Domů     Já vůbec nesnáším loučení
Já vůbec nesnáším loučení
4 minuty čtení

Neberu to nijak tragicky, ale každé loučení mi vždycky bere strašně moc sil. Dojímám se někdy až k slzám a někdy si u toho připadám i tak nějak trapně.

Měla bych to mít už za ta léta natrénované a zvládnuté, nemám. A jak mi přibývají léta, každé loučení prožívám víc a víc.

Tak tohle chápu

Tuhle jsem viděla reklamu, jak se herec procítěně a nerad loučí s míchačkou. Chápala jsem ho, dobře to zahrál. Mám to nějak podobně, s míchačkou se sice nikdy loučit nebudu, ale jinak jsem už obrečela i mixér, který mi léta skvěle sloužil. A najednou jen v posledním tažení ještě na rozloučenou jednou vrknul a zmlkl.

Také brečí

Nemám si to tak brát, utěšuje mě manžel. Jenže Libor je jiná nátura, trošku tvrďák, který se rozbulí snad jenom tehdy, když ta jeho partička s míčem na trávníku přijde o dva body, nebo dokonce někam sestoupí. A aby ty své slzičky zakryl, nadává jako špaček.

Já se mu za ty skrývané slzy nesměju, vím, co to je, když se s něčím musíte rozloučit. A že často natrvalo, že už to nebude nikdy jako dřív.

Má to tak být

Když mi zašel fíkus, léta stojící v obýváku, nic do mě nebylo pár dní. Viděla jsem najednou to prázdné místo, které na mě skoro křičelo vyčítavě, jak jsem něco takového mohla dopustit. Sama jsem se ptala, ale nenašla jsem uspokojující odpověď.

„Má to tak asi být,“ chlácholila mě dcera Adéla a dívala se na mě soucitně. Jako by konejšila svoji dceru Helenku, která má pro strach i pro smutek uděláno, tu hned tak něco nepovalí. Adéla tak místo Helenky utěšuje mě.

Nevítej, nebudeš se loučit

Všechno, co mizí z mého života, mě citově zasáhne. „Nemůžeš se všemi věcmi mluvit, pak přijde zklamání,“ snažila se mě Adéla přesvědčit. Vypozorovala to už dávno, že když něco nevítám, tak ztrátu nijak neprožívám.

Prý si toho všimla už tenkrát, když jí odešel walkman, taková ta věcička na přehrávání muziky, to už dneska snad ani neexistuje. Adélu porouchaný walkman rozladil a byla jsem to já, která ji tehdy konejšila.

Mrzelo mě to, ale lítost u toho nebyla a oči jsem měla suché. Manžel Adélce rychle sehnal jiný, protože tenkrát se věci nekupovaly, ale sháněly. Když ztratila penál s čínským perem, prý jsem jí dokonce i vyhubovala. Žádný stesk!

Čínské pero byla trochu neobyčejná propiska, která vypadala jako pero a psala jako pero. Adélka s ním dlouho machrovala, ale psala tak krasopisně, že jí učitelka dovolila místo plnicího pera používat čínské.

Zastavila mě

„Mami, přestaň!“ pustila se do mě Adélka, když jsem se usmívala na novou televizi, kterou mi tenkrát se svým manželem koupila, abych se mohla dívat, když Libor pořád sedí u fotbalu. Zarazila mě právě včas.

„Zase budeš brečet, když ti náhodou odejde!“ Ona mi ten penál asi neodpustila. Ale měla pravdu, s televizí jsem si nepovídala. Občas jsem napovídala těm ve filmu, protože já už viděla asi všechno a několikrát. Ale to bylo jiné, bavila jsem se s těmi v televizi. Co na tom, že mi neodpovídají, stačí, že říkají, co jim napovídám.

Je to přece kus mého života

Když pak opravář jednoho dne řekl, že je televize kaput, kývla jsem na srozuměnou. Nic víc! Takhle to tedy mám. Co vítám, s tím je mi zatěžko se loučit. Nemohla bych se stěhovat, to bych asi nepřežila.

Libor radši několik let dojížděl, než abychom zvažovali, že se prostě přestěhujeme blíž za jeho prací, jak to bývá jinde. Jak roky přibývají, tím je mi těch věcí kolem mne líto. Pomalu scházejí, ale ještě neodcházejí.

Byla bych ráda, aby tu se mnou vydržely co nejdéle. Vždyť jsou částí mého života. A já se tak nerada loučím.

Renata (77), Chrudim

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud