Domů     Moje maminka mi vždycky dobře radila
Moje maminka mi vždycky dobře radila
3 minuty čtení

Byly jsme si s mámou blízké, vždy pro mě měla vlídné slovo a dobrou radu. Tentokrát to nebylo jiné, stála si za tím, abych svou lásku nevzdala.

Už dlouho jsem se necítila takhle pod psa. Když jsem se vlekla městem, už se stmívalo. V rádiu říkali, že dneska bude řídce sněžit, nemýlili se. Sledovala jsem bílé hvězdičky, jak mi rozmarně krouží nad hlavou a smutně tají na zimníku.

Studený vítr mi rozcuchal vlasy. Ach mami, naříkala jsem v duchu. Poraď mi, co mám dělat? Sedla jsem si na chladný obrubník a těžce povzdechla. Tak spusť, velela máma. Co se zase děje? Zná mě jako své boty. Loni před Vánoci umřela. Už to bude rok, a pořád se s tím nemůžu smířit.

Hrozně mi tady chybí. Čas od času sem na hřbitov zajdu a povídám si s ní, kdyby mě někdo viděl, možná by si řekl, že jsem nějaká bláznivá osoba. Umyju náhrobek, rozsvítím svíčku, dám do vázy rudé růže, měla je ráda, a začnu vyprávět.

Výčet katastrof

Teď si máma vzala slovo a vypočítává: Přišla jsi o práci, nemáš na nájem, musela sis půjčit od sousedky, nemám pravdu?

„Taky je mi zle, přecházím chřipku, a Matyáš přinesl čtyřku z matiky, už skoro propadá, a pokud nenapíše další písemku na nějakou přijatelnou známku…“ pokračovala jsem zase já ve výčtu svých katastrof.

Proč mám pocit, že jsi mi pořád neřekla to hlavní, jako by řekla moje máma. Vždycky na mně všechno pozná, teď taky. „Dala jsem Milošovi kopačky,“ zašeptala jsem. Nejlepší chlap na světě, a ona ho pošle k vodě, rozčílila se máma.

Konečně jsi po letech narazila na hodného člověka, a necháš ho jít? Pokrčila jsem rameny a dlouze vzdychla. Odešel, protože jsem se chovala jako hysterka, vybíjela jsem si na něm špatnou náladu, žárlila. Zvedni se a utíkej to napravit. Teď hned. Snad ještě není pozdě, zněl hlas milované maminky v mé hlavě.

Ani minutu

Už jsem neváhala ani minutu. Utíkala jsem stmívající se alejí domů, abych se převlékla do něčeho přijatelnějšího, a v chvatu ještě sáhla do ledničky pro lahev vína. Strčila jsem ji do tašky, vyletěla ze dveří a vydechla úžasem.

Stál v nich Miloš a v ruce držel taky lahev vína. Objali jsme se. Připadala jsem si jako ztracené dítě, které konečně našlo cestu domů. „Něco mi říkalo, abych se oblékl a přišel za tebou,“ vysvětlil.

„To byla máma,“ odpověděla jsem. Vypadal udiveně, když říkal: „Tvoje máma je rok po smrti. Víš, že na tyhle nesmysly nevěřím.“ Zato já na ně věřím, pomyslela jsem si a v duchu mámě poděkovala.

Kristýna (67), Valašské Meziříčí

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.