Původně jsme byly rády, že je naše vedoucí hodná a chápající. Pak nám ale přišla do kolektivu potvora, která toho začala zneužívat.
V zaměstnání jsme dostaly novou šéfovou, povýšili Aničku. Byla to hodná holka, srdce na dlani. Bylo jasné, že bude chápavá, když budeme potřebovat něco zařídit, tak nás pustí. Člověk se ale nemá radovat předčasně.
Na její místo nastoupila velmi sebevědomá dívka. Zdálo se nejdříve, že mezi nás zapadne. Protože nové koště dobře mete, snažila se i Alice. K nám byla příjemná, ochotná a vůči šéfové se chovala uctivě.
Jenže brzy poznala, jak na tom naše šéfka je, a nejenže odevzdávala práci pozdě a často v nevalném stavu, kde byly chyby, ale do práce přicházela čím dál později a neustále potřebovala k nějakému lékaři.
Viděla svou šanci
Anička jí v ničem nebránila, snažila se jí vyhovět a odnášely jsme to my. To my jsme musely tu její práci předělávat. A když jsme se začaly bouřit, zjistily jsme, že si její práci bere domů šéfová a dělá ji po večerech nebo o víkendu.
Alice stále častěji postávala v naší společné kuchyňce a číhala tam na náměstka ředitele. Hledala různé záminky, aby mu lezla až do kanceláře. Naše ženská intuice nám říkala, že se určitě tlačí na Aniččino místo. Mít Alici za šéfovou, to by byla hrůza!
Musely jsme si proto s Annou promluvit. Nechtěla uvěřit, že by ta nová něco takového udělala, přece nemůže být tak nevděčná, šéfová jí vždycky ve všem vyhověla. Neuplynuly však ani dva měsíce a naši šéfovou si zavolal náměstek.
Na práci vedoucí se prý nehodí, protože své podřízené nezvládá. Pracovní morálka je téměř nulová a výsledky špatné.
Vyštípala by ji?
Když jsme se to dozvěděly, běžely jsme přímo za ředitelem. Naštěstí nás přijal a slíbil, že si s tou novou promluví. Naše šéfová Anička nám po té jejich rozmluvě zůstala, zatímco ta prohnaná mrcha Alice dostala nabídku na místo sekretářky.
Naparuje se u pana ředitele a tváří se jako nadčlověk. Povýšila, ale ono se určitě ukáže, jaký je pracant. Vedení bude litovat.
Irena (57), Praha