice.
Tam jsem byla hospitalizována v mládí, když jsem měla těžkou autonehodu a pohybovala jsem se mezi životem a smrtí. Pobyla jsem si v tom areálu opravdu dlouho.
Babička mi vyprávěla
Jednou mě tam zřízenec nechal čekat na chodbě. Ležela jsem na pojízdném lehátku a najednou kolem mě procházela stařenka v bledě modré nemocniční košili a v županu.
Pozdravila jsem ji, podívala se na mě kalnýma očima, zastavila se a začala mi vyprávět o svých vnucích, že za ní už dlouho nebyli. Pak se rozloučila a zmizela.
Vzápětí si pro mě přišla sestra a omlouvala se za to, že jsem musela čekat. Řekla jsem, že vůbec nevadí, protože jsem si zatím povídala s jednou milou babičkou, která se tu procházela.
Plný duchů
Sestra se na mě podívala překvapeně, že prý tu mají jen samé ležáky. Chodící pacienti jsou v jiné části budovy. Ukázala jsem jí, do kterých dveří stará paní zmizela. Sestra mi na to odpověděla, že tam žádný pokoj není, že je to sklad.
Před mnoha lety tam ale prý bývala samotka, na kterou ukládali pacienty, kteří čekali na smrt. Ale nakonec přece jen šla sestra dveře zkontrolovat. Místnost byla dokonce zamčená. Přejel mi mráz po zádech.
Svůj zážitek jsem pak vylíčila zřízenci, který si pro mě po vyšetření zase přišel. Ten se ale vůbec nedivil. S naprostým klidem mi oznámil, že budova je plná duchů, on sám se s mnoha prý setkal, a dokonce mluvil.
Iva (65), Vysočina
