Dobré síly z jiného světa nám pomáhají v jednoduchých i složitých situacích. Strážného anděla jsem měla už od dětství!
Jako malá dívenka jsem si vymyslela svého ochránce. Měl podobu krásného, vznešeného anděla a já si s ním často povídala ve chvílích, kdy jsem cítila smutek nebo jsem nevěděla, jak dál.
Bylo to moje tajemství
Svěřovala jsem se mu se svým holčičím trápením a vždy mi připadalo, že mě anděl poslouchá a skutečně odpovídá. Později jsem zjistila, že to tak skutečně bylo! Děti mívají své imaginární přátele, ale většinou je před dospělými tají.
Já bych o andělu nikdy neřekla rodičům ani staršímu bratrovi. Bylo mi jasné, jak by se na mě tenkrát dívali. Bratr by mě měl jistě za bláznivou malou holku a smál by se mi. A rodiče? Ti by se nejspíše strachovali o moje duševní zdraví.
Měl podobu blonďatého chlapce
Sama jsem v anděla věřila vlastně tak napůl, nikdy jsem si nebyla úplně jistá, nakolik je opravdový. Hledala jsem prostě jen jistotu, že všechno bude v mém životě v pořádku. Přesně jsem věděla, jak můj anděl vypadá.
Byl to blonďatý, jemný chlapec s milým úsměvem. V době dospívání jsem pak měla jiné starosti a anděl se nějak z mojí mysli vytratil. Pak mi ale několikrát vstoupil do života.
Dobře mi poradil
Nejdříve mi zachránil vztah, na kterém mi opravdu hodně moc záleželo. Chodila jsem tehdy už na vysokou školu. Dala jsem si rande s jedním mladíkem, který se mi líbil a o kterého jsem opravdu stála. Přišla jsem na místo schůzky dokonce skoro o čtvrt hodiny dříve.
Můj vyvolený nakonec přišel
V domluvený čas se ale mladík neobjevil, ani po dalších deseti minutách. Tenkrát ještě nebyly mobily, aby mi poslal zprávu. V duchu jsem se modlila, aby můj vyvolený přišel. V tu chvíli jsem spatřila svého anděla strážného.
Ujistil mě, že mám ještě pět minut počkat a vše bude v pořádku. Opravdu to tak dopadlo, toho mladíka totiž zdržel provoz na silnici.
Kamarádka stále nikde
Prožila jsem tak krásnou první lásku, která skončila po dvou letech. Vzala jsem si nakonec jiného nápadníka. Na svatbu mi krásně vyšlo počasí, drama ale nastalo ve chvíli, kdy se nedostavila moje nejlepší kamarádka.
S tou jsme se už kdysi dohodly, že si navzájem půjdeme svědčit. Všichni čekali jen na ni. Vzpomněla jsem si, jak jsem tehdy čekala na toho mladíka, a v duchu oslovila svého anděla. Skutečně se objevil.
Zachránil mi život
Viděla jsem ho pouze já. Řekl, že za čtvrt hodiny kamarádka přijde – a vážně to stihla pár minut před obřadem, takže všechno dopadlo podle plánů a představ. Za několik let mě jednoho zimního dne anděl zachránil před těžkým zraněním.
Během chůze po ulici mě varoval, ať přejdu na druhou stranu. Udělala jsem to. Chvíli poté jsem spatřila, jak na původní stranu chodníku dopadla ze střechy obrovská halda sněhu. Nejspíš bych byla na místě mrtvá.
To už jsem věřila, že mě můj strážný anděl z dětství bude provázet po celý život.
Sama v moři
Uběhlo několik let. A pak jsme s manželem odjeli do jedné exotické země, kde jsme měli oslavit stříbrnou svatbu. Všechno bylo báječné. Užívali jsme si teplé moře a krásné počasí. Koupat jsme se chodili do takové téměř opuštěné zátoky.
Jednoho dne jsem tam šla sama. Podcenila jsem však sílu oceánu, spodní proud mě začal odtahovat od břehu. Zpanikařila jsem, tím spíš, že jsem se napila slané vody.
Už jsem se loučila se životem
Snažila jsem se co nejrychleji dostat zpátky, ale nešlo to. Kolem nebyl nikdo, kdo by mě mohl zachránit. Nemělo tedy ani žádný smysl křičet o pomoc. V duchu jsem se začala loučit se životem. Rychle mi docházely síly.
V tu chvíli jsem si opět vzpomněla na svého anděla a úpěnlivě ho prosila o přežití. Jasně jsem slyšela, jak říká, abych se uklidnila a plavala podél břehu, pak že najdu místo, kde se budu moci vrátit.
Sebrala jsem poslední zbytky vůle a energie a zachovala se tak, jak anděl říkal.
Vyčerpaná jsem ležela na pláži
Dopadlo to díky bohu dobře. Po pár metrech jsem cítila, že už mě vlny netáhnou zpátky a za chviličku jsem nohama dosáhla na písčité dno. Z posledních sil jsem se doplazila na pláž, kde jsem pak dlouho ležela úplně vyčerpaná.
Našel mě tam o hodinu později manžel, který o mě začal mít strach, protože jsem se dlouho nevracela.
Věřím, že mi i v budoucnu pomůže
Manželovi jsem o svém zážitku řekla, ale vynechala jsem pochopitelně tu část s andělem. Jistě by mi nevěřil nebo mi říkal, že už jsem nejspíš vysílením blouznila. Dostala jsem od něj trochu vyhubováno, že jsem byla tak lehkomyslná, to mi ale nevadilo.
Byla jsem šťastná, že jsem naživu. K této události došlo před dvanácti lety. Od té doby jsem svého anděla strážného o žádnou pomoc prosit nemusela a pevně doufám, že situací, ve kterých budu potřebovat jeho pomoc, už moc nenastane.
Marcela V. (64), Klatovy
