Byla jsem vždycky aktivní a plná energie. Neumím jen tak odpočívat. Ale moje rodina mě už má kvůli tomu asi dost!

Dávala jsem svému okolí zabrat vždycky. Táta mi říkal, že jsem jako pytel blech. Neposedné dítě, které mělo nevyčerpatelné zdroje energie. Máma si se mnou užila, vydala jsem za několik dětí. Jediný, kdo si se mnou dokázal poradit, byla teta Alice.

Myslím, že jsem byla po ní. Jenže ta byla pořád někde na cestách, více v cizině než doma. Když jsem byla mladá slečna, kluci se mě báli, protože jsem sršela energií a nenechala je v klidu povalovat se jako líné Honzy za pecí. Proto přede mnou každý nakonec utekl a já si vzala Juraje.

Byl to o třináct let starší, ale zato taky stále aktivní Slovák. Hodně jsme spolu cestovali, sportovali, poznávali nové věci. Oba jsme měli dvě práce a různé kšefty k tomu. Narodily se nám dvě děti, ale když mi bylo padesát, Juraj mě opustil s pětadvacítkou. Tak se cítil stále mlád!

Snadno se zabavím

Ponořila jsem se do práce s obrovskou vervou a elánem, který by mi mohli mladí závidět. Snažila jsem se stačit svým dětem, kterým už bylo přes dvacet. Jezdila jsem s nimi na kola, běhala kolem parku, zmítala se ve fitku a třikrát v týdnu plavala.

Ani v neděli a na dovolené jsem nedokázala nic nedělat. A pak jednoho dne, jako rána z nebe, přišel důchod. Říkala jsem si, že se v důchodu snadno zabavím. Mám zahrádku, chalupu, vnuky…

Ale jak plynuly dny, týdny, začala jsem zjišťovat, že každý den je stejný a já se zoufale nudím. A tak mě napadlo, že se budu starat o rodinu mého syna, alespoň se snaše uleví. Budu jim vařit, uklízet, vyzvedávat vnuky ze školy a vozit je na kroužky.

Nesnesitelná nuda

Snacha mě měla ráda, a tak se se synem dohodli, že by nebylo špatné vzít mě s sebou na dovolenou, že bych jim třeba večer pohlídala vnuky, aby si mohli vyrazit. Byla jsem z toho nadšená! Konečně změna! Vyrazili jsme na Krétu, po které jsem toužila.

Nastudovala jsem si celý ostrov, kam všude se musíme podívat a na každý den mi vycházelo hned několik možných výletů. Mezi nimi i jeden na kole do hor, abychom viděli legendární kozy kri-kri. S takovými velkými sny jsem sedala do letadla.

To jsem ovšem netušila, že se můj kdysi sportovně aktivní syn změnil v plážového povaleče. Nejspíš po vzoru snachy − a vnuci nebyli o nic lepší. Byla jsem tam vyloženě otrávená. Nemohla jsem to vydržet, jen tak ležet na pláži nebo u bazénu a nedělat nic.

Taková ztráta času! Nakonec jsem si musela najít skupinku cizinců Němců, kteří přijeli na Krétu cestovat a poznávat. S našimi mladými jsem se ale nepohodla a domů jsme letěli rozhádaní.

Zpátky v sedle

Dokonce mi vlastní syn řekl do očí, že mě má už plné zuby a že bych se měla vrátit někam do práce. Nemluvili jsme spolu asi týden, hodně jsem o sobě a jeho slovech přemýšlela. Mám v sobě stále tolik energie a síly, že je škoda toho nevyužít.

Tak jsem rozhodila sítě a našla si hned tři brigády. V květinářství u kamarádky, úklid ve škole a pomocná síla v kuchyni. Makám naplno a je mi teď zase mnohem líp!

Věra (69), Plzeň