Domů     Přece nebudu bydlet v takovéhle díře!
Přece nebudu bydlet v takovéhle díře!
3 minuty čtení

V rodné vesnici se mi nelíbilo. Bála jsem se, že budu celý život sypat slepicím a jednotit řepu. Lákala mě Praha, diskotéky, večírky a kluci.

Venkov mi pekelně lezl na nervy. Třeba slepice. Připadalo mi, že nejsou zrovna chytré, ba ani hezké. Taky páchly, divně kvokaly a dělaly nepořádek.

Byla s nimi spousta práce, a jak jste je zapomněli zavřít, hned je roztrhaly všudypřítomné kuny a maminka se zlobila. „Holka, ty nejsi vůbec do hospodářství,“ lamentoval tatínek.

„Kdo se tady o to všechno bude jednou starat?“ Vyletěla jsem jako čertík z krabičky: „Já teda určitě ne!

Nezůstanu tady ani za nic na světě.“ Rodiče zesmutněli, na statku z roku 1890 žilo několik generací našich předků, a zdálo se, že ta nezdárná holka – tedy já – doposud pevný řetěz jednou přetrhne.

„Ničeho si nevážíš a nemáš ani ponětí o tom, co život obnáší,“ posteskl si tatínek. To jsou řeči, pomyslela jsem si. A ti burani, co tady žijí, mi lezou na nervy taky. Vidláci.

Představa, že bych strávila celý život se sousedovic Pepou přezdívaným Grizzly, byla silně zneklidňující.

Vstupenka do ráje

Když jsem ve čtvrtém ročníku střední školy, kterou jsem prolézala s odřenými lokty, vyplňovala přihlášku na vysokou, profesoři kroutili hlavou a významně zvedali obočí.

Třídní si mě zavolala do kabinetu, kde jsme, jak podotkla, měli soukromí, a vedla ke mně dlouhou, opatrnou řeč. V kostce pojednávala o tom, že na vysokou školu nemám hlavu a že se tam budu akorát tak trápit, leč pověděla to přece jen o něco decentněji.

„Nechte mě, prosím, abych si to vyzkoušela sama,“ odpověděla jsem odměřeně. Pokrčila rameny: „Já jen, abys nebyla zklamaná.“ Vysoká škola byla mou vstupenkou do normálního světa bez slepic a hnojiště, zato s mejdany, kavárnami a diskotékami.

Rozhodla jsem se, že buď uteču za každou cenu do Prahy, nebo umřu. Jakýmsi zázrakem mě na univerzitu vážně přijali. Ocitla jsem se ve vysněném ráji.

Brečící

O tři čtvrtě roku později mě vlak odvážel domů s naditým batohem a brečící. Přišla jsem o všechno, o svoje naděje na lepší život, o sebevědomí, o lásku – jeden mi tu úplně zlomil srdce. Ukázalo se, že na školu vskutku nemám hlavu.

Diskotéky mě sice bavily, ale vlasatý frajírek, s nímž jsem se tu seznámila, se ukázal být křivák. No a jak myslíte, že můj příběh dopadl? Úsměvně: Třiačtyřicet let žiji ve šťastném manželství se sousedovic Pepou přezdívaným Grizzly.

Rozšířili jsme statek, slušně nám vynáší. Máme dvě vnoučata, kterým vysvětluji, že slepice vůbec nejsou hloupé, ač tak někdy působí. Jednu jsem si dokonce ochočila, říkám jí Nina. Chodí za mnou jako pejsek, spolu s našimi dvěma labradory.

Jsem tak ráda, že mě z vysoké vyhodili hned v prváku a že jsem v Praze nezůstala. Venkov je lepší!

Dana (68), Chebsko

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.