Vždycky jsem byla oplácaná a trpěla kvůli tomu mindráky. Těch vtípků, co jsem si vyslechla! Když se mi v životě něco nedařilo, měla to spravit dieta.

Jako malá jsem se přímo nesnášela. Byla jsem baculatá už jako mimino a šlo to se mnou přes školku i školu. Kdekdo si mě dobíral a rodiče s tím nic nedělali. Tehdy mi to vyhovovalo, ráda jsem jedla, byla to moje vášeň.

Ani ne tak sladké, jako kousek dobré uzeniny, tučné sýry a babiččinu skvělou a poctivou kuchyni. Své chabé sebevědomí, co se týká vzhledu, jsem doháněla na poli učení. Bavilo mě, a tak jsem vždy všechno uměla. Že se mi posmívají spolužáci, že jsem šprt, to mi tedy nevadilo.

Styděla jsem se

Dokud jsem seděla nad knížkami a studovala, bylo mi fajn. Když jsem ale šla mezi lidi, cítila jsem se hrozně. Kamarádky neustále řešily nějaké kluky, módu a diety. Já jim ale neměla co nabídnout. Můj život byl plochý.

Tak strašně jsem se trápila svou postavou, že to bylo k nevydržení. Chytala jsem se proto kdejaké příležitosti začít s nějakou dietou. Můj život se smrskl na učení a na to, jak vypadám. Po jednom večírku na studentské koleji jsem se hrozně zamilovala.

Pořádná facka

Vypadalo to, že snad konečně budu mít také kluka. Dva měsíce jsme spolu, tak trochu, chodili. Pak mi, lehce připitý řekl, že to byl jen takový úlet. Prý ho nepřitahuju, má rád štíhlé holky a já jsem tlustá. Měla bych prý se sebou něco udělat.

Tak tehdy jsem byla vážně na sebevraždu. Naštěstí jsem to nakonec ustála. Ale řekla jsem si, že to takhle nenechám.

Touha po dokonalosti

Měla jsem tehdy dobré pracovní postavení a slušný plat. Začala jsem tedy řešit svůj vzhled. Opět jsem se vrhla na diety, cvičila jsem a navštěvovala kosmetický ústav. Postava se mi postupně formovala, vypadala jsem dobře.

Přesto jsem neměla žádnou stálou známost ani mnoho přátel. Roky utíkaly a já byla pořád sama. Až jsem nakonec přece jen potkala Romana.

Kvůli dítěti

Nevím, jestli mě měl můj muž doopravdy rád. Nicméně jsme se vzali a pořídili si dceru Evičku. Nežili jsme spolu, spíš vedle sebe. Ale kvůli dítěti jsme to vydrželi až do Eviččiny maturity. Rozchod i rozvod byl celkem přátelský a bezbolestný.

Dcera odešla studovat do zahraničí a já najednou byla zase sama. Bez jiskry a chuti do života. Ubíjející rutina, práce, domů, televize, mě opravdu zmáhala. Měla jsem pocit, že můj život skončil. Zase jsem stála před zrcadlem tlustá, neupravená. Chtěla jsem s tím něco dělat, ale už mi docházely síly.

Ufňukaná baba

Cítila jsem, že i  v práci už mě mají dost, ale nevěděla jsem, co s tím. Martina byla nová kolegyně, která u nás pracovala jen chvilku. Byla o pár let mladší a překvapilo mě, když mně jednou nabídla, abychom po práci šly na kafe.

Říkala jsem si, co si spolu budeme asi povídat. Ale nakonec to bylo velmi milé odpoledne. A naše kafíčka se stala postupně takovou tradicí. Jednou jsme nezůstaly jen u kafe, ale daly si i nějakou tu skleničku. Už vím, že skutečně platí, že ve víně je pravda.

Na rovinu

Martina se se mnou tehdy vůbec nepárala. Když jsem zase začala se svými dietami a tím, jak hrozně vypadám, rychle mě zarazila. Řekla, že to není vůbec to podstatné. Horší prý je, jak se chovám a jak s lidmi jednám.

Prý působím jako stará, zatrpklá ženská, se kterou nemá nikdo zájem se bavit. Pořád jsem nabručená a podmračená a vyzařuju negativní energii. O něčem takovém jsem slyšela poprvé. Ale ta slova přišla v pravou chvíli.

Užívám si života

Došlo mi konečně, že člověk na druhé působí mnohem víc tím, jaký je, než jak vypadá. Přestala jsem se na sebe zlobit za ty špeky kolem pasu i za ty vrásky a řídnoucí vlasy. Víc se směju a užívám si života. A okolí na to postupně reaguje.

Nejen, dnes už kamarádka, Martina, ale i další lidé se se mnou baví a už se mi nevyhýbají. Vykašlala jsem se na diety a kosmetické salony. S Martinou chodíme na jógu a také na dlouhé výšlapy. Možná že s sebou někdy vezmeme i mého nového přítele Oldřicha.

Radka Š. (57), Tábor