Příbuzné si nevybereme, je to sázka do loterie, kde ale pomyslnou kostkou házel někdo za nás. Mně v případě sestry zrovna „šestka“ nepadla.
Sourozenec, to je vlastně jeden z našich nejbližších lidí, jestliže se mnou souhlasíte, že máma a táta jsou nejvíc. Mám sestru. Vždycky jsem ji měla ráda a mám ji ráda i teď, poté, co bilancuji ten smutný výčet všech křivd, které jsem od ní musela snést.
Narodila se dřív než já, a když já jsem přišla na svět, nesla to nelibě. Pozornost rodičů se začala upínat na mě a Jituška tím nedostatkem zájmu trpěla.
Já už si na to nepamatuji, ale prý, když se nikdo nedíval, mě třeba potají kousla do ruky, nebo do nohy a než jsem se stačila rozeřvat, utekla a schovala se.
Pořád škodila
Dělala mi různé naschvály, z nichž většinu jsem zapomněla, ale třeba na tu strašně přesolenou krupicovou kaši, kam Jitka zamíchala snad celou slánku, na tu si vzpomínám.
To byly takové drobné zlomyslnosti, za které rodiče Jitku samozřejmě plísnili, ale nebili ji, tělesné tresty se u nás nepraktikovaly, máma s tátou byli vždycky laskaví. Tím spíš je mi divné, že se do naší rodiny narodil takový rarášek jako Jitka.
To, že jsem se dobře učila, bylo sestře trnem v oku, dělala všechno pro to, abych si svůj prospěch zhoršila. Třeba mi schovávala sešity, kde jsem měla napsané úkoly, a já jsem pak dostala poznámku, že jsem domácí cvičení nesplnila.
Nebo mi přestřihla gumu u trenýrek na tělocvik. A tak dále a dále. Nejhorší to ovšem bylo v pubertě. Ségra musela mít kluka samozřejmě první a pak jich v rychlém sledu vystřídala několik. Já jsem se zamilovala do Radima, moc hodného kluka.
Pomluvy
To jsem byla v prváku na střední a on byl, co čert nechtěl, ségry spolužák. Chodili jsme spolu asi tři měsíce a začalo mi být divné, že je Radim najednou takový zaražený, nemluvný.
Dalo mi to práci, ale vytáhla jsem z něj, že mu sestra na mě prozradila několik informací, které mu nejdou z hlavy. Udělala ze mě zlodějku a podvodnici. Tehdy jsem se rozbrečela a na sestru jsem doma uhodila.
Jaký měla důvod mě takhle očerňovat v očích mé lásky? „Máš to všechno moc snadný, holubičko,“ usmála se na mě křečovitě. „Jsi krásná a kluci jsou z tebe paf. Já ti v nich udělám takovou malou čistku,“ dodala. Nechápala jsem.
„Proč mi ubližuješ?“ ptala jsem se se slzami v očích. Místo odpovědi za sebou práskla dveřmi. Navzdory všem jejím úkladům jsem se nakonec vdala a s Radimem jsme vychovali tři děti. Jitka zůstala bezdětná a po třech rychlých rozvodech i bez partnera.
Zahořkla ještě víc a v tu chvíli se její negativní energie obrátila směrem k rodičům. Začala jim vyčítat všechno možné, ale hlavně to, že prý měli vždycky raději mě než ji a řešila se vždy jen budoucnost moje, nikoli její.
Táta nic neřešil
A máma s tátou jí trpělivě vysvětlovali, že ji měli a mají stejně rádi jako mě. Jako věřící ostatně skoro až úzkostlivě dbali na to, aby byli ke všem spravedliví.
Tehdy jsem o téhle aktivitě mé sestry nic netušila, rodiče mě tím nechtěli zatěžovat, na což dbal především táta. Spory neměl rád a nerad cokoli nepříjemného řešil.
Zůstalo jen u jeho trpělivého domlouvání Jitce, která si u jeho křesla, kde trávil poslední roky života stižen silnou artrózou, vylévala své srdce plné hořkosti a jedu.
Jsem přesvědčená, že právě tyhle nekonečné monology plné výčitek z Jitčiny strany se zásadní měrou podepsaly pod zhoršování zdravotního stavu tatínka.
Jenomže já jsem tomu tehdy zabránit nemohla, o všem věděla jen maminka, ale ta měla přísně nařízeno o ničem nemluvit.
Nevydržel to
Všechno mi pověděla až po tatínkově náhlém skonu. Dostal mrtvici krátce po jedné z dlouhých návštěv mé sestry. Zda ho něco zcela zásadního rozčílilo, to už nevím, to si vzal s sebou do hrobu. Myslím ale, že to bylo zřejmě něco ohledně mého vztahu k rodičům.
To, co jsem se o sobě nedávno dozvěděla od mámy, mě v tom jen utvrdilo. Jednou, to už byl náš táta dva roky v nebi, jsem přišla zase za mámou na návštěvu a našla ji uplakanou. Usedavě štkala a vzlykala a nebyla k utišení.
„Viď, že to není pravda,“ řekla mi pak konečně mezi vzlyky. Dívala jsem se na ni a čekala. „Prý mě chceš dát do domova důchodců, abyste s Radimem mohli ten náš starý byt prodat nějakým úplně cizím lidem,“ vzlykala. Nevěřila jsem svým uším, ale poslouchala dál.
Konečně smír
Dozvěděla jsem se o sobě, že mám na majetek po rodičích políčeno díky dokonale vypracovanému plánu. Musela jsem mámě trpělivě vysvětlovat, že je všechno jinak.
Ale tentokrát jsem to vzala zeširoka a mluvila skoro celý večer o všech křivdách, které mi sestra prováděla. Nic jsem tentokrát netajila, měla jsem všeho akorát dost. Museli jsme pak absolvovat ještě jedno sezení, na kterém měla hlavní roli Jitka.
S mámou jsme se do ní pustily obě. „Jestli nechceš za své hříchy skončit v pekle, kaj se a zpytuj svědomí,“uzavřela ho pak naše máma, které se očividně ulevilo. Sestra se pak skutečně změnila, v což už jsem ani nedoufala. Jsem moc ráda, protože sourozenci se nenávidět nesmějí.
Marie (57), Třebíč
