Ani ve snu by mě nenapadlo, že by můj táta nebyl můj vlastní. Když se to dozvíte v pokročilém věku, je to šok, s nímž se těžko vyrovnává.
Táta. Když slyším tohle slovo, vybaví se mi vždycky jen jediný chlap na světě. Ten, který mě učil jezdit na bruslích, plavat, hrát ping- -pong. Ten, který mi foukal bolístky a vyprávěl před spaním pohádky. Byla jsem jeho princezna, mazlíček!
Máma mu vždycky s úsměvem říkala: „Hrozně ji rozmazluješ, je to prostě taková tatínkova holčička!“
Špatný výběr partnera
Když jsem byla malá, měli jsme spolu s tátou spoustu úžasných tajemství. V pubertě mi kryl záda, když jsem chodila na rande a jemu jsem pak brečela na rameni, když láska nevyšla. Blížila se mi třicítka a já si říkala, že teď je ten nejlepší čas založit rodinu.
Dcera Kristýnka přišla nečekaně. Kdybych si bývala partnera pořádně proklepla a dala si trochu načas… Můj vyvolený byl násoska a povaleč. Měl jen plnou pusu slibů. Všechno najednou leželo na mě, bez něho mi bylo líp.
Druhý pokus o založení rodiny taky skončil fiaskem. Vlítla jsem z bláta do louže.
Tajemství
Musela jsem se vybrečet na rameni kamarádce, která na tom byla podobně. Když jsem už jako samoživitelka se dvěma dětmi přijela za rodiči na víkend, byla tam zrovna teta Vilma z Prahy. Vídala jsem ji málo, protože hodně cestovala.
Rodičů domek na vsi a hlavně chlívek na dvoře jí nevoněly. Vylila jsem si ve slabé chvilce srdce i jí. Seděly jsme na zahradě a popíjely víno. Teta mi najednou povídá, že mám tu smůlu na chlapy v genech jako moje máma. Nechápala jsem, jak to myslí, vždyť můj táta je úžasný člověk.
Teta Vilma se jen ušklíbla a řekla, že nechápe, proč mi to máma neřekla. Můj táta prý není můj! Zůstala jsem na ni zírat. Ani jsem se s ní pořádně nerozloučila a když odjela, udeřila jsem na mámu. „Řekni, že to není pravda!“
Čekala jsem, že se takové hlouposti zasměje. Jenže ona naopak zvážněla. A pak řekla, že mi musí to tajemství povědět, když to Vilma vyslepičila. V mých téměř čtyřiceti letech mi tak odkryla pravdu, kterou jsem vědět nemusela.
Že si během manželství s tátou našla jiného, kvůli kterému se málem rozvedla. Už podala žádost o rozvod, když se na poslední chvíli ukázalo, že je ten chlápek ženatý a s mámou to vážně nemyslel.
Štěstí nezničila
Vrátila se s prosíkem k manželovi a dítě – mě – si nechali. Nevěděl o tom nikdo, jen teta Vilma, matčina sestra. Táta s mámou se pokoušeli o další dítě, ale to nevyšlo. Táta byl neplodný. Nakonec byli rádi, že mě mají.
Milovali mě, táta se o mě skvěle staral, tak proč to musela teta Vilma říct? Záviděla nám snad štěstí? Že se máme rádi? Nikdy jsem nepochopila, proč mi to tajemství řekla. I tak manžela mé matky beru jako tátu. Že se na nás nevykašlal. Na holčičku, o které věděl, že není jeho.
Objala jsem ho tehdy, když se to provalilo, a řekla: „Mám tě moc ráda, táto.“ Viděla jsem, jak moc je rád. A u toho už taky zůstalo. Rodiče jsou stále naživu a máme pořád krásný vztah.
Teta Vilma už k nám nejezdí, sedí doma v Praze sama, její děti se odstěhovaly do ciziny.
Mirka (61), Strakonice
