Odmala jsem měla krásné, dlouhé rovné vlasy. Nic mě nenutilo to měnit. Pak se stalo něco, co mě donutilo změnit účes.

U nás ve městě je dobrých kadeřnic víc. Já ale od puberty chodila jen k jediné, k Janičce. Brala jsem ji už dávno jako svoji kamarádku. Také jsem se vždy těšila, jak jí vše vypovím, co nového je v mém, jinak poměrně běžném životě. Nenapadlo mě, že má důvěrná sdělení vykládá dál.

Manžel mě podváděl

Tehdy jsem tedy zrovna prožívala období, kdy jsem se opravdu nenudila. Zjistila jsem, že manžel má milenku, mě bylo přes padesát a nevěděla jsem, jak dál. Jestli se rozvést, nebo prostě zatnout zuby a vydržet.

Manžel dělal jakoby nic a o rozvodu zatím také nemluvil. Vlastně jsem ani nevěděla, co si myslí nebo co chce, a bála jsem se zeptat. Doma jsme měli tichou domácnost a já si občas chodila stěžovat k sousedovi, nebo svojí kadeřnici.

Moc kamarádek jsem nikdy neměla. Ani nevím proč. Čas jsem vždy trávila s rodinou, a když nás teď děti opustily, nebylo snadné hned změnit styl života a vytvořit si nový okruh přátel.

Věděla mnohem víc!

A tak jsem vše otevřeně líčila právě Janičce. Možná i díky její péči jsem si nepřipadala tak uboze. Byla jsem jí za vše nesmírně vděčná. Ovšem jen do chvíle, než mě u nás na chodbě zastavila sousedka. Starší, taková nenápadná dáma! Nikdy jsem se s ní nebavila.

Ovšem ona o mně věděla očividně vše! „Tak co, kdy vyhodíte toho svého povedeného manžílka?“ tázala se mě pohrdlivým tónem a zastoupila mi cestu. „Nebo se snad přestěhujete k sousedovi?“ dorazila mě drzým dotazem. Pokoušely se o mne mdloby.

„Jak to ta baba ví?“ ptala jsem se sama sebe. „Do toho vám nic není!“ odpálila jsem ji a odešla.

Taková zrada se neodpouští

Když jsem dorazila domů a nalila si sklenici vody, teprve jsem si začala dávat jedna a jedna dohromady. V hlavě mi to šrotovalo. Po čase mi nakonec došlo, že to vše na mě práskla jedině moje kadeřnice! Ona jediná ví přece o mých trablech.

A ještě si je přibarvuje. Můj soused není žádný můj milenec, ale kamarád od dětství, který se přátelí i s mým mužem a snaží se nám pomoci. Vybavila jsem si, že jsem nepříjemnou sousedku potkala u své kadeřnice. Tak to tedy je!

Ona se baví na můj účet, a ještě mě pomlouvá. A já jí tak bezmezně věřila. Ta zrada bolela! V té chvíli jsem se rozhodla. Vlasy si budu stříhat sama. Žádné povídání, žádné dýško. Konec a zvonec! Čapla jsem mašinku a ostříhala se na ježka.

Manžel si mě po dlouhé době doma konečně všiml a pochvalně utrousil: „Originální a sluší!“

Hana B. (57), Bruntál