Domů     Manžel ztratil pojem o čase
Manžel ztratil pojem o čase
4 minuty čtení

U manžela, který byl velký sportovec a akční člověk, se v sedmdesáti letech rozvinula Alzheimerova choroba.

Se svým mužem Honzou jsme spolu byli od studií. Oba jsme si zvolili pro život stavařinu, jen on byl o dva roky výš. V té době dělal sportovní gymnastiku, tak to byl kluk jako lusk. Byla to láska jako trám, a vlastně to byl jediný muž mého života.

Byli jsme rodina

Hned po škole jsme se vzali a za dva roky se nám narodil syn Michal. Sice jsme v té době ještě bydleli s rodiči, ale Honza projektoval pro jedno stavební družstvo, tak nám časem pořídil samostatné bydlení v menší bytovce.

Víkendy jsme od jara do podzimu trávili u vody. Žili jsme si vlastně vždy moc pěkně. Ne že by nikdy nebyly nějaké přeháňky, bez těch by to v lásce snad ani nešlo, ale vždy jsme dokázali najít společnou řeč i cestu.

Syn šel v našich šlépějích a stal se z něj úspěšný majitel architektonického ateliéru. Byli jsme moc pyšní. Až najednou, krátce po Honzových narozeninách, se na mě můj muž tak zvláštně podíval a ptá se: „Jano, kolik mi, prosím tě, je?“

Kolik mi je?

Myslela jsem, že si dělá legraci, tak jsem se zasmála a odpověděla: „No sedmdesát, přece!“ Jen si pobroukl a nic neřekl. Ale za chvíli se zeptal zase: „Kolik mi je, prosím tě, let?“ Když se mě zeptal počtvrté, odpověděla jsem:

„Asi sto!“ To byla konečně odpověď, kterou přijal. Dalších pár dní bylo ale zase úplně normálních. Jednou jsme se vraceli tramvají. Dostali jsme od známých fíkus benjamin, který jsem si raději nesla sama v náručí. Před stanicí říkám: „Pojď, Honzo, vystupujeme!“ a šla jsem se k východu.

Ztratil se mi

Jaké šílené zděšení mě čekalo, když jsem zjistila, že můj muž zůstal v tramvaji, která právě zavřela dveře a koukal někam do prázdna. Poklusem jsem se vydala na další zastávku. Tramvaj byla už dávno pryč a můj milovaný manžel bůhví kde.

Telefon měl vypnutý, asi si ho zapomněl dobít. Tak jsem došla na nejbližší policii a nahlásila, co se mi stalo, s tím, že můj muž má alzheimera. Už jsem o té diagnóze neměla pochyb. Tak dlouho mi

trvalo si přiznat, že svého manžela ztrácím. „Běžte domů, my se po něm podíváme a dáme vám vědět,“ řekli mi soucitně policisté.

Přivezla ho policie

Chvíli poté, co jsem domů dorazila úplně zničená, už před domem stavěli policisté. Našli ho během chvíle, jak bloudil po nákupním centru. Ještě večer jsme museli udělat rodinnou poradu, protože bylo jasné, že Honza už nemůže být sám ani chvíli.

Michal ihned kontaktoval domácí péči a kdoví co všechno. Nakonec jsem měla alespoň tři odpoledne volné, kdy jsem mohla odejít v klidu nakoupit nebo na babinec. Moc ráda jsem se chvíli viděla s kamarádkami z vejšky, se kterými jsem mohla normálně mluvit.

Honzův stav se ale stále zhoršoval. Jednoho dne dostal epileptický záchvat. Odvezla ho sanitka a nechali si ho tři dny v nemocnici na pozorování. Horší bylo, že se výrazně zhoršila i Honzova chůze. Doma jsme používali kolečkové křeslo.

Nakonec si člověk zvykne na vše, jen povídání s mým milovaným partnerem mi moc chybělo. Světlé chvilky měl jen zřídka. Většinou byl ve svém světě, i když se někdy zdálo, že se potutelně usmívá.

Vyčítala jsem si všechno

Také míval i velmi těžké chvíle, kdy chtěl někam jít sám, padal mi na zem, zlostně se po mně oháněl. To jsem pak vždy proplakala zbytek dne.

Kolikrát jsem neměla ani sílu ho zvednout, a když se to stalo v noci, protože se občas probudil a nevěděl, kde je, musela jsem to zvládnout sama. Když se jeho epileptické záchvaty zhoršily, musel znova do nemocnice na pozorování.

Dodnes si vyčítám, že se mi první dny ulevilo. Můj Honza se totiž z nemocnice už nevrátil. Napřed jsem si vyčítala, že zemřel, protože jsem byla ráda, že mám chvíli pro sebe.

Až náš syn mě uklidnil s tím, že víc jsem dělat nemohla, a přišel s nápadem, že když už jsem tak zběhlá v péči o lidi s touto chorobou, mohla bych chodit pomáhat těm, kteří jsou teprve na začátku té těžké cesty, která vždy končí v mlze.

Jana P. (72), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Země divů i relaxu – Albánie
nejsemsama.cz
Země divů i relaxu – Albánie
Průzračné moře, komfortní ubytování i služby, atmosféra historických uliček, ale i nádherná divoká příroda. A co je moc příjemné – všechno tu pořídíte mnohem levněji než v Česku. Albánie vás nadchne! Albánie už dávno není místem politických nepokojů. Proměnila se v bezpečnou oázu klidu, která nabízí vyžití jak pro vyznavače lenošení na pláži, tak pro milovníky divoké přírody a výšlapů s batohem na zádech.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém
tisicereceptu.cz
Chřestový krém
Chřest se do polévek či krémů hodí skvěle. Zkuste tento recept. Suroviny na 4 porce 400 g odřezků z chřestu (stonky, slupky) 8 stonků celého chřestu 80 g másla 2 lžíce mouky 1 l zeleninového
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
epochaplus.cz
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
Slavný filozof Platón věří, že každé dítě má právo na vzdělání. Do tří let má být s rodiči. Pak nastupuje do školy. Do dvaceti let se učí i sportuje. Následuje deset let filozofie. A nakonec, pokud má talent, může pomáhat řídit město. To ovšem platí pro muže. Platón (427–347 př. n. l.) chce, aby každý
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
21stoleti.cz
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
Všichni obratlovci disponují pánví, ale jen jediný druh ji využívá pro vzpřímenou chůzi po dvou končetinách, a tím je člověk. Příběh odlišného vývoje lidské pánve a bipedalismu se začíná psát před 5 m
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
historyplus.cz
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
Patří mezi sedm novodobých divů Ukrajiny. Řeč je o obřím černovickém areálu, za jehož vznikem stál slavný český architekt Josef Hlávka. Ten si na něm dal mimořádně záležet. Jeho stavební plány by při rozložení pokryly plochu fotbalového hřiště. S nesmírným zápalem rozkládá architekt Josef Hlávka (1831–1908) na stůl plány na stavbu velkolepé budovy. V kalendáři je březen
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
enigmaplus.cz
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
Jaká významná výročí ve světě záhad a událostí, které se dodnes nepodařilo objasnit, si připomínáme v září? EnigmaPlus.cz vám je představí! [gallery ids="158070,158071,158072"] 5. září 2013: UFO
Do manželství jsem se hrnout neměla
skutecnepribehy.cz
Do manželství jsem se hrnout neměla
Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům. S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě. Pořád jsem
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
iluxus.cz
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
Značka Tiffany & Co. dnes odhaluje novou kampaň, jež oslavuje exkluzivní a luxusní kolekci šperků inspirovanou Bird on the Rock, která bude uvedena na trh 2. září. Současnou podobu ikonického moti
Bršlice není jen plevel
epochalnisvet.cz
Bršlice není jen plevel
Máte-li alespoň malou zahrádku, pak víte, o jaké rostlině je řeč. Ano, je to ten téměř nevymýtitelný plevel s dlouhými oddenky, časem vykvétající do vysokých bílých květenství, s nímž už léta marně bojujete.   Ale co se na bršlici kozí nohu podívat trochu jiným pohledem? Uvidíte, že hned změníte názor. Je totiž nejen jedlá a
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
nasehvezdy.cz
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
V kuloárech se šušká, že herečka známá ze seriálu Ulice Veronika Čermák Macková (31) má novou lásku. Údajně jde o jejího letitého kamaráda, který ji vždycky platonicky miloval. Zřejmě tak nyní využi