Vyrůstala jsem sama s matkou a babičkou, a s muži jsem to tudíž neměla jednoduché. Neměla jsem žádný vzor partnerského soužití a o mužích jsem slýchala jen to špatné.
S mámou bydlím v jednom domě, ona žije v přízemí, já s dcerou v patře. Každá vlastníme polovinu. V domě vyrůstala moje maminka, kterou babička vychovávala sama. Děda od ní odešel za svou sekretářkou.
I můj otec odešel za jinou ženou, a tak jsem vyrůstala v prostředí, kde byli muži považováni za méněcenné, nespolehlivé a v podstatě zbytečné tvory. Máma i babička byly navíc velmi šikovné a co se týče prací kolem domu, takřka soběstačné.
Luboš, má první velká láska, byl můj spolužák. Byl to velmi inteligentní a hodný kluk, s nímž jsem chodila tři roky. Rozešli jsme se měsíc poté, co se ke mně nastěhoval. „Já tu bydlet prostě nemůžu, tvoje máti mě těmi svými poznámkami kastruje zaživa. Nic podle ní neumím, jsem nepraktický, nešikovný, prostě k ničemu!“
Stále ho shazovala
Dva roky nato jsem potkala Michala, otce mé dcery. „Ten Michal je šikovný, o tom žádná, ale moc krásy a inteligence nepobral, měla bys rozhodně na víc,“ slýchala jsem od mámy.
Když jsem pak otěhotněla, máti často v legraci opakovala, že doufá, že vnučka bude po mně. Jednoho dne jsem pak dostala od manžela nůž na krk. Buď se odstěhujeme spolu, anebo půjde jen on.
Já se stěhovat nechtěla, náš dům jsem milovala, a tak se nakonec odstěhoval jen manžel. Dcerku měl moc rád, nebylo to pro něj lehké. Michal doufal, že si stěhování rozmyslím. A já se opravdu rozmýšlela, ale byla jsem jeho ultimátem dotčená.
Bohužel jsem se rozmýšlela příliš dlouho a Michal se zamiloval nakonec jinde. Rozvedla jsem se, když malé byly čtyři roky. Máti mi nezapomněla mnohokrát zopakovat, že jsem byla naivní, když jsem čekala, že by to celé mohlo dopadnout jinak.
Byla jsem bolavá a dávala jsem mámě za pravdu. Dva roky nato jsem potkala Richarda. Ríša byl také rozvedený, ale byl o jedenáct let starší a měl už dospělého syna. Vše se zdálo ideální.
Jen další podrazy
Než mu navrhala, aby se k nám přestěhoval a svůj byt nějakou dobu pronajímal, a tak rychleji ušetřil na jeho rekonstrukci. Destrukci našeho vztahu započala ve chvíli, kdy začala rekonstrukce Ríšova bytu.
Přítel byl pro mě najednou hrozně starý, zanedbaný, upjatý a nemoderní. Máti začala příšerně vychvalovat mé bývalé, a to zcela záměrně před Richardem. Netrvalo dlouho a přítel se vrátil do ještě nezrekonstruovaného bytu.
Po krátké výměně názorů mi jednoduše řekl, že některé věci nemá už ve svém věku zapotřebí, prý se mohu odstěhovat s ním, anebo zůstat. Je to prý na mně. Zůstala jsem.
Chtěla se zbavit viny
Nyní je dcera dospělá, máma vážně nemocná a já sama. O mámu se starám, mám ji i přesto všechno ráda, je obětí své zahořklosti a možná i jakéhosi rodového „prokletí“. Což mi v plné síle došlo, až když onemocněla a já si uvědomila, že o ni možná navždy přijdu.
Došlo mi, že se jen zuby nehty snažila sama sobě i okolí dokázat, že za odchod mého táty nemůže ona, ale on! Když jsem jí to řekla, sesypala se. Po hodině pláče mě požádala o odpuštění.
Nikdy prý sama sobě nepřiznala, proč se k mým partnerům chovala tak podivně, ale když jsem prý nyní řekla vše nahlas, tak pochopila. Maminka mi asi brzy „odejde“ a já jsem nesmírně ráda, že jsme se určitým způsobem usmířily.
Jarmila T. (55), Písek
