Je to už hrozně dávno, ale bolestné vzpomínky jsou stále neuvěřitelně živé. Tragicky jsem přišla o bráchu.

Mého milovaného bráchu vídám stále před sebou. Byl to mladý, rozesmátý kluk, který se chystal na svatbu. Už se jí ale nikdy nedočkal. Bohužel jeho osud byl kratší, než bychom si všichni přáli.

Osud mu zkřížil plány. Příjemně.

S o dva roky mladším bráchou Tomášem jsme byli nerozlučná dvojka. On byl velký srandista, spolehlivý, zodpovědný a rozumný. Tak seriózně přistupoval i ke svému vztahu s Marikou. Požádal ji o ruku ještě před nástupem na povinnou vojenskou službu.

Chtěli se vzít až po vojně, ale když Marika otěhotněla, nebylo co řešit. Tomáš nebyl nevybouřený, nezodpovědný, naopak se na roli nastávajícího otce začal velmi připravovat.

Moc se na dítě těšil

Můj bráška byl najednou nadšený nastávající taťka. Ihned naplánoval svatbu. Čtrnáct dní před obřadem, byl doma na opušťák. Už se ladily jen drobné detaily. Marika byla z Moravy a čekala nás velká svatební událost.

Tomáš se neskutečně těšil, až jsme ani nechápali, s jakým nadšením se žene do chomoutu. „Jsem moc rád, že mi půjdeš za svědka právě ty.“ řekl mi ještě před odjezdem zpět na vojnu. „Tak za dva týdny ahoj!“

Přišel nám zdrcující dopis

Ráno před svatbou, kdy už jsme si všichni mysleli, že je Tomáš ve vlaku na cestě domů, nám přišel telegram. Byl to šok. Tak zdrcující zprávu jsme nečekali. Tomáše prý nešťastnou náhodou zastřelil jeho kolega, který s ním měl ten večer službu.

Neměli jsme sílu se na něco ptát

I když jsme očekávali nějaké bližší prošetřování, co se stalo, nikdo to už neřešil. Šlo prý o nešťastnou náhodu, kdy spustil nezajištěný samopal. Když si to dnes uvědomím, říkám si, jestli jsme neměli víc tlačit na to, aby se to důkladně vyšetřilo. Byla to pro nás taková tragédie, že jsme nebyli schopni ničeho.

Tomášek tatínka nikdy neviděl

Všechny další informace totiž byly absolutně tabu. Už nikdy jsme se nedozvěděli, co se doopravdy stalo. Nejstrašnější ale bylo, že nás navždy opustil můj malý, usměvavý bráška. Taťka, který svého syna Tomáška, jenž se za pár měsíců narodil, už nikdy neviděl. Je mu ale velmi podobný, takže nám ho neustále připomíná.

Hana S. (58), Hradec Králové