Když jsem se rozešla s Josefem, půl roku jsem nebyla schopná usnout bez zapnuté televize. Zničehonic mě přepadal pláč a připadala jsem si prázdná.

Naštěstí mám spoustu přátel, kteří mi tehdy hodně pomohli. Stále vymýšleli nové aktivity, abych neměla moc času na přemýšlení. Začala jsem také běhat, což mi pokaždé pročistilo hlavu a utřídilo myšlenky. Vrátila se mi sebedůvěra a klid v duši.

Ráda jsem chodila do barů a potkávala nové lidi. Naučila jsem se být samostatná a zažívala kupodivu klidné období. Děsila mě jen jedna věc. Nedokázala jsem si totiž představit, že si někdy někoho připustím blíž k tělu a odhalím mu své slabiny. Na všech mi něco vadilo.

Sympatický barman

Začala jsem omezovat večery v nočních klubech a raději chodila s kamarádkami na večeře do jedné restaurace, která byla vzdálená jen kousek od mého bytu. Pracoval tam hezký barman, který mě pokaždé dostával do kolen.

Před každou návštěvou jsem se několik hodin připravovala a moje nitro bylo plné očekávání. Nejvtipnější bylo, že on vůbec netušil, jak moc se mi líbí.

Povídali jsme si celou noc

Jeden letní páteční večer jsme seděli u stolu nejblíže baru, když nám přinesl několik alkoholických koktejlů na jeho účet. Slovo dalo slovo a my se domluvili, že až skončí, něco ještě podnikneme. O pár hodin později jsme seděli naproti sobě u stolu a mluvili.

Čekala jsem hodně, ale on moje představy překonal. Překvapil mě svou upřímností, otevřeností, názory a především věkem. Byl totiž o celé čtyři roky mladší než já! Nemohla jsem tomu uvěřit, vůbec na to nevypadal.

Večer jsme ukončili až ráno a byla to ta nejkrásnější noc v mém životě. Zažila jsem totiž jeden z těch polibků, které si chcete schovat na horší časy.

Byl to dokonalý džentlmen

Druhý den mi od něho přišla textová zpráva s pozváním na schůzku. Za pár hodin jsme už spolu seděli u čaje v romantické zastrčené kavárně.

Dozvěděla jsem se, že se před pár týdny rozešel s přítelkyní, a když jsem vyzvídala, proč mě oslovil až po půl roce, podivil se mojí nechápavosti. „Vždyť jsem zrovna s někým žil.

A i když to mezi námi nebylo moc dobré a už skoro rok jsme spolu normálně nemluvili, nemohl jsem se začít zajímat o někoho jiného i přesto, že ses mi tak moc líbila.“ Okouzlil mě. Kromě upřímnosti byl také veselý a až výjimečně pozorný.

Pomáhal mi z kabátu, přidržoval dveře a nesnesl představu, že za něho někdy něco zaplatím. Nejkrásnější chvíle jsem však zažívala, když seděl naproti mně a dlouze se na mě díval. Jeho pohled trval několik minut a vždy ho zakončil úsměvem a slovy: „Jsi krásná!“

Věk už neřeším

V jeho společnosti jsem si připadala tak výjimečně. Stále mě však pálila myšlenka na náš věkový rozdíl. „Jsem rád, že jsi starší. Líbí se mi to.

A jestli si myslíš, že nejsem připravený na vážný vztah, zjistíš to jedině tak, že to zkusíš.“ Jeho slova mě chlácholila tak moc a tak dlouho, až jsem věk přestala řešit. Ještě že jsem to udělala. Měsíc jsme se scházeli, ale oficiálně spolu nechodili.

Potřebovala jsem mu dát trošku času, aby po předešlém dlouhém vztahu věděl, jestli opravdu chce hned nový, nebo jestli nepotřebuje být ještě nějaký čas sám.

Oficiální vyznání lásky

Vídali jsme se každý den, já za ním chodila do práce, on mě doprovázel domů, snídali jsme spolu i večeřeli a já si v jeho společnosti připadala čím dál tím lépe. Jednou večer jsem tu nevyslovenou otázku musela říct nahlas: „Víš, Šimone, jak ty to teď máš?

Já jsem takhle šťastná, líbí se mi s tebou trávit čas, a pokud chceš, tak mi to ještě nějakou dobu bude stačit. Začínám ale cítit, že jsem zamilovaná. Ráda bych chtěla patřit k tobě.“ Zůstal stát a díval se na mě.

Přímo jsem viděla, jak mu hlavou letí myšlenky, jak se rozhoduje, co mi odpovědět: „Mám to stejně. A budu šťastný, když budeme spolu. Jsi nejúžasnější žena, jakou jsem kdy poznal. Byl bych blázen, kdybych si tě nechal utéct.“ Štěstím jsem se málem rozplakala.

Od té chvíle jsem se od něho nehnula ani na krok. Nebyla noc, kterou bych nestrávila s ním. Po půl roce vztahu jsme se rozhodli, že spolu budeme žít.

Měla jsem v něm všechno

Po pár týdnech hledání jsme konečně našli vysněný byt kousek od centra Prahy, kam jsme se téměř okamžitě nastěhovali. Byl maličký, měl jen dva pokoje, ale já bych s ním dokázala bydlet i pod mostem. Takovou oporu, jakou jsem měla v něm, jsem nikdy předtím nezažila.

Nejvíce šťastná

Vzali jsme se o tři roky později a dodnes nemůžu uvěřit, že ke mně patří takhle krásná bytost. Líbí se mi každý kousek jeho těla. Pokaždé si připadám, že se mi to musí jen zdát a jakmile se probudím, budu zase sama ve své posteli a on bude jen vzdušným zámkem.

Kdykoliv však ráno otevřu oči, leží vedle mě nebo ho slyším v kuchyni, jak připravuje čaj. Když se na něho dívám, vím, že spolu zestárneme.

Anna S. (50), Litvínov