Domů     Vlastní máma mi celý život lhala
Vlastní máma mi celý život lhala
3 minuty čtení

Můj táta byl úplně jiný, než máma tvrdila. Vylíčila ho jako nějakého padoucha, ale to nebyla pravda. Táta mě měl rád.

Rodiče se rozvedli, když jsem byla ještě malá. Příliš jsem si na tátu nepamatovala, nevídali jsme se, zmizel někam na Slovensko, pak zřejmě ještě dál. Máma na něj nadávala, co mně paměť sahá. „Ani pohled ti nepošle,“ naříkala.

„Ani dárek k narozeninám. To že je táta? Jako bys ani žádného neměla.“ Bylo mi z toho smutno. Ale zvykla jsem si, nic jiného mi totiž nezbývalo. Máma se podruhé nevdala, ani si nikoho nenašla, říkala, že mužům nevěří. „Ti mizerové!“ naříkala.

Když zemřela, zanechala mě na světě s přesvědčením, že můj otec byl bezcharakterní bídák, který si nezaslouží ani vzpomínku. Jenomže ono to bylo trošku jinak. Vycházelo to najevo postupně, pomalu. Třeba při vyklízení sklepa.

V lepenkové krabici, která se rozpačitě krčila vzadu v koutě pod hromadou jiných zaprášených krámů, jsem našla pohlednice k Vánocům i balíčky s dárečky k narozeninám. Všechno určené mně, od táty.

Dopis od tety

Žila jsem osamoceně, nevdala jsem se, z té hrstky mužů, co se kolem mě v mládí točila, se skutečně vyklubali přesně takoví bezcharakterní bídáci, o jakých mluvila máma.

Nevěřila jsem, že jsou takoví všichni, jen jsem prostě měla smůlu, že se na mě lepily všelijaké existence.

Jednou jsem našla ve schránce dopis od tety, tátovy sestry. Nestýkaly jsme se, proto jsem se divila, co mi asi chce. Psala, že táta zemřel a že by uvítala, kdybych se jako jeho jediná dcera dostavila na pohřeb.

A tak jsem jela navždy se rozloučit s člověkem, který byl můj nejbližší, a já ho vlastně neznala. Bylo to nepopsatelně smutné. Po obřadu následovala smuteční hostina u tety, ani tu jsem skoro neznala. Rozplakala jsem se. Mám zpackaný život.

„Táta byl trochu jiný, než ti nejspíš tvrdila máma,“ vzala si slovo teta, celá uplakaná. „Máma byla trošku generál, špatně se mu s ní žilo. Když ji opustil, nechtěla mu tě půjčovat. To ho zdrtilo, měl tě moc rád. Radši odjel daleko, co nejdál, aby na tebe nemusel tolik myslet.“

Na lepší život

Zírala jsem na ni jako na zjevení. Takže táta byl úplně jiný, než jak mi ho máma vylíčila. „Panebože, teto,“ zajíkla jsem se, „žila jsem ve lži. To je hrůza! Mám život úplně rozpadlý na kousky.“ Teta se jen usmála a zavrtěla hlavou. U notáře se zjistilo, že mi táta odkázal hromadu peněz.

Na lepší život, stálo psáno v dopise, který přiložil. Budete se divit, ale mně se díky té částce podařilo postavit dům i zasadit strom. I syn se mi narodil. A jeho táta naštěstí žádný bídák není, stará se o nás všechny dodnes.

Eliška (65), Žďár nad Sázavou

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.