Domů     Přece nebudu bydlet v takovéhle díře!
Přece nebudu bydlet v takovéhle díře!
3 minuty čtení

V rodné vesnici se mi nelíbilo. Bála jsem se, že budu celý život sypat slepicím a jednotit řepu. Lákala mě Praha, diskotéky, večírky a kluci.

Venkov mi pekelně lezl na nervy. Třeba slepice. Připadalo mi, že nejsou zrovna chytré, ba ani hezké. Taky páchly, divně kvokaly a dělaly nepořádek.

Byla s nimi spousta práce, a jak jste je zapomněli zavřít, hned je roztrhaly všudypřítomné kuny a maminka se zlobila. „Holka, ty nejsi vůbec do hospodářství,“ lamentoval tatínek.

„Kdo se tady o to všechno bude jednou starat?“ Vyletěla jsem jako čertík z krabičky: „Já teda určitě ne!

Nezůstanu tady ani za nic na světě.“ Rodiče zesmutněli, na statku z roku 1890 žilo několik generací našich předků, a zdálo se, že ta nezdárná holka – tedy já – doposud pevný řetěz jednou přetrhne.

„Ničeho si nevážíš a nemáš ani ponětí o tom, co život obnáší,“ posteskl si tatínek. To jsou řeči, pomyslela jsem si. A ti burani, co tady žijí, mi lezou na nervy taky. Vidláci.

Představa, že bych strávila celý život se sousedovic Pepou přezdívaným Grizzly, byla silně zneklidňující.

Vstupenka do ráje

Když jsem ve čtvrtém ročníku střední školy, kterou jsem prolézala s odřenými lokty, vyplňovala přihlášku na vysokou, profesoři kroutili hlavou a významně zvedali obočí.

Třídní si mě zavolala do kabinetu, kde jsme, jak podotkla, měli soukromí, a vedla ke mně dlouhou, opatrnou řeč. V kostce pojednávala o tom, že na vysokou školu nemám hlavu a že se tam budu akorát tak trápit, leč pověděla to přece jen o něco decentněji.

„Nechte mě, prosím, abych si to vyzkoušela sama,“ odpověděla jsem odměřeně. Pokrčila rameny: „Já jen, abys nebyla zklamaná.“ Vysoká škola byla mou vstupenkou do normálního světa bez slepic a hnojiště, zato s mejdany, kavárnami a diskotékami.

Rozhodla jsem se, že buď uteču za každou cenu do Prahy, nebo umřu. Jakýmsi zázrakem mě na univerzitu vážně přijali. Ocitla jsem se ve vysněném ráji.

Brečící

O tři čtvrtě roku později mě vlak odvážel domů s naditým batohem a brečící. Přišla jsem o všechno, o svoje naděje na lepší život, o sebevědomí, o lásku – jeden mi tu úplně zlomil srdce. Ukázalo se, že na školu vskutku nemám hlavu.

Diskotéky mě sice bavily, ale vlasatý frajírek, s nímž jsem se tu seznámila, se ukázal být křivák. No a jak myslíte, že můj příběh dopadl? Úsměvně: Třiačtyřicet let žiji ve šťastném manželství se sousedovic Pepou přezdívaným Grizzly.

Rozšířili jsme statek, slušně nám vynáší. Máme dvě vnoučata, kterým vysvětluji, že slepice vůbec nejsou hloupé, ač tak někdy působí. Jednu jsem si dokonce ochočila, říkám jí Nina. Chodí za mnou jako pejsek, spolu s našimi dvěma labradory.

Jsem tak ráda, že mě z vysoké vyhodili hned v prváku a že jsem v Praze nezůstala. Venkov je lepší!

Dana (68), Chebsko

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může