Říkala jsem si, že život v penzionu pro seniory pro mě bude jednodušší. Bohužel to ta správná volba nebyla.

Svírala jsem v ruce prázdnou peněženku a celá jsem se klepala. Paní sekretářka se tvářila také zděšeně, jenže mi nedokázala nijak pomoc. Podle jejího zjištění jsem byla úplně bez peněz. Moje penze, která mi měla přijít před týdnem, byla fuč.

Stejně tak moje úspory, které jsem na účtu v penzionu měla. A paní ředitelka byla údajně na dovolené v cizině.

Nikdo mi nedokázal podat vysvětlení, kam se podělo mých sto padesát tisíc, co jsem svěřila vedení penzionu do úschovy. A kde se toulá můj důchod. Co teď mám dělat? Kdo mi pomůže?

Penzion jako dobré řešení

Žiju už mnoho let sama. Obě děti s rodinami mám v cizině a manžel mi zemřel. Dcery chtěly, abych se odstěhovala za nimi. Jenže já jsem už starý strom, který tak snadno nepřesadíš. Pak mi známá navrhla, abych šla za ní do penzionu pro seniory.

Prý se tam o mě ve všem postarají a budeme tam spolu. Myslela jsem si, že je to skvělé řešení. I dcery byly nadšené. Konečně budu někde pod dohledem, ne sama v prázdném bytě. Penzion se mi líbil a paní ředitelka i ostatní zaměstnanci se chovali velice vstřícně.

Nepřišlo mi proto divné, že si obyvatelé penzionu sem nechali posílat důchody a své úspory. Měli tak pocit, že jsou jejich peníze v bezpečí. Když mi ředitelka penzionu nabídla, že si peníze mohu u nich nechat v úschově, nepřišlo mi to nijak divné.

Nyní se ale ukázalo, že to zase tak rozumné rozhodnutí nebylo. Peníze byly pryč a paní ředitelka také.

Za naše peníze si užívala

Bez peněz zůstali i ostatní senioři. Vše začala vyšetřovat policie. Ukázalo se, že ředitelka naše peníze vesele rozhazovala za své radovánky. Většina z nás se tak ocitla zcela bez finančních prostředků.

Někteří navíc přišli o veškeré životní úspory a dodnes se s tím nemohou vypořádat. Takový hyenismus je podle mě naprosto neodpustitelný.

Alena Z. (76), Zlín