Domů     Jak jsem byl řidičem pohřebního vozu
Jak jsem byl řidičem pohřebního vozu
3 minuty čtení

Tu práci jsem nevykonával dlouho. Najednou se mi začaly dít podivné věci. Cítil jsem dopředu, že se blíží smrt…

Jel jsem ten den pomalu a opatrně. „Pozor, cyklista!“ vykřikl můj spolujezdec. „To by bylo stylový! Černí havrani přejeli nebohého cyklistu!“ dodal jsem s vtipem a pro klid mého spolujezdce jsem uhánějícího cyklistu objel dalekým obloukem.

Naše černá dodávka se zlatým orámováním dveří a průhlednou zadní kapotou byla vždy pochmurným zjevem v ulicích. Pracoval jsem u pohřební služby, vozil jsme ten nejponuřejší „náklad“.

Cyklista zemře…

Cyklista patřil k těm, kterým se říká „sváteční jezdci.“ Byl to jeden z těch, co čekali na hezké počasí, aby si oblékli imitace závodních dresů a pak všem na odiv ukázali kolo za padesát tisíc.

Cyklistu jsme si mohli v klidu prohlédnout, chvíli jel z kopce stejnou rychlostí jako my.

A právě tehdy se to stalo. Najednou jsem měl pocit, že mám zpocené ruce. Jako by se přilepily k volantu a nemohly se od něj odtrhnout. Pot se mi řinul z čela a jeho kapky byly jako ledové krystalky zmrzlých, sněhových vloček.

Cítil jsem po těle zvláštní vibrace. Otřel jsem si obličej, ale pot se řinul dál. Byl jako studená sprcha, která mi padala z vlasů na tváře. „Stalo se něco, jsi bledý jako stěna?“ ptal se kolega a s údivem si mě prohlížel. „Ten cyklista bude mrtvý!“ vydechl jsem.

Moje ruce, držící křečovitě volant, se mi chvěly, vůbec jsem je neovládal „Jednou budeme všichni mrtví – už ti z těch mrtvých haraší!“ zasmál se kolega. Cyklista uhnul na nejbližší křižovatce a my jsme jeli dál. Po chvíli se mi udělalo lépe.

To je on!

Vraceli jsme se stejnou trasou zpátky. Vezli jsme mrtvou ženu na oddělení patologie. Utopila se. „Něco se děje, zastav!“ zvolal kolega a já dupl na brzdu. Před námi byla kolona aut. Něco se stalo na silnici. Jedno auto bylo nepresováno do svodidel.

Druhý dopravní prostředek, kterým bylo kolo, ležel pokroucený opodál. Projížděli jsme kolem nehody v okamžiku, kdy lékaři přestali s resuscitací. Spatřil jsem barevný pruhovaný trikot cyklisty, kterého jsme před hodinou předjížděli.

„To je on!“ zašeptal jsem a vzpomněl si na své podivné pocity při jeho předjíždění. To samé se mi přihodilo o dva dny později. Stál jsem s autem před přechodem pro chodce, přes který přecházel postarší muž. Z čela mi začal kapat pot a ruce se chvěly… „On zemře,“ zašeptal jsem.

Po pár hodinách, kdy jsme jeli kolem, jsme ho spatřili ležet vedle přechodu. Byl přikrytý plachtou a vedle něj ležela hůl se slonovinovou rukojetí. Přesně taková, jakou měl, když přecházel přechod a probudil ve mně ty pocity. O den později se ten pocit dostavil znovu.

Bylo to naposledy

Zneklidněl jsem. Právě v tom nastoupil můj kolega a se spokojeným výrazem za sebou přivřel dveře. Kousek jsme popojeli, když křiknul, abych zastavil. Něco mu prý vypadlo z auta, když měl za jízdy vystrčenou ruku z okýnka. Zastavil jsem.

Můj kolega vystoupil na vozovku – a ve stejném okamžiku kolem nás projíždělo nákladní auto… To bylo naposled, kdy jsem viděl parťáka živého a také naposledy, co jsem měl ten příšerný pocit. Jen se děsím chvíle, až se zase dostaví, už vím, co to znamená. Někdo zemře.

Petr (55), Pardubice

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.