Nikdy jsme v loterii nesázeli, ale švagr byl pro tenhle způsob výdělku nadšený. Vylákal z nás peníze a výhru pak zatajil. Rozvedl se, utekl do světa a už jsme neviděli ani jeho, ani peníze.
Druhý manžel mé sestry se mi už od začátku příliš nezdál. Měla jsem z něj divný pocit. Jaromír byl nečitelný, koukal stranou, když jsem s ním mluvila, jeho řeči jsem příliš nerozuměla, jakoby sám nevěřil tomu, co říká…
Ale byl to nový muž mé sestry a já jsem to akceptovala. Její bývalý byl opilec, a my jsme si dost oddechli, když se ho zbavila. Oproti němu, je Jaromír vlastně výhra, říkala jsem si.
Soutěživý typ
Dva roky rozvedená Alice, moje sestra, byla zřejmě jako na trní, takže když ji požádal Jaromír o ruku, souhlasila nadšeně i přesto, že ho znala jen asi tři měsíce. To není vůbec žádná doba na to, aby se dva lidé poznali.
O svých pochybnostech jsem ale tehdy mlčela. Kdybych věděla, co je to za vykuka, tak bych sestru snad někam zavřela a zamkla. Jaromír byl takový… řekla bych akční, ale zároveň velký snílek.
Pořád mluvil o tom, jak přijde k velkému bohatství, i když jsme netušili, jak toho chce jako recepční v malém hotýlku docílit. Byl přesvědčený, že štěstěna na něj někde tam nahoře pamatuje a neustále sázel.
Byl soutěživý od přírody, ale ještě ke všemu, jak říkám, fantasta. Tvrdil, že vyhraje v loterii spoustu peněz, jenomže potřebuje kapitál.
Jeho řeči o tom, že má naprosto geniální rozpis, který zaručuje výhru, akorát je nutné vsadit mnoho tiketů najednou, jsem pouštěla z hlavy téměř okamžitě, vždyť kdyby to tak bylo, tak by Sazka přišla dávno na buben. Nakonec ale přesvědčil mého muže Rosťu, aby s ním do té akce šel.
Hubená výhra
Rostislav se nechal Jaromírem přesvědčit snadno. On je takový naivní. Ne že by byl hloupý, hloupého bych si nevzala. Vzala jsem si jej proto, že je hodný, ale tahle vlastnost asi souvisí i se zmíněnou naivitou.
Vsadili s Jaromírem několik tiketů a „vyhráli“ osm pátých a dvě čtvrtá pořadí a jednu hubenou třetí příčku. Byl to jen zlomek z kapitálu, který investovali.
Nepořádný muž
Tedy… on, jak se ukázalo, investoval jen můj muž, zatímco Jaromír mu nakukal, že on do toho dává své „know-how“, čili něco jako intelektuální investici, kterou měl být zmíněný rozpis.
Nějaké peníze zbyly, i když se neocitly na našem účtu, ale Jaromír si je nechal a tvrdil, že teď bude sázet pravidelně, zato už ne podle rozpisu. Vymysleli desetkrát šest čísel a ty měl Jaromír sázet každý týden.
Rosťa, kromě toho, že je hodný a důvěřivý, je také dosti nepořádný a laxní. Normální člověk by si ta čísla někam napsal a kontroloval by, zda ta kombinace nevyhrála.
Ale můj muž byl zřejmě přesvědčený, že mu jeho švagr jednou přinese pohádkovou sumu na stříbrném podnose. Švagr nám jenom jednoho dne slavnostně sdělil, že peníze došly a sázení končí. A že se rozvádí, protože je v manželství nesvůj. Myslela jsem, že si dělá legraci.
Chlubila se
Tedy ne s těmi penězi, to se dalo čekat, ale proč se po dvou letech chce rozvádět, když s mou sestrou tvořili celkem fajn pár? Všechno jsem se měla dozvědět teprve po osmi letech. Jeden můj známý potkal Jaromíra v jednom lyžařském středisku ve Švýcarsku.
Byl tam s nějakou mladou blondýnou, která byla ovšem natolik sdílná, že se chlubila nádherným rodinným domem, který si prý s Jaromírem postavili, jejich pěti auty a jachtou, kterou prý mají ukotvenou v přístavu ve Středozemním moři.
Můj známý, který o případu „Jaromír“ něco věděl, jelikož dříve jsem mu o jeho krátkém manželství s mou sestrou vyprávěla, měl z toho vyprávění oči navrch hlavy. Kde vzal ten bývalý recepční, nyní ovšem prý majitel hotýlku kdesi v zahraničí, tolik peněz?
Mnoho nocí jsem o tom pak sama přemýšlela a nakonec jsem došla k závěru, že v té loterii Jaromír vyhrál, ale nám to zatajil. Měli jsme vyhrát také – tedy můj Rosťa, který investoval naše peníze.
Bude pykat!
Ale Jaromír se prostě rozdělit nechtěl. A jelikož manžel zmíněná čísla poznamenaná neměl, jistotu jsme nikdy mít nemohli. Jen podezření. Ale podezření tak silné, že se jistotě vlastně velmi blíží.
Jak jinak by člověk, kterému chyběl kapitál, mohl přijít k takovému majetku? A jeho důvody k rozvodu? Prostě se jen potřeboval „zdejchnout s prachama“!
Trávili jsme pak s Rosťou a mou sestrou i jejím novým přítelem dlouhé večery debatami o tom, jak budeme reagovat. Nakonec jsme to nechali být, přestože Kamil, přítel mé sestry, byl hodně rozhořčený a chtěl najmout detektiva.
Ale sami jsme tušili, že důkazy proti Jaromírovi bychom asi nenašli. Jednoho krásného večera jsme si řekli, že už se o tom bavit nebudeme, na všechno zapomeneme a nebudeme si tím lotrem kazit život. Máme se všichni rádi, pracujeme a žijeme poctivě, tak co.
Jaromír si štěstí svým činem určitě nezajistil. Někde se na něj jistě vaří voda…
Zdena (62), Vyškov
