Rodiče nás vedli k tomu, abychom drželi při sobě a pomáhali si. Sestra je ale bez dětí a od té chvíle, co jí zemřel manžel, nám dělá ze života peklo.

Moje sestra Alice bývala fajn holka. Vzala si ale věčně zamračeného o mnoho let staršího učitele, který každého poučoval a všechno kritizoval. Od té chvíle s ní nebyla řeč. Nebyly jsme pro ni dost na úrovni. I za rodiči jezdila maximálně dvakrát do roka.

A to vždy jen na otočku. Její muž Antonín se do dětí nehrnul, až bylo najednou pozdě. Alice tvrdila, že jí děti nechybějí. Nevěřila jsem jí. Věděla jsem dobře, jak se na děti těšila. Myslím, že mi i trošku závidí. Já mám velkou rodinu, tři děti a pět vnoučat. Ona zůstala sama s manželem morousem.

Pohoda a legrace

Před rokem Alice ovdověla. Naši rodiče už nežijí, a protože to je moje sestra a je mi jí líto, zvu ji na Vánoce a různé oslavy. Moje rodina je z ní ale otrávená.

Manžel ji neposlouchá, syn s ní vede diskusi tak dlouho, až se pohádají, dcery a já se snažíme být diplomaty. Ti, kdo svou pratetu Alici nesnášejí nejvíce, jsou moje vnučky. Devítiletá Irenka a šestiletá Kačenka mi rády pomáhají v kuchyni.

Pečeme společně, vyrábíme chlebíčky na rodinné oslavy a zdobíme zahradu i celý dům. Stejně jako jsme to se sestrou dělaly v dětství u našich rodičů. Při tom si zpíváme a vtipkujeme. Prostě je pohoda a legrace, jak to má být!

Všechno zkazí

Vždycky jsme se na tyto chvíle těšily, jenže teď nám to všechno kazí sestra. Neuvěřitelné, jak dokáže jediný člověk všechno zničit. Manželovy narozeniny letos úplně zkazila.

Pochopitelně jsme se na rodinnou oslavu všichni těšili, sešla se celá moje velká rodina. Syn, dcery i vnuci. Sestra přijela krátce po obědě svým naleštěným autem, a už před vraty si na něco stěžovala sousedce, která se vracela z nákupu.

Držela se jí jako klíště, marně se sousedka snažila vymanit. Pochopila jsem, že musím zasáhnout. Vyběhla jsem na ulici a zapojila se do hovoru, abych ho vzápětí ukončila a odvlekla Alici na zahradu.

Její dramatický výraz dával tušit, že si bude zase na něco stěžovat. Předala dárek mému muži a poté spustila vodopád slz. Vzpomínala na svého muže, jak je nešťastná, že už tady není. A jak je jí to líto! Syn se rychle odebral do kuchyně, kde si dával panáčky.

Já a dcery jsme lítaly celé odpoledne jen kolem ní a utěšovaly ji. Zeť se omluvil a odešel dříve. Vnoučata si raději hrála v pokoji. Všechna slavnostní atmosféra byla pryč. Nejvíc mi bylo líto dětí.

Bude to peklo

Poslední dobou k nám jezdí Alice stále častěji a pořád ji to nepustilo. Blíží se Vánoce, a já se jí nenápadně zeptala, jak je bude trávit. Její odpověď mě nepotěšila. „Přece u vás!“ Manžel mě uklidňuje, že to už bude lepší.

Pravda, loni jsem zaregistrovala posun, dívala se s vnučkami na pohádky, pomáhala chvíli v kuchyni, ale jak se setmělo, začalo zase to její divadlo. Celý večer byl zkažený a veškerá pohoda byla opět pryč.

Jiřina (67), Znojmo