Domů     Já vůbec nesnáším loučení
Já vůbec nesnáším loučení
4 minuty čtení

Neberu to nijak tragicky, ale každé loučení mi vždycky bere strašně moc sil. Dojímám se někdy až k slzám a někdy si u toho připadám i tak nějak trapně.

Měla bych to mít už za ta léta natrénované a zvládnuté, nemám. A jak mi přibývají léta, každé loučení prožívám víc a víc.

Tak tohle chápu

Tuhle jsem viděla reklamu, jak se herec procítěně a nerad loučí s míchačkou. Chápala jsem ho, dobře to zahrál. Mám to nějak podobně, s míchačkou se sice nikdy loučit nebudu, ale jinak jsem už obrečela i mixér, který mi léta skvěle sloužil. A najednou jen v posledním tažení ještě na rozloučenou jednou vrknul a zmlkl.

Také brečí

Nemám si to tak brát, utěšuje mě manžel. Jenže Libor je jiná nátura, trošku tvrďák, který se rozbulí snad jenom tehdy, když ta jeho partička s míčem na trávníku přijde o dva body, nebo dokonce někam sestoupí. A aby ty své slzičky zakryl, nadává jako špaček.

Já se mu za ty skrývané slzy nesměju, vím, co to je, když se s něčím musíte rozloučit. A že často natrvalo, že už to nebude nikdy jako dřív.

Má to tak být

Když mi zašel fíkus, léta stojící v obýváku, nic do mě nebylo pár dní. Viděla jsem najednou to prázdné místo, které na mě skoro křičelo vyčítavě, jak jsem něco takového mohla dopustit. Sama jsem se ptala, ale nenašla jsem uspokojující odpověď.

„Má to tak asi být,“ chlácholila mě dcera Adéla a dívala se na mě soucitně. Jako by konejšila svoji dceru Helenku, která má pro strach i pro smutek uděláno, tu hned tak něco nepovalí. Adéla tak místo Helenky utěšuje mě.

Nevítej, nebudeš se loučit

Všechno, co mizí z mého života, mě citově zasáhne. „Nemůžeš se všemi věcmi mluvit, pak přijde zklamání,“ snažila se mě Adéla přesvědčit. Vypozorovala to už dávno, že když něco nevítám, tak ztrátu nijak neprožívám.

Prý si toho všimla už tenkrát, když jí odešel walkman, taková ta věcička na přehrávání muziky, to už dneska snad ani neexistuje. Adélu porouchaný walkman rozladil a byla jsem to já, která ji tehdy konejšila.

Mrzelo mě to, ale lítost u toho nebyla a oči jsem měla suché. Manžel Adélce rychle sehnal jiný, protože tenkrát se věci nekupovaly, ale sháněly. Když ztratila penál s čínským perem, prý jsem jí dokonce i vyhubovala. Žádný stesk!

Čínské pero byla trochu neobyčejná propiska, která vypadala jako pero a psala jako pero. Adélka s ním dlouho machrovala, ale psala tak krasopisně, že jí učitelka dovolila místo plnicího pera používat čínské.

Zastavila mě

„Mami, přestaň!“ pustila se do mě Adélka, když jsem se usmívala na novou televizi, kterou mi tenkrát se svým manželem koupila, abych se mohla dívat, když Libor pořád sedí u fotbalu. Zarazila mě právě včas.

„Zase budeš brečet, když ti náhodou odejde!“ Ona mi ten penál asi neodpustila. Ale měla pravdu, s televizí jsem si nepovídala. Občas jsem napovídala těm ve filmu, protože já už viděla asi všechno a několikrát. Ale to bylo jiné, bavila jsem se s těmi v televizi. Co na tom, že mi neodpovídají, stačí, že říkají, co jim napovídám.

Je to přece kus mého života

Když pak opravář jednoho dne řekl, že je televize kaput, kývla jsem na srozuměnou. Nic víc! Takhle to tedy mám. Co vítám, s tím je mi zatěžko se loučit. Nemohla bych se stěhovat, to bych asi nepřežila.

Libor radši několik let dojížděl, než abychom zvažovali, že se prostě přestěhujeme blíž za jeho prací, jak to bývá jinde. Jak roky přibývají, tím je mi těch věcí kolem mne líto. Pomalu scházejí, ale ještě neodcházejí.

Byla bych ráda, aby tu se mnou vydržely co nejdéle. Vždyť jsou částí mého života. A já se tak nerada loučím.

Renata (77), Chrudim

Související články
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
3 minuty čtení
Nikdy jsme neměli doma zvířátko. Až v důchodu si manžel našel na procházce netradičního domácího mazlíčka. Nejprve jsem se toho zvířátka bála, člověk si ale zvykne. Když se naše dvě děti osamostatnily, zůstali jsme s manželem doma v našem bytě na sídlišti sami. Neměli jsme nikdy žádné zvíře, ani mě, ani manžela to nelákalo. Nemohu tudíž pochopit, co se to v mém muži probudilo, když si jednoho d
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která