Zdálo se mi, že pluji na lodi, která se dostala do bouře. Druhý den jsem odmítla odjet na služební cestu, a to mi možná zachránilo život.

Věštecké sny se mi nikdy nezdály. Vlastně jsem nemívala sny vůbec nebo jsem si je nepamatovala. Tentokráte jsem ale vyskočila z postele celá zpocená a s bušícím srdcem. Ten sen ve mně zanechal velmi nepříjemný pocit strachu, stísněnosti a blízkého nebezpečí.

Co se mi to zdálo? Ležela jsem v posteli, která se se mnou nakláněla na jednu a pak na druhou stranu. Slyšela jsem křik a zběsilý dusot několik párů nohou. Někdo mi zabušil na dveře a volal, že se loď potápí.

Jen stěží jsem se probrala z těžkého spánku, postavila se na nohy a začala se rozhlížet kolem. Byla jsem v kajutě. Stěny se se mnou houpaly a mně se udělalo špatně. To už někdo vrazil do dveří, vzal mě pevně do náruče a nesl mě ven. Na palubu.

Souboj s vlnami

Tváře mi bičoval déšť a vítr. Hluboko pode mnou jsem viděla záchranný člun, do kterého jsem měla vlézt po prudkém žebříku. Posedly mě závrať a strach. Ztratila jsem sílu a dopadla do rozbouřené vody.

Snažila jsem se plavat, ale vlny mě drtily. Kdykoli jsem ze všech sil dosáhla člunu a chytla se jeho okraje, vlny mě zase strhly zpět do moře. Bojovala jsem se zarputilým živlem a cítila, jak mi ubývají síly. Už jsem to málem vzdávala, když mě chytl kdosi za ruku a táhl z vody ven.

Už nevím, co mi říkal. Před něčím mě ale varoval. Cítila jsem, jak se třesu hrůzou. I v posteli, když jsem se záhy probudila, jsem se třásla. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že mi něco hrozí.

Druhý den jsem nebyla nadšená, když jsem si uvědomila, že mě ten den čeká služební cesta.

Nikam nepojedu

Začala jsem ten sen vnímat jako varování. Sebrala jsem odvahu a zaklepala na dveře šéfovi, abych mu řekla, že nikam nepojedu. V práci nadšení rozhodně nebyli, ale nakonec vstřícně souhlasili, že pojede místo mě někdo jiný.

Já jsem se totiž zatvrdila a byla v tu chvíli schopna podat výpověď. Na cestu odjel místo mě můj kolega. Dvě hodiny nato volal z nemocnice, že se služebním autem havaroval. Auto bylo na odpis a on si pobyl pár dní v nemocnici. Mohla jsem to být já…

Kateřina (68), Brno