Domů     Takovou báječnou tchyni by chtěl každý
Takovou báječnou tchyni by chtěl každý
3 minuty čtení

Zásadně nevyprávím jedovaté vtipy o tchyních. Mnohé z nich si to chudinky vůbec nezaslouží, ta moje tedy určitě ne.

O tchyních se vyprávějí jízlivé vtipy a hrůzostrašné příběhy. Mnohé z nich se cítí ukřivděné. Právem. Vím o tom své. S budoucím manželem jsem se seznámila, když byl na dva roky na vojně daleko od domova.

Vojáci chodili tancovat do kulturáku. Z vojny domů si kromě kufru přivezl i mě, v sedmém měsíci těhotenství. Živě si vybavuji, jak zazvonil na nízký baráček a nic netušící matce pravil: „Maminko, to je Stáňa. My se musíme vzít. Jo a nemáme kde bydlet.“

Jen zalapala po dechu. Po zhruba třech vteřinách, které potřebovala, aby se vzpamatovala, mi podala ruku a povídá: „No tak tě tady vítáme. Pojď dál. Ubytujeme tě u Vaška v pokoji. Přece tě nevyženeme na mráz, když čekáš naše vnouče.“

Dobrá víla

Bydleli jsme u Vaškových rodičů osm let, s námi naše děti, nejdřív se narodila Ivetka, pak Honzík. Nepamatuji se, že by se za tu dobu tchyně někdy zamračila nebo zvýšila hlas. Byla mým andělem z nebes, dobrou vílou.

„Jestli chceš umět vařit, naučím tě to. Jestli nechceš, nebudu tě nutit,“ pověděla mi v prvních dnech společného soužití. O vaření, domácích pracích či péči o dítě jsem nevěděla ani to nejmenší, bylo mi sotva osmnáct.

Všechno mě naučila, chválila mě při tom, jak jsem šikovná, i když to nebyla pravda. Těch připálených hrnců, co pak musela vší silou drhnout! V pračce jsem jí jednou obarvila nejoblíbenější halenky, všechny vytáhla sakumprásk růžové.

Zrovna barva, kterou nikdy nenosila. Jen mávla rukou. Když jsem poprvé s obrovskou pompou pro všechny uvařila nedělní oběd a byla na to pyšná, nežral ho ani pes, a že nebyl rozmazlený. Namazala všem chleby máslem a smáli jsme se tomu ještě za další rok.

Ani ve snu

Zčistajasna, ani nevím, jak se to stalo, jsem jí začala říkat mami. Dojalo to i Vaška, což byl drsný chlap, pracoval v lese. Mě vychovala babička, máma umřela, když jsem byla dítě, najednou jsem měla novou, což by mě bývalo ani ve snu nenapadlo.

Po osmi letech soužití s tchyní a tchánem, který byl taky dobrák, jsme dostali klíče od družstevního bytu. Oplakala jsem to, od té laskavé ženské se mi namouduši nikam nechtělo. Dětem taky ne, na babičku si zvykly a zbožňovaly ji.

Bohužel zemřela předčasně, to bylo pro nás všechny velké neštěstí. Když už ležela na smrtelné posteli, vzala jsem ji za ruku a pošeptala jí, že je ta nejbáječnější tchyně pod sluncem a že na ni jakživa nezapomenu. Je to pravda. Když vařím nedělní oběd, říkám si, že je dobrý, hlavně díky ní.

Stanislava (63), Zlínsko

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.