Delší dobu jsem žila jako ve zlém snu. Už jsem si myslela, že to všechno vzdám. Pak jsem ale naštěstí šla kolem jedné cestovní kanceláře.

Mám nejvyšší čas. Za chvíli mě totiž vyzvednou Maruška s Jarouškem. Jedeme k nim do Jizerek na chaloupku. Cestou ještě nabereme Zdeňka. Přijet by měli i Novákovi. Tedy Věruška s Pepíkem. A pak dorazí jistě také Evžen i se svojí kytarou. Na to se všichni moc těšíme, protože hraje opravdu skvěle.

Znala jsem jen rodinu

Ještě před dvaceti lety byl můj život úplně jiný. Dorůstaly mi děti, manžel sice nebyl žádný dokonalý muž, ale já ho měla stále ráda. Žila jsem jen pro rodinu.

Dlouhá léta jsme všechno dělali společně a mě ani nenapadlo, že bych mohla mít nějaké vlastní koníčky nebo kamarádky. Přitom bývaly doby, kdy jsem dělala sport, chodila na kulturu a měla spousty kamarádů. Pak přišla těžká rána a šok.

Manžel mi jednoho krásného dne oznámil, že má milenku, se kterou by ale do budoucna chtěl žít.

Rozvod vše zničil

Řekl to naprosto klidně, ale velmi rezolutně a rozhodně. Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit. Jak dlouho už mě takto dokázal podvádět, aniž bych si toho všimla? Tvrdil mi, že dva roky.

A ještě potupnější na tom bylo, že si našel ženskou ještě o pár let starší, než jsem byla já. Nemělo cenu něco slepovat. Rozvedli jsme se.

Nikdo mě nemá rád

První měsíce po odchodu manžela jsem byla sice velice zraněná, nešťastná a zoufalá. Měla jsem ale ještě doma obě děti, které mě držely nad vodou. Ale ony brzy dostudovaly a logicky vylétly z hnízda. Stal se ze mě neskutečný morous.

Dospěla jsem k závěru, že mě nikdo nemá rád a každý mi svým způsobem ubližuje. V zaměstnání se mně kvůli tomu lidé vyhýbali. Už mě opravdu nic nebavilo. Navíc jsem dostala výpověď, těsně před důchodem. To byla poslední kapka.

Nic nemělo smysl

Do důchodu jsem to dotáhla na úřadu práce. Najednou jsem měla před sebou neskutečně dlouhých 24 hodin a nevěděla jsem, co si s nimi počít. Seděla jsem před televizí, pojídala salámy a brambůrky.

Vařit si pořádné jídlo pro sebe mě vůbec nebavilo, a tak jsem nevařila. Ale pořádně jsem ztloustla.

Jen se hrozili

Moji známí, a především moje děti, se děsili, jak to žiju. Dcera se zlobila, že o sebe nedbám. Vždy jsme se nakonec pohádaly. Náhodou mi do oka padl letáček na zájezd na Sicílii. Teprve tehdy jsem si všimla, že hned vedle mého domu je cestovní kancelář.

Sicílie! Najednou jsem zatoužila něco ve svém životě změnit.

Syn mě podpořil

Mělo to jediný háček, neměla jsem s kým jet. A příplatek za samostatný pokoj byl pro mě neúnosně vysoký. Syn ani na chvíli nezaváhal a prohlásil, že mi ten rozdíl v ceně zaplatí. Jen ať prý hlavně jedu.

Vyřídil se mnou všechny formality, vybral mi cestovní připojištění a dovezl mě k autobusu. Asi měl strach, abych si to na poslední chvíli nerozmyslela a z autobusu nevystoupila.

Na tykačku

Seděla jsem sama na dvousedadle. Jinak tam byly manželské páry nebo skupinky přátel. Připadala jsem si najednou zoufale opuštěná uprostřed lidí. „Nedáte si také?“ Někdo mi zezadu podával lahev něčeho ostřejšího. Chtěla jsem odmítnout, ale něco mě zadrželo.

Vzala jsem lahev a pořádně si přihnula. „Jsem Marie, můžeme si tykat?“ Sympatická blondýna zhruba v mém věku se na mě zeširoka usmála a podala mi ruku. Tak vzniklo naše přátelství. S ní i s jejím mužem.

Z Prahy jsem odjížděla osamocená, ale než jsem dojela do Palerma, měla jsem najednou kopu dobrých kamarádů. Díky nim jsem poznala, že život má stále ještě smysl.

Marta V. (65), Příbram