Domů     Hloupá teta nás připravila o majetek
Hloupá teta nás připravila o majetek
5 minut čtení

Nakonec jsem svému tátovi musela dát za pravdu. Jeho sestra moc fištrónu nepobrala. Svou průzračnou naivitou způsobila, že jsme vlastně přišli o polovinu rodových pozemků.

Měla jsem ji ráda. Tetičku, kterou jsem kvůli politickým poměrům v předrevoluční době nemohla vídat. Emigrovala totiž do Dánska. Když pověstná železná opona konečně padla, nebo spíš by se mělo říkat, že vystoupala nahoru, nebo se rozhrnula…

zkrátka když se mohlo ven a dovnitř, bylo naše shledání po letech plné nadšení a radosti. Tetička Ludmila přivezla spoustu dárků, hlavně samé lahůdky, které tady ještě nebyly, přece jen šlo o první dny po sametové revoluci.

Štědrá teta

Nebyla lakomá. Naopak, byla velmi štědrá a měla radost, že my máme radost. A my jsme byli rádi i za to, když se se svým mužem Pepou zabydleli ve venkovském domku po rodičích. Po mém dědečkovi a babičce z otcovy strany.

Ludmila byla sestra otce, abych vás uvedla do situace. Měli s Pepou docela našetřeno, on totiž „tam venku“ vydělal dost peněz jako úředník na ministerstvu. Čili měli na to, aby ten domek, tu rodinnou památku, docela zvelebili.

My jsme v té vesnici v Podkrkonoší měli opodál chatku a byli jsme spokojeni. Naši „Dánové“, jak jsme tetě se strejdou říkali, jezdili do Čech na dovolené.

Jsme boháči!

Takhle ubíhaly roky hezky a klidně, a než jsme se nadáli, uplynulo od revoluce už čtvrtstoletí. Mezitím už zemřeli prarodiče a my s manželem se pomalu chystali, že v naší vísce budeme trávit důchod.

Rodový majetek byl rozdělen v poklidu, „Dánové“ měli domek po rodičích Ludmily a my pozemek s chatou, kterou jsme přestavovali k trvalému bydlení. A pak tu bylo ještě několik pozemků, roztroušených v obci i po okolí.

Já, která jsem dostala od otce jeho část majetku, kterou zdědil po rodičích, jsem měla s tetičkou ode všech těch dalších pozemků ideální polovinu. Chodila jsem občas na procházky se svým manželem, a říkala mu: „Podívej, tohle je taky naše…

a támhle za tím remízkem, to pole, to nám taky patří. Tedy nám a tetičce…“ Neměli jsme moc peněz, takže ke štěstí nám stačil jen ten pocit, že kdyby bylo nejhůř, máme tu ještě pozemky, mohli bychom se s Ludmilou dohodnout a něco prodat.

Pod pás

Pomalu jsme si říkali, že za peníze, které bychom mohli z prodeje některého pozemku, tedy po dohodě s tetičkou, dostat, by se ten náš domeček na stáří mohl hodně pěkně vyparádit.

Jenomže jednoho dne přišla taková rána pod pás, jakou bychom nečekali v nejčernějších snech. Zazvonil mi mobil. Věruška, naše vzdálená příbuzná, jedna z těch, se kterými ve vesnici máme společné geny. Brečela mi do telefonu, ale pak se konečně vymáčkla.

Ludmila prodala pozemek, na kterém částečně stojí hospodářství usedlosti Věrušky a Tondy.

„Představ si, že nám volali z té firmy, která je společně s vámi novým spoluvlastníkem všech pozemků, které dříve z té poloviny patřily Ludmile, že jestli nechceme o kus zahrady a hlavně příjezdové cesty přijít, musíme si to od nich koupit.“ Trvalo mi dost dlouho, než jsem to pochopila.

Opravdu došlo k tomu, že Ludmila svoji ideální polovinu všech pozemků prodala a já jsem teď byla jejich spolumajitelem nikoli s tetičkou, ale s nějakými mazanými lotry.

Než bude pozdě

„Přišli za námi pánové, a prý že je teď poslední možnost pozemky prodat, pak prý bude pozdě,“ usmívala se na mě tetička Ludmila, když jsem se jí s očima navrch hlavy ptala, co to provedla.

Vyšlo najevo, že za metr pozemku dostala asi patnáct korun, naprosto směšnou částku.

A ta poslední šance pozemky prodat spočívala v tom, že za pár měsíců, kdy měl začít platit nový zákon, by vlastník ideální poloviny musel pozemek nabídnout přednostně druhému spoluvlastníkovi.

Čili byl ještě čas mě, jako spolumajitelku obejít, zmocnit se za pár korun majetku bez mého vědomí! V tom to bylo, ale teta to pochopila úplně špatně.

„Já jsem netušila, že bys to chtěla,“ usmívala se na mě a musím říct, že jsem od té chvíle ten její úsměv začala považovat za pitomý. Vždyť my bychom jí nabídli třeba i víc peněz…

Vyděrači

Nechápala ani, v jakém průšvihu se ocitla Věruška se svou zahradou a cestou u rodinného domku. On totiž tam ve vesnici, do té doby nikdo neřešil, že je někde kus pozemku a na něm cizí hospodářství, byl v tom takový letitý guláš, lidi se vždycky nějak dohodli.

Teď ale přišli vyděrači. Věruška s manželem museli překupníkům zaplatit přemrštěnou částku za flíček země, která jim umožňovala přístup k vlastnímu domu. Já a Lojzík jsme od Věry nechtěli nic. Tedy něco přece jen.

Láhev slivovice, ze které jsme spolu velkou část obsahu vypili hned první večer, když nám došlo, že naše sny o bohatství se rozplynuly díky hlouposti tetičky. S novým spoluvlastníkem pozemků nám nastaly krušné časy.

Ivana (62), Šumava

Související články
3 minuty čtení
Přišlo mi pozvání na třídní sraz a mně v tu chvíli zase vyhrkly slzy. Studovala jsem zdravotní školu, kterou jsem si vybrala a kam jsem se moc těšila. Jenže odmala jsem měla velké zdravotní problémy, tak jsem dost často chyběla. Bohužel díky tomu trochu trpěl i můj prospěch. Už jako malou holku mě stále bolelo břicho, nechtěla jsem jíst a byla jsem strašně hubená. A především to bylo trnem v ok
3 minuty čtení
Básník tvrdí, že láska kvete jen jednou v žití. Ve svých sedmnácti letech jsem tomu uvěřila a domnívala jsem se, že se za Ladislava, svou první lásku, určitě provdám. Byla to krásná doba. Sedmnáct let. Věk, kdy má člověk ještě iluze. Ve škole jsme probírali básníka Jaroslava Seiferta, který hlásal, že jen jednou kvete v roce máj, jen jednou v žití láska. A já, sedmnáctiletá středoškolačka, j
3 minuty čtení
Byla malá, křehká, s vlásky světlými jako pavučiny v ranním slunci. Říkala mi „babi“, a když mě objímala, svět měl smysl. Moje vnučka Natálka. Bylo jí teprve šest, když se stalo něco, co změnilo celý náš svět. Vytratila se tak snadno. A my nevíme, proč. Co se tehdy mohlo stát? Jeden obyčejný den se změnil v bolest Bylo léto. Slunce pálilo a vzduch voněl trávou a bezstarostností. Natálka s
3 minuty čtení
Můj syn byl celý můj svět. Když jsem ho poprvé držela v náručí, byl to ten nejmenší, ale nejsilnější člověk, jakého jsem kdy poznala. David byl mojí hrdostí. Narodil se předčasně a musel si už jako malý život vybojovat. Já si pak dala za cíl vychovat ho k tomu, aby byl dobrý. Ne bohatý, ne dokonale úspěšný, ale slušný. Aby se nikdy nebál postavit za to, co je správné. A on mě poslouchal. S tím
5 minut čtení
Když jsem se vdala a porodila syna, plánovala jsem další děti. Místo toho jsem pohřbila muže i s chlapcem. Bylo mi sotva dvacet, když jsem poprvé ucítila, jak voní opravdové štěstí. Jaro se probouzelo, stromy se zelenaly a já se vdávala. Byl to ten nejlepší chlap Můj muž, Jan, měl úsměv, který mě hřál až do morku kostí. Byli jsme mladí, zamilovaní a připadalo nám, že svět nám leží u nohou
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Krémová polévka z cukety
tisicereceptu.cz
Krémová polévka z cukety
Výtečná krémová polévka z cukety doplněná sýrem zachutná nejen těm, kdo mají husté polévky v oblibě. Potřebujete 1 cuketu 1 cibuli olej 1 mrkev 2–3 brambory 2 stroužky česneku 1 l vývaru
To poslední léto, kdy jsem byla ještě malá
skutecnepribehy.cz
To poslední léto, kdy jsem byla ještě malá
Básník tvrdí, že láska kvete jen jednou v žití. Ve svých sedmnácti letech jsem tomu uvěřila a domnívala jsem se, že se za Ladislava, svou první lásku, určitě provdám. Byla to krásná doba. Sedmnáct let. Věk, kdy má člověk ještě iluze. Ve škole jsme probírali básníka Jaroslava Seiferta, který hlásal, že jen jednou kvete v roce máj, jen jednou
Optimistická jeskyně: Ukrajinské podzemní bludiště krystalových zázraků
enigmaplus.cz
Optimistická jeskyně: Ukrajinské podzemní bludiště krystalových zázraků
Na západní Ukrajině, ukryta pod tenkou vrstvou sádrovce, leží Optimistická jeskyně – skutečné podzemní bludiště, které se pyšní stovkami kilometrů složitě propojených chodeb. Tato jeskyně, objevená te
Classics Vintage Rally Healey: Výjimečný model ve třech variantách
iluxus.cz
Classics Vintage Rally Healey: Výjimečný model ve třech variantách
Po dvou letech čekání se vrací legenda. Roku 2025 uvádí Frederique Constant tři nové varianty proslulé řady Vintage Rally Healey – bezprecedentní nabídku, která reaguje na nepřetržitou poptávku trvají
Pravdu o rodičích jsem zjistila až po letech
nejsemsama.cz
Pravdu o rodičích jsem zjistila až po letech
Jednoho dne mě dostihlo tajemství, které se mě přímo týkalo. Nemohla jsem s ním ale už nic dělat. Telefon mi v kanceláři zvonil často a když jsem ho v ten osudový den zvedala asi podvacáté, měla jsem za to, že půjde o pracovní záležitost. Tentokrát se ale jednalo o hovor, který změnil můj život. V
Největší parazit s dotykovým displejem
21stoleti.cz
Největší parazit s dotykovým displejem
Vši, blechy a tasemnice lidstvo doprovázejí po celou evoluční historii. Avšak největším parazitem moderní doby není žádný krev sající bezobratlý, nýbrž elegantní zařízení se skleněnou obrazovkou, navr
Zajímavé putování k sochám Václava Levého
epochanacestach.cz
Zajímavé putování k sochám Václava Levého
Zakladatel moderního českého sochařství a učitel J. V. Myslbeka byl ve svém tvoření plodný. Jeho zajímavá díla naleznete v Česku i za hranicemi. V lese, ve skalách, na hřbitovech, v chrámech… Tvorba Václava Levého má široký záběr a zajímavé motivy. Lesní sochy Had, Harfenice a kaplička Začátek výletu si naplánujte v obci Želízy. Od koupaliště
Využívá Klepla milenka?
nasehvezdy.cz
Využívá Klepla milenka?
Herec Bob Klepl (67) rozhodně nesedí doma v bačkorách. Svěřil se, že má přítelkyni kterou ale zatím skrývá před světem. kuloárech se šušká, že má po svém boku další výrazně mladší partnerku, ale vz
Příznaky leukemie nezná 90 % lidí, ukazuje průzkum
epochalnisvet.cz
Příznaky leukemie nezná 90 % lidí, ukazuje průzkum
Akutní i chronické leukemie patří mezi nádorová onemocnění krve a krvetvorby, pro která v současnosti neexistuje screeningový program zachycující nemoc v široké populaci. Na leukemii však může poukázat běžné vyšetření krevního obrazu – ať již v rámci pravidelných preventivních kontrol u praktického lékaře, nebo v případě příznaků. Důležitým předpokladem je, aby pacient určité symptomy rozpoznal
Ikonický styl Visionnaire v Indii
rezidenceonline.cz
Ikonický styl Visionnaire v Indii
Když indická realitní společnost BPTP svěřila vybavení interiérů svého projektu, postaveného v Novém Dillí, světoznámé italské značce Visionnaire, šlo vlastně o zakázku obdobnou modelům haute couture. Prototyp Villy Visionnaire v komplexu, který na rozloze téměř jednoho hektaru vyrostl v předhůří Aravalli Hills, byl míněn jako inspirace pro zájemce o pořízení domu snů. Představuje vysoce funkční
Nezapomínejte na sebe: Selfcare není rozmar, je to nutnost přežití
epochaplus.cz
Nezapomínejte na sebe: Selfcare není rozmar, je to nutnost přežití
Kdo by to neznal? Kalendář přetéká úkoly, telefon vibruje každé dvě minuty a čas jen pro sebe vypadá jako mýtus z jiné dimenze. O to víc je ale péče o sebe důležitější… Selfcare, tedy péče o sebe, není rozmarem. Je to nutnost přežití v hektické době. Člověk není robot a fyzické i duševní zdraví si
Žid ve službách Himmlera psal o svatém grálu
historyplus.cz
Žid ve službách Himmlera psal o svatém grálu
„Měl byste se zachovat čestně,“ vyštěkne na Ottu Rahna důstojník SS. Výzkumník, který se znelíbil nacistické elitě, ví, co to znamená. Krátce po nepříjemném rozhovoru se vydává do tyrolských Alp, na poslední procházku ve svém životě.   Už v době vysokoškolských studií Němce Ottu Wilhelma Rahna (1904‒1939) nadchnou zmínky o katarech. Sami příslušníci středověkého náboženského