Domů     Navždy budeme patřit k sobě
Navždy budeme patřit k sobě
5 minut čtení

Prožili jsme spolu spoustu krásných roků, které se nedaly jen tak zahodit. Naštěstí si to včas uvědomil i můj manžel Jakub.

Byla jsem přesvědčená o tom, že jsme šťastní a že je všechno v pořádku. Žili jsme s Jakubem už mnoho let ve spokojeném manželství. Netrápily nás žádné problémy. Nehádali jsme se. Byli jsme spokojení, zajištění. Alespoň já jsem si to tedy myslela.

Vůbec jsem netušila, co bude Jakub chtít, když mi jednoho dne řekl, že si chce o něčem promluvit.

Tohle jsem opravdu nečekala

Naše jediné dítě, syn Tomáš, žil už nějakou dobu mimo domov, s přítelkyní bydleli v pronajatém bytě v Praze. Nelámala jsem si proto hlavu s tím, čeho by se rozhovor mohl týkat. Myslela jsem si, že půjde jen o nějakou banalitu.

Manžel mi však bez dalších dlouhých úvodů řekl, že se chce rozejít, protože si přeje žít sám. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Připadalo mi to jako nějaký vtip. Zeptala jsem se Jakuba, jestli to myslí opravdu vážně.

První, co mě napadlo, byla samozřejmě nějaká jiná žena v jeho životě. To mi ale Jakub hned vyvrátil. Řekl, že je mi vděčný za ty roky, které jsme spolu prožili, ale že se chce prostě jen podívat na život z jiné stránky.

Netrvá prý na rozvodu, prostě se jen odstěhuje a synovi to pak nějak vysvětlí sám.

Byl rozhodnutý

Byl to pro mě takový šok, že jsem dál už jenom mlčela a nebyla schopna cokoliv říct nebo udělat. Až po několika minutách jsem se trochu vzpamatovala. Chvějícím se hlasem jsem pak Jakubovi řekla, že jeho postoj sice nechápu, ale že mu nebudu v ničem bránit.

Odpověděl, že to bude těžké pro nás pro oba, ale on o tom prý dlouho přemýšlel a je rozhodnutý. Dál už jsme to neprobírali, jako by ani nešlo o zásadní a zlomový zvrat v našich životech.

Vnitřní hlas se mi smál

Snažila jsem se nepropadat panice a nepřemýšlet o tom, co má manžel v plánu. Hlavou mi však vířily všelijaké myšlenky a otázky a vnitřní hlas se mi vysmíval, že budu na stará kolena sama a celé moje manželství nemělo smysl.

Já jsem se ale naučila s nepříjemnými věcmi bojovat, a tak jsem tomuto hlasu nepodléhala.

V hlavě se mi rodil plán

Mezi mě a Jakuba se od té chvíle vkradly rozpaky, napětí a trochu i chlad. Přesto jsem se ještě zdaleka nevzdala. To jsem neměla v povaze. Vždycky jsem bojovala za věci, které jsem chtěla, a ani v tomto případě tomu nebylo jinak.

Snažila jsem se pochopit manželovy pohnutky. Bylo mi jasné, že nejde o jednorázovou a zbrklou záležitost. Připadalo mi však nesmyslné, že takhle může končit životní vztah dvou lidí, kteří toho spolu tolik prožili.

Poslední výlet

Za několik dní jsem proto Jakubovi navrhla, abychom se spolu rozloučili nějakým pěkným způsobem. Mohli bychom si třeba udělat výlet někam, kde nám spolu bylo hezky, a zkusit tak na chvíli vrátit čas.

Doufala jsem, že Jakub bude souhlasit, a on po krátké úvaze skutečně přikývl. Výlet „na rozloučenou“ jsme naplánovali na nadcházející víkend. Vyjeli jsme v sobotu ráno na jedno místo, se kterým nás pojily nádherné vzpomínky.

Už od počátku cesty mi v hlavě tepalo jediné slůvko: naposledy. Stále jsem si nechtěla připustit, že by ode mě Jakub skutečně odešel, ale rozum se již začínal s tímto faktem smiřovat.

Život přece nekončí, opakovala jsem si stále dokola a zároveň jsem se utěšovala tím, že můj osudový muž se vlastně ani nechce rozvést. Možná jen potřebuje odstup, nějaký čas a odpočinek. Přesto je ale možné, že tento víkend je posledním krásným zážitkem nás obou.

Osudový okamžik

V deset hodin dopoledne jsme stáli na jedné krásné vyhlídce do kraje. Připadala jsem si, jako by se skutečně vrátil čas. Viděla jsem sebe a Jakuba ještě za svobodna, před mnoha a mnoha lety. Snad to viděl v duchu také.

Možná mu v tu chvíli došlo, že se prostě rozejít nemůžeme a ta touha po změně je jen pošetilou snahou utéci stereotypu života. Každopádně, když mě vzal za ruku a podívali jsme se jeden druhému do očí, vnímala jsem, že své rozhodnutí odložil nebo změnil.

Patříme k sobě

To slůvko „naposledy“ náhle zmizelo z mé hlavy. Stejně tak i všechny otázky a pochybnosti o mé, teď už zase naší budoucnosti.

Nemuseli jsme si říct ani slovo a věděli jsme to přesto oba – že patříme k sobě a budeme k sobě patřit i nadále, až do konce našich dnů. Více než pětadvacet společně prožitých let se prostě nedá nahradit žádným krokem do neznáma.

Naše manželství pokračuje

O svém odchodu se od té doby Jakub už nikdy nezmínil, a ani já jsem se ho na nic v tomhle směru už neptala. Naše manželství pokračuje už další roky dál, jako by se nic nestalo. A ono se vlastně skutečně nic nestalo. Jen jsme si asi potřebovali něco uvědomit.

Jarmila S. (57), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může